Čujko, Porfirij Ivanovič

Porfirij Ivanovič Čujko
Datum narození 13. listopadu 1923( 1923-11-13 )
Místo narození Doněcká oblast
Datum úmrtí 3. dubna 1992 (ve věku 68 let)( 1992-04-03 )
Místo smrti Čerkaská oblast
Afiliace  SSSR
Roky služby 1943 - 1947
Hodnost Sovětská garda
Seržant
Bitvy/války Velká vlastenecká válka
Ocenění a ceny
Řád slávy, 1. třída Řád slávy II stupně Řád slávy III stupně
Řád vlastenecké války 1. třídy

Porfirij Ivanovič Čujko ( 13. listopadu 1923 , Doněcká oblast  - 3. dubna 1992 ) - velitel minometné čety 50. gardového střeleckého pluku, strážmistr - v době předání k udělení Řádu slávy 1. stupně.

Životopis

Narozen 13. listopadu 1923 ve vesnici Arkhangelskoye , Yasinovatsky okres , Doněcká oblast . Ukrajinština. Absolvoval 10 tříd. Pracoval jako vrták v geologické průzkumné expedici.

Na začátku Velké vlastenecké války pracoval na výstavbě obranných staveb na Dněpru. Okolnosti byly takové, že nebylo možné se evakuovat. Zůstal na okupovaném území a byl zahnán do Německa . Cestou utekl od ešalonu.

Po dlouhém putování vyšel vstříc postupujícím jednotkám Rudé armády . Na frontě od srpna 1943. Bojoval u 50. gardového střeleckého pluku 15. gardové střelecké divize. Nejprve byl lékařským instruktorem, poté v minometné posádce.

V lednu 1944 v bitvě o vesnici Vodyanoye provedl lékařský instruktor stráže, mladší seržant Chuiko, vážně zraněného velitele pod dělostřeleckou a minometnou palbou nepřítele. Z tamního bojiště bylo 4. února evakuováno 14 zraněných vojáků s osobními zbraněmi.

Rozkazem z 23. března 1944 byl mladší seržant Chuiko Porfiry Ivanovič vyznamenán Řádem slávy 3. stupně.

ledna 1945, při prolomení nepřátelské obrany u Opole-Dzyadulky, jakož i v bojích u vesnice Gutki a poblíž města Lublinec, velitel minometné čety stráže seržant Chuiko, potlačil se svou posádkou 4 nepřátelské kulometné body, zasáhl více než 15 protivníků. Byl předán k udělení Řádu slávy .

15. – 18. března 1945 v bojích o vesnici Girsdorf zlikvidoval výpočet stráží četaře Chuiko cílenou palbou více než 10 nepřátelských vojáků, rozbil 5 kulometných hnízd.

Rozkazem ze dne 27. dubna 1945 byl strážmistr Čujko Porfirij Ivanovič vyznamenán Řádem slávy 2. stupně.

Po vítězství pokračoval ve službě v armádě.

Výnosem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR z 15. května 1946 byl seržant Chuiko Porfiry Ivanovič vyznamenán Řádem za příkladné plnění velitelských úkolů v bitvách s německými nepřátelskými útočníky v závěrečné fázi Velké vlastenecké války . Sláva 1. stupeň. Stal se řádným kavalírem Řádu slávy.

V roce 1947 byl demobilizován.

Žil ve městě Korsun-Shevchenkovsky v Čerkaské oblasti . Zpočátku byl strojníkem v elektrárně. Po absolvování kurzů promítače pracoval v této specializaci, poté pracoval v soukromé bezpečnosti.

Zemřel 3. dubna 1992.

Byl vyznamenán dvěma Řády vlastenecké války 1. stupně, Sláva 3. stupně a medailemi.

Odkazy

Literatura