| Pravoslavná církev | |
| Kostel vstupu Nejsvětější Panny do chrámu v Čerkizovo | |
|---|---|
| Kostel vstupu Nejsvětější Panny do chrámu v Čerkizovo | |
| 55°48′00″ s. sh. 37°43′12″ palců. e. | |
| Země | |
| Město | Moskva |
| Nejbližší stanice metra | Preobraženské náměstí |
| Architekt | Vinogradov, Dmitrij Evgenievich |
| Konstrukce | 1913 - 1918 let |
| Datum zrušení | 1934 |
| uličky | Vstup do kostela Přesvaté Bohorodice sv. Mikuláše |
| Postavení | Ztracený |
Chrám byl založen 1. září 1913 v Aptekarsky Lane (nyní Zelyev Lane) ve vesnici Čerkizovo . Zničen v roce 1934. Lidé nazývali kostel „Úvod na kapesníčky“, protože dary na stavbu se shromažďovaly mezi řemeslníky Čerkizovských šátků, protože v okrese bylo mnoho malých textilních továren.
Do dříve existujícího Chrámu proroka Eliáše v Čerkizovu se vešlo jen málo farníků, takže otázka stavby druhého kostela byla vznášena již dlouho, ale bylo nutné získat sto tisíc rublů. Přestože vybrali jen patnáct tisíc, metropolita moskevský a Kolomna Macarius (Něvskij) získal stavební povolení a v červenci 1913 začaly zemní práce.
Dne 9. 1. 1913 po liturgii šli s průvodem na staveniště, ozdobeni zelení a květinami. Rektor čerkizovského kostela, otec John, řekl slovo a požádal poutníky, aby odpověděli uskutečnitelnou obětí. Po posvěcení vody a oleje biskup vysypal do země výklenky pro tři kříže, které byly ihned vztyčeny. Poté bylo místo pro hlavní oltář vysvěceno na počest vstupu Přesvaté Bohorodice do chrámu a do kamenného výklenku byla umístěna kovová deska s nápisem, načež byla zakryta masivním kamenem. Poté byl položen kámen na druhý oltář na jméno svatého Mikuláše.
Chrám začal fungovat v roce 1918. Byl kamenný. Podle memoárů Moskvanů to navenek připomínalo kostel Vzkříšení Krista v Sokolniki. Uvnitř byl cypřišový ikonostas, stěny se nestihly vymalovat. Počátkem 20. let 20. století byla postavena dřevěná zvonice [1] .
V roce 1929 obdržel Všeruský ústřední výkonný výbor petici od čerkizovských řemeslníků-aktivistů, aby přemístili nedokončený kostel podél Zelyev Lane do klubu [2] .
Chrám byl zničen v roce 1934. Na jejím místě byla v roce 1936 postavena škola čp. 379. Součástí suterénu školy byl bývalý kostelní sklep. Oválné klenby a bílá omítka. V 70. letech 20. století se konstrukce budovy začaly hroutit. Studenti byli přemístěni do nedaleké školy č. 1080. Po generální opravě se do budovy bývalé školy nastěhovala neresortní bezpečnostní jednotka Ústředního ředitelství vnitřních věcí (Centrum ochrany objektů státních orgánů a vládních institucí Moskvy), která je zde dosud [1] . Dále Željevova ulička spočívá na předškolním oddělení č. 1 školy č. 1080, hraničící s bývalým územím chrámu.
Posledním rektorem chrámu byl Fr. Vjačeslav Sollertinskij, který zde sloužil v letech 1924 až 1934, poté byl převezen do nedalekého kostela Proměnění Páně [3] .
V roce 1992 diákon Nikolaj Nenarokov provedl studii o bývalém území chrámu. Na nádvoří školy se dochovala rampa vysoká cca 75 cm, pod kterou je až 7 metrů hluboký suterén s klenbami typickými pro církevní stavby konce 19. - počátku 20. století. Plán chrámu, rozděleného na refektář, samotný kostel a oltář, je dobře čitelný. Kuriózní je, že na místě trůnu vyniká čtyřúhelníková plocha, která ani v zimě nezamrzá. V suterénu se nacházela kotelna, která dříve vytápěla školu [4] .