Střední Asie plus Japonsko je politická iniciativa Japonska a zemí Střední Asie : Kazachstánu , Kyrgyzstánu , Tádžikistánu a Uzbekistánu , vyjádřená formou dialogu s cílem rozvíjet vztahy mezi Japonskem a zeměmi Střední Asie a přivést je novou úroveň [1] a také fórum pro rozvoj meziregionální spolupráce (podle vyjádření Ministerstva zahraničních věcí Japonska [2] .
28. srpna 2004 byl v Astaně oznámen začátek dialogu mezi vládami středoasijských zemí a Japonskem. Společné prohlášení obsahovalo názory na základní principy a hodnoty, rozvoj vztahů regionu s Japonskem, vnitroregionální spolupráci ve Střední Asii a spolupráci na mezinárodní scéně. Byly předloženy čtyři cíle: [1]
Jak bylo uvedeno v Kawaguchiho projevu v Taškentu, Dialog se stal „novou dimenzí“, nebo spíše „možností“ multilaterální spolupráce mezi Japonskem a Střední Asií. Jako základní principy mechanismu dialogu byly identifikovány následující: (1) respektování rozmanitosti; 2) hospodářská soutěž a koordinace; (3) otevřená spolupráce. [3]
O rok později účastníci formátu schválili pět hlavních pilířů Dialogu, a to: (1) politický dialog; (2) meziregionální spolupráce; (3) podpora podnikání; 4) intelektuální dialog a 5) humanitární výměny. [čtyři]
Kromě toho strany určily 10 oblastí největšího zájmu v té době pro podporu vnitroregionální integrace, včetně: (1) boje proti terorismu; (2) boj proti obchodu s drogami; (3) povolení; (4) vymýcení chudoby ; 5) zdravotní péče; (6) ochrana životního prostředí ; (7) problémy s vodou; (8) energie; (9) obchod a investice; (10) doprava. [5]
Z analýzy aktivit Dialogu vyplývá, že účastníci CAEF daný rámec nadále dodržují. Od roku 2004 se prostřednictvím Dialogu uskutečnilo více než 40 jednání a akcí, z toho 7 na ministerské úrovni, 13 na úrovni vyšších úředníků (náměstek ministra zahraničních věcí nebo ředitel politického odboru MZV) a 11 na úrovni odborníků. V matematickém vyjádření se aktivita Dialogu rovná 2,7 události za rok.
V průběhu let byly strany schopny přijmout 12 konečných dokumentů, včetně dvou akčních plánů (2006 a 2019) a dvou cestovních map – v oblasti zemědělství (2014) a dopravy a logistiky (2017). Mimochodem, základní Akční plán z roku 2006 nebyl od té doby aktualizován a byl pouze doplněn o nové iniciativy v dříve definovaných oblastech (2014, 2017 a 2019). Přezkum Akčního plánu přitom země účastnící se Dialogu provedly pouze jednou. [6]
V počáteční fázi se Turkmenistán i přes svůj status neutrality stále účastnil práce na Dialogu, i když na méně viditelné úrovni ve vztahu k ostatním zemím. Teprve v roce 2014, deset let po první ministerské radě, se ministři zahraničí Střední Asie a Japonska mohli poprvé v plné síle sejít v Biškeku.
Je pozoruhodné, že s výjimkou jednoho pracovního setkání v roce 2004 v Bulharsku, „na okraj“ ministerské rady OBSE, se všechna jednání Dialogu tradičně konají v Japonsku nebo zemích Střední Asie, přičemž Tokio představuje více než 60 % všechna setkání. Příští ministerská schůzka by se měla opět konat v Japonsku, předběžně v roce 2020.
Kromě toho, navzdory dosaženým dohodám, účastníci Dialogu na svá jednání aktivně nezvou třetí země ani mezinárodní organizace. První a jedinou cizí zemí, která se Dialogu (2006 a 2019) zúčastnila, je Afghánistán. Zatím je to v projevech Kawaguchiho Taro Aso (v letech 2005-7 japonský ministr zahraničí, v současnosti zastává post místopředsedy vlády - ministra financí) a nyní současného ministra zahraničních věcí Japonska Taro Kona, že lze vysledovat touhu rozšířit geografii Dialogu přes Afghánistán a další země jižní Asie. Rovněž dokumenty fóra zřídka zmiňují účast zástupců mezinárodních finančních struktur, např. Asijské rozvojové banky nebo Evropské banky pro obnovu a rozvoj.
Relativně nedávno se také v akademické obci objevila myšlenka na možné zapojení Turecka do Dialogu. V této souvislosti je třeba upozornit na několik zajímavých skutečností.
V roce 2006 zazněla v rámci Dialogu myšlenka uspořádat první Summit zemí Střední Asie a Japonska (podobné, ale skryté poselství lze nalézt v dřívějších dokumentech). Tato iniciativa, která by se dnes lídrům středoasijských zemí jen těžko hodila, však zůstala na papíře.
V rámci Dialogu navíc opakovaně zaznívaly návrhy na vytvoření jednotné struktury pro posílení obchodních kontaktů. Dialog tak mohl přinést pouze dvě méně významné iniciativy – Ekonomické fórum (v současnosti fungující jako Podnikatelský dialog) (2011) a Pracovní skupinu (2014), jejichž práce bohužel nemá jasný a pravidelný základ.
Je zřejmé, že tyto skutečnosti mohou naznačovat přání stran, zejména zemí Střední Asie, omezit počet zúčastněných stran a zaměřit se na rozvoj politického dialogu a hospodářského partnerství s Japonskem. Jak však vidíte, ne všechny iniciativy oznámené v rámci Dialogu se těší plné podpoře stran.
Navzdory obtížím multilaterálního přístupu byly strany stále schopny vyvinout určité normy a pravidla hry.
Za prvé, Dialog má svou vlastní jedinečnou architekturu – setkání ministrů zahraničí, vysokých úředníků, ale i obchodu a akademické sféry („druhá kolej diplomacie“).
Za druhé, země chápou, že činnosti Dialogu musí být praktické. Japonská strana byla zatím schopna učinit několik důležitých rozhodnutí: organizovat školení pro regionální odborníky (1000 lidí v roce 2004 a 2000 lidí v roce 2017), financovat program Organizace OSN pro výživu a zemědělství pro kontrolu sarančat (2015), zmírnit Japonský vízový režim pro občany středoasijských zemí (2017) atd.
Kromě toho bylo japonskými organizacemi provedeno několik velkých studií o slibných nových oblastech spolupráce v oblasti energetiky, zemědělství, dopravy, logistiky a mimořádných událostí.
Je však zřejmé, že počet probíhajících projektů neodpovídá dlouhé historii spolupráce v rámci Dialogu. Analýza projektu navíc ukazuje, že tato iniciativa do značné míry slouží jako vhodná platforma pro vytváření nejpřijatelnějších iniciativ/projektů pro japonské organizace a společnosti, a to i prostřednictvím mezinárodních a regionálních organizací.
Za třetí, strany si jsou vědomy toho, že některé projekty mohou mít omezený charakter, tzn. určeno pro dvě nebo tři země. Japonská strana navíc opakovaně uvedla, že projekty by měly mít regionální charakter, těšit se podpoře všech účastníků procesu a pokud možno odpovídat popisu tzv. "Japonská specifika", tzn. by měla být zaměřena na posílení spolupráce s Japonskem a zajistit využití japonského „know-how“.
Za posledních 15 let se Japonsko také opakovaně snažilo identifikovat svou roli v tomto procesu. Japonsko se zpočátku stavělo jako „přirozený partner“ středoasijských zemí. O něco později se v japonském diplomatickém lexikonu objevil termín „katalyzátor“, který japonští politici a diplomaté používají dodnes.
Hlavní zvláštností Dialogu přitom bylo, že v počáteční fázi Kawaguči odmítl používat tzv. diplomacie šekové knížky. Přesto v roce 2017 po výsledcích 6. ministerské rady oznámil předchozí šéf japonského ministerstva zahraničí Fumio Kishida záměr Tokia financovat dopravní a logistické projekty v regionu ve výši 24 miliard jenů. V roce 2014, na základě výsledků 4. ministerské rady, Koichiro Gemba, Kishidův předchůdce ve funkci ministra zahraničních věcí, také oznámil připravenost Tokia financovat 700 milionů dolarů v regionálních projektech souvisejících s Rozvojovými cíli tisíciletí.
V této souvislosti byla zasedání vyšších úředníků přidělena role přezkumu a monitorování projektů zvažovaných v rámci dialogu.
Mezi mnoha odborníky je také silně vnímán Dialog jako produkt japonských geopolitických ambicí a touhy Tokia konkurovat Rusku a Číně. Nicméně v závěrečných dokumentech schůzky, s výjimkou několika případů, nejsou žádné přímé odkazy na další země, například Spojené státy a stejné Rusko a Čínu. Lze předpokládat, že mezi zeměmi existuje určitá shoda ohledně politické diskuse a bilaterální spolupráce se třetími zeměmi. Takže v roce 2012, na pozadí dalšího zhoršení diplomatických vztahů mezi Japonskem a Čínou, japonské ministerstvo zahraničí poprvé a naposledy prohlásilo, že „dialog není namířen proti žádným konkrétním zemím“.
V roce 2019 se středoasijské země v Samarkandu dohodly, že od nynějška budou koordinovat své postoje v rámci platforem mnohostranného dialogu, mimo jiné se Spojenými státy, Korejskou republikou, Evropskou unií a Japonskem.
Je zřejmé, že země regionu hodlají změnit práci těchto fór s ohledem na měnící se realitu v regionu dnes.