Heinrichs, Eric

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 28. března 2021; kontroly vyžadují 11 úprav .
Axel Eric Heinrichs
Axel Erik Heinrichs
Datum narození 21. července 1890( 1890-07-21 )
Místo narození Helsinki
Datum úmrtí 16. listopadu 1965 (75 let)( 1965-11-16 )
Místo smrti Helsinki
Afiliace  Finsko
Druh armády Německá císařská armáda
Bílá garda
Finská armáda
Hodnost generálporučík
přikázal 7. jágerský prapor
3. armádního sboru
Armáda Isthmu
Karelská armáda
Bitvy/války První světová válka
Finská občanská válka
Zimní válka
Pokračování války
Ocenění a ceny
Rytířský velkokříž Řádu kříže svobody Řád kříže svobody 3. třídy s meči
Mannerheimův kříž 1. třídy Mannerheimův kříž 2. třídy
Velitel 1. třídy Řádu bílé růže Velitel Řádu bílé růže
Stuha Rytířského kříže Železného kříže.svg Železný kříž I. třídy Železný kříž 2. třídy
DEU DK Gold BAR.png Řád Michaela Statečného 3. třídy
Důstojník Řádu čestné legie Velitel velkokříže Řádu meče Velitel Řádu meče
Rytíř komandérského kříže s hvězdou Řádu znovuzrození Polska Velitel Řádu orlického kříže 2. třídy (Estonsko) Velitel Řádu tří hvězd
Rytířský velkokříž Řádu velkovévody litevského Gediminase Velký důstojník Řádu velkovévody litevského Gediminase
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Axel Erik Heinrichs ( Fin. Axel Erik Heinrichs ; 21. července 1890  – 16. listopadu 1965 ) byl finský vojenský vůdce.

Životopis

Narodil se v rodině Ph.D. Axela Heinrichsea Johanna Mathilde Rönnholmová.

Během první světové války se připojil k jágerskému hnutí a sloužil u 27. královského pruského praporu Jaeger.. Po návratu do Finska vedl 7. prapor Chasseur, účastnil se bojů u Tampere a na Karelské šíji .

Později sloužil na generálním štábu, v letech 1925-1928 studoval ve Francii, velel 1. divizi, byl inspektorem ministerstva obrany .

Po zahájení zimní války byl jmenován velitelem 3. armádního sboru., který byl odpovědný za obranu východní části Karelské šíje a 19. února 1940 - velitel armády Karelské šíje..

Po skončení války velel pozemnímu vojsku, v čele generálního štábu stál od 16. května 1940 do 29. června 1941 a od 29. ledna 1942 do 6. října 1944. Jako zástupce vrchního velitele byl odpovědný za vojenské vztahy s Německem v období leden-únor a květen-červen 1941. Velel Karelské armádě (29. června 1941 - 29. ledna 1942) během dobytí východní Karélie.

Mannerheimův nejbližší poradce pro vojenskou politiku v letech 1941-1945 a expert během jednání o Smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci z roku 1948 . Po skončení pokračovací války, od 31. prosince 1944 do 30. června 1945, velel obranným silám, rezignoval, když „případ ukrytí zbraní finským vojenským personálem, aby odolal možnému nástupu komunistů k moci“ ( fin. Asekätkentä ) byla otevřena.

Autor několika knih:

čestný doktor Helsinské univerzity (1957)

Byl pohřben na hřbitově Kulosaari v Helsinkách.

Hodnosti

Odkazy