Černá želva

Černá želva ( čínsky 玄武, pinyin Xuán Wǔ , pall. Xuan Wu ) je jedno ze čtyř znamení čínského zvěrokruhu , které odpovídá skupině sedmi souhvězdí na severní obloze. Někdy je nazýván Černým válečníkem severu ( čínsky北方玄武, pinyin Běi Fāng Xuán Wǔ , Pall. Bei Fang Xuan Wu ). V Japonsku je známá jako Genbu (玄武) a v Koreji jako Hyungmu 현무 . Symbolizuje sever , vodu a zimu . Ačkoli se v čínštině nazývá Xuanwu , „černý válečník“, často se toto jméno překládá jako Černá želva . Obvykle je zobrazován jako želva s hadem stočeným kolem ní.

Sedm domů Černé želvy

Stejně jako každý ze čtyř symbolů odpovídá i Černá želva sedmi "domům" (nebo "stanicím") měsíce : [1]

Z hlediska evropské astronomie zaujímají části (evropských) souhvězdí Střelce , Kozoroha , Vodnáře a Pegase .

Původ

Ve staré Číně byli želva a had považováni za posvátná stvoření dlouhověkosti. Během dynastie Han lidé často nosili přívěsky s jadeitovými želvami. Vzhledem k tomu, že starověká Čína ovlivnila Japonsko , honorifics a insignia tam přijaté jsou také často spojovány s obrazem želvy.

Někteří historici čínské astronomie věří, že spojení mezi „severní“ ekliptikou a želvou je způsobeno asterismem , známým starověkým Číňanům jako 天鳖 ( tian be ), tedy „nebeská želva“. Tento asterismus - odpovídající souhvězdí Jižní koruny v evropské astronomii a skutečně podobný želvě - není jednou z 28 stanic Měsíce (protože se nenachází na ekliptice), ale je docela blízko hranice. Černé želvy s Azurovým drakem. [2] [3] Existuje dokonce domněnka, že se starověkým pozorovatelům zdál velmi důležitý, protože v dávné minulosti (asi do 6. tisíciletí př. n. l.) sloužil jeho první výskyt na noční obloze jako znamení nástupu jarní rovnodennosti. . [2]

Ve starých komentářích se vysvětluje, že pojem „Xuanwu“ se vyvinul v souvislosti s myšlenkou barvy xuan (玄) (barva oblohy je černá s červeným odstínem) a želvy jako stvoření s shell-brnění (od této doby wu (武), “bojovnost”). Želva propletená s hadem byla zobrazena na severní straně pohřebních struktur ( období Han ) a v dřívějších dobách na černé vlajce, která byla během kampaní nesena za vojáky. Obraz Hei-diho, vládce severu, se zřejmě postupně kontaminoval Xuanwuem (ve středověku byl Xuanwu nazýván Xuan-tian šan-di, „nejvyšší suverén temné oblohy“). [čtyři]

V éře Da-zhong xiang-fu (1008-1016) císaře Zhenzong bylo jméno Xuan-wu nahrazeno Zhen-wu („skutečná bojovnost“) kvůli tabuizaci hieroglyfu xuan (玄), od r. bylo zahrnuto ve jménu zakladatele říše Sung Zhao Xuan-lan. [5] Zhen-zong udělil tomuto božstvu hodnost generála (Zhen-wu jiang-jun), zatímco následující sungští vládci mu udělili ještě pompéznější a dlouhé tituly. [6]

Historické pozadí

V klasickém příběhu Journey to the West byl Xuanwu král severu, kterému sloužili dva generálové, „Turtle General“ a „Generál hadů“. Tento král měl chrám ve Wudangshanu v provincii Chu -pej . Wuhan , hlavní město stejné provincie, má Želví horu a Hadí horu na opačných stranách řeky Yangtze .

V taoistické legendě byl ten zvaný Xuanwu princem čínské říše. Neměl však zájem o trůn, ale zvolil cestu pochopení Tao. V 16 letech opustil své rodiče, aby hledal osvícení. Říká se, že dosáhl božského postavení a je uctíván jako bůh severní oblohy.

O Hadovi a Želvím generálovi hovoří i další čínské legendy. Když Xuanwu hledal osvícení a božský status, bylo mu řečeno, že aby tak mohl učinit, bude muset ze svého těla očistit veškeré „lidské“ maso. Protože od narození jedl světskou, „lidskou“ potravu, jeho žaludek a střeva byly stále lidské. Odmítnuti na sebe vzali podobu želvy (žaludek) a hada (střeva). Mnoho čínských legend také hovoří o tom, že se zvířata stávají démony, protože vědění roste a pronásleduje lidi. Xuanwu, který se stal bohem, přišel a začal zabíjet démony ze své minulosti . Činili pokání a on je nezabil. Xuanwu je propustil, aby se kultivovali pod jeho dohledem a odčinili své zlé skutky, a stali se generály želv a hadů, kteří pomáhali Xuanwuovi v jeho hledání.

Podle jiného zdroje, když Xuanwu začal svou cestu učení, bylo mu odhaleno, že musí odčinit všechny své minulé hříchy, aby se stal bohem. Umyl si žaludek a střeva v řece. Vymyté z jeho nitra nabyly jeho hříchy temné, černé podoby. Inkarnovali se jako černá želva a had, který začal terorizovat lidi. Když si to Xuanwu uvědomil, vrátil se a porazil své hříchy, načež se stali jeho služebníky.

, kde Li Shimin zabil své bratry Li Jiancheng a Li Yuanji brána , která dala incidentu brány Xuanwu jméno

V literatuře

Ve středověké čínské literatuře se obraz Xuanwu odrážel ve fantastickém eposu Feng Shen Yanyi (Vzestup do hodnosti duchů, 16. století) od Xu Zhonglina, románu Bei You Ji (Cesta na sever, 16.–17. století) a některé taoistické spisy („Poznámky o hledání duchů tří náboženství“ z 16. století a další díla).

Spojení s pohřebními tradicemi

Zajímavé spojení želv s pohřby se vyvinulo v pobřežních oblastech Fujian ( Xiamen , Quanzhou ). Existuje tradice stavět náhrobky v podobě želvích krunýřů. Často se tvrdilo, že tento zvyk souvisí s dlouhověkostí želv a má zajistit potomkům pohřbených mnoho let života. Jak de Groot věřil, svou roli mohla sehrát i touha umístit hrob pod záštitu Černé želvy, nebeského válečníka Xuanwua. [7]

Viz také

• Čtyři znamení zvěrokruhu (Čína)
• Čtyři posvátná zvířata (Vietnam)
• Želva v čínské mytologii

Poznámky

1. ↑ Ruská jména podle zdroje: V. E. Eremeev, Astronomical models of the world Archivováno 26. července 2012.
2. ↑ 1 2 Porter, Deborah Lynn (1996), Od potopy k diskurzu: mýtus, historie a generace čínské beletrie , Sunyho série v čínské filozofii a kultuře, SUNY Press , s. 35, ISBN 0791430332 , < https://books.google.com/books?id=Pnzw7fRFUxMC&pg=PA35 > 
3. ↑ Shaughnessy, Edward L. (1997), Před Konfuciem: studie o tvorbě čínské klasiky , řada SUNY v čínské filozofii a kultuře, SUNY Press , s. 208-209 , ISBN 0791433781 , < https://books.google.com.au/books?id=YHvcSP-N5AcC&pg=PA208 > 
4. ↑ Mytologický slovník: Xuanwu
5. ↑ [Taoismus, 1990, str. 132]
6. ↑ Kult Wen-chang a Zhen-wu v taoismu. S. V. Filonov (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 4. ledna 2010. Archivováno z originálu 22. února 2010. (neurčitý) 
7. ↑ de Groot, Jan Jakob Maria (1892), The Religious System of China , sv. III, Archiv Brill, str. 1082-1083 , < https://archive.org/details/religioussystemo03groo > 

Literatura

• Sychev L.P. , Sychev V.L. Čínský kostým: Symbolismus. Příběh. — M.: Nauka, GRVL , 1975. — 160 s. — S.27-28.
• Koncevič L. R. Sasin [ kor. 사신 , čínština trad. 四神, sysheng ] // Mytologický slovník /E. M. Meletinský  - M .: Sovětská encyklopedie , 1990. - 672 s. - S.475. - ISBN 5-85270-032-0 .
• Riftin B. L. Xuanyu // Tamtéž. - S.510.
• Riftin B. L. Xuan-wu // Duchovní kultura Číny : Encyklopedie. - M .: Východní literatura , 2007. - V.2: Mytologie. Náboženství. — 869 s. - S.588-589. — ISBN 5-02-018429-2 , ISBN 978-5-02-018430-5
• Posvátné na tradičním východě / resp. editor Ryabinin A.L.; vyd.-st. Vasiliev D. D., Koroleva O. A., Fomina N. I. - M. : Ústav orientálních studií Ruské akademie věd, 2017. - 576 s. - (Přehled článků). - 500 výtisků.  - ISBN 978-5-89282-736-2 . (Ruština)

Odkazy

• "Hvězdné mapy a měsíční stanice"
• Černá želva severu