Česká strana národně sociální

Česká strana národně sociální ( ČSNS ) je jednou z nejstarších existujících politických stran v České republice . Založena v roce 1897 jako hnutí za nezávislost českých zemí na Rakousku-Uhersku.

Název

Do roku 1918 se jmenovala Česká strana národně sociální, v letech 1918-1919 - Česká strana socialistická ( čes. Česká strana socialistická ), v letech 1919-1926 a 1948-1993 - Československá strana socialistická ( čes. Československá strana socialistická ), v letech 1926-1948 - Československá strana národně socialistická , v letech 1993-1995 Liberální strana národně sociální , v letech 1995-1997 - Svobodní demokraté - Liberální strana národně sociální ( česky Svobodní demokraté - Liberální strana národně sociální ). Od roku 1997 - pod prvním historickým názvem.

Historie

Strana vznikla v letech 1897-1898; zakládající kongres se konal v dubnu 1898 [1] . U zrodu strany stál novinář Václav Klofach , který stranu vedl až do roku 1938. Strana vznikla v nepřátelském prostředí; jeho vznik podpořili pouze mladočeši [1] . Předpokladem pro jeho vznik byla neurčitá politika sociálně demokratických organizací v národnostní otázce.

Jako sociální podpora strany sloužili drobní podnikatelé, zaměstnanci, dělníci, kteří sdíleli sociálně demokratické myšlenky sociální spravedlnosti spolu s nacionalismem jako nástrojem k dosažení samostatnosti České republiky [2] [3] . Strana obhajovala výhradně parlamentní metody boje [2] . Strana oponovala jeho “ populárně socialistické ” ideologii k marxismu [1] . Její program apeloval na národní „tradici husitství a táboritů “ a vyzýval k „překonání třídního boje národní disciplínou, mravní obnovou a demokracií jako předpokladem socialismu “. Podporovala také panslavistické hnutí [1] . Navzdory masovému charakteru strany se vyznačovala amorfní strukturou s mnoha proudy a frakcemi [2] .

Po vyhlášení samostatnosti Československa se strana účastnila několika vlád. Tištěným orgánem strany byly v této době noviny " České slovo " . V roce 1926 byli ze strany vyloučeni představitelé pravicově nacionalistického křídla v čele s Jiřím Stržibrným ; někteří z nich vytvořili fašistickou Stranu slovanských socialistů (později Národní ligu). Ve stejné době byl jedním z vůdců strany Edvard Beneš , který byl zastáncem myšlenky syntézy kapitalistického a socialistického systému [4] .

Ideologie strany hájila myšlenky třídní jednoty v Československu, humanismu , rovnosti, hospodářského rozvoje „založeného na hospodářském plánu a na zásadách společného dobra“ [5] . Tyto požadavky přitom nebyly v programu pevně stanoveny [5] .

Ve dvacátých letech byla strana pozorovatelem v Socialistické dělnické internacionále , ale kvůli sporům o internacionalismus se nikdy nestala řádným členem. Udržovala vazby se stranami, jako jsou ruští eserové v exilu, francouzští radikálové a jugoslávští lidoví socialisté a během druhé světové války s Britskou labouristickou stranou .

Za efemérní druhé Československé republiky se levicová stranická většina v prosinci 1938 sloučila s Českou stranou sociálně demokratickou a vytvořila Národní stranu práce . Někteří představitelé pravého křídla vstoupili do Strany národní jednoty a ještě méně slovenských členů se přidalo k Glinkově Slovenské ľudové straně . Po okupaci Československa Německem se zakázaná strana zapojila do odboje . Mnozí z jejích vůdců, včetně Milady Gorákové , která byla později popravena komunistickými orgány Československé republiky , byli vězni nacistických koncentračních táborů.

Po skončení války bylo plánováno vytvoření koaliční vlády - "Národního bloku pracujících města a venkova" - za účasti komunistů , sociálních demokratů a CHNSP [6] . V prvním složení poválečné vlády získala ČHNSP 3 ministerská křesla z 20 [6] . Pro účast ve vládě se ČNSP připojila k Národní frontě Čechů a Slováků a podporovala umírněný kurz Komunistické strany Československa k budování vlastního modelu socialismu [6] . V roce 1946 se zúčastnila voleb do Národního shromáždění , kde získala 18,29 % hlasů a 55 křesel. Brzy se však NF fakticky zhroutila a CHNSP se stala součástí umírněné liberálně-demokratické alternativy za účasti lidovců a Demokratické strany [6] .

Vynucené odmítnutí (pod tlakem Moskvy) přijmout pomoc podle Marshallova plánu vedlo k tomu, že CHNSP zastavila spolupráci s komunisty [6] . Během únorových událostí roku 1948 se strana nejprve postavila proti komunistům, později v ní ale zvítězilo prokomunistické křídlo. V důsledku toho strana přešla na levicovou socialistickou platformu, stala se spojencem Komunistické strany Československa a změnila svůj název na Československou socialistickou stranu. V čele exilové Rady svobodného Československa stál v letech 1949-1974 bývalý pražský primátor a místopředseda československé vlády Petr Zenkl, který stranu po válce převzal.

Během sametové revoluce , kdy měla strana 14 tisíc členů, se řada jejích členů podílela na vzniku Občanského fóra . Po revoluci přešla na umírněně liberální ideologii. Po rozpadu Československa se spojila se svobodnými demokraty.

V roce 1992 se v bloku (středolevá Liberálně sociální unie) spolu se zelenými a agrárníky dostala do Poslanecké sněmovny ČR. V roce 1998 byl člen strany zvolen na listinu Občanské demokratické aliance. Strana se v současnosti netěší masové podpoře; v místních volbách v roce 2010 získala 20 křesel v zastupitelstvech 11 malých měst [7] .

V roce 2005 kvůli finančním problémům strany založili někteří její členové novou stranu, která opět přijala název Česká strana národně socialistická ( zkráceně ČSNS 2005 ). Deklaruje kontinuitu se stranou období první republiky a ideologií demokratického socialismu . Spolupracovala s Českou stranou sociálně demokratickou a Českou suverenitou , v roce 2011 vstoupila do nové strany Jiřího Paroubka „ Národní socialisté – levice 21. století “.

Podpora strany ve volbách (1920–1946)

Viz také

• Politické strany čs
• Národní socialisté – levice 21. století

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 4 Pristupa N. N. Vatslav Klofach - ideolog a vůdce československého politického hnutí národních socialistů Archivováno 27. září 2011 na Wayback Machine // Rusistika a slavistika. - 2009. č. 4
2. ↑ 1 2 3 Stručné dějiny Československa / Klevansky A. Kh., Maryina V. V., Mylnikov A. S., Pop I. I. - M .: Nauka, 1988. - S. 265
3. ↑ České země v 80. - 90. letech. 19. století Nové politické skutečnosti na přelomu století // Historie jižních a západních Slovanů v moderní době (editovali G. F. Matveev a Z. S. Nenasheva)
4. ↑ Česko a Slovensko ve 20. století. T. 2. - M.: Nauka, 2005. - S. 16
5. ↑ 1 2 Pristupa N. N. Koncepce „národního socialismu“ Československé strany národně socialistické (30-40. léta 20. století) Archivní kopie ze dne 27. září 2011 na Wayback Machine // Rusistika a slavistika. - 2008. č. 3
6. ↑ 1 2 3 4 5 Vashkevich I. V. Domácí politický boj v Československu 1943-1948. Archivováno 27. září 2011 na Wayback Machine // Ruština a slovanská studia. - 2009. č. 4
7. ↑ ČSNS v komunálních volbách 2010  (česky)

Odkazy

• Oficiální stránky strany  (česky)