Max Schede | |
---|---|
Němec Max Schede | |
Datum narození | 7. ledna 1844 [1] |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 31. prosince 1902 [1] (ve věku 58 let) |
Místo smrti | |
Země | |
Místo výkonu práce | |
Alma mater | |
Akademický titul | doktorát |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Max Schede ( německy Max Schede ; 7. ledna 1844 , Arnsberg – 31. prosince 1902 , Bonn ) byl německý chirurg, učitel a lékařský spisovatel, vydavatel, profesor medicíny v Hamburku a Bonnu. Považován za jednoho z průkopníků německého antiseptického výzkumu.
Narodil se v rodině uznávaného právníka. Od roku 1862 studoval medicínu na univerzitách v Halle , Heidelbergu a Curychu . V roce 1866 získal doktorát medicíny a ve stejném roce byl jako vojenský chirurg povolán na frontu v souvislosti s vypuknutím prusko-rakouské války . Po demobilizaci se vrátil do Halle a stal se asistentem Richarda von Volkmanna , považovaného za jednoho ze zakladatelů moderní chirurgie v Německu. Během francouzsko-pruské války v letech 1870-1871 vedl polní nemocnici. V roce 1872 obhájil habilitační práci a od stejné doby až do roku 1875 byl docentem chirurgie v Halle a v letech 1875-1880 vedl chirurgické oddělení berlínské městské nemocnice ve Friedrichshainu . V roce 1880 získal místo vedoucího lékaře chirurgického oddělení městské nemocnice sv. Jiří v Hamburku. V tomto městě jeho přičiněním vznikla Univerzitní nemocnice Eppendorf, ve které v roce 1888 vedl chirurgické oddělení. V roce 1895 nastoupil na katedru chirurgie na univerzitě v Bonnu .
Hlavní díla: „Weitere Beiträge zur Behandlung von Gelenkkrankheiten mit Gewichten“ (v Langenbeckově archivu, XII, 1871); "Ueber die tiefen Atherome des Halses" (ib., xiv, 1872); Ueber Hand- und Fingerverletzungen (v R. Volkmannově Samml. klin. Vorträge, 1871); "Symbolae ad helcologiam" (Galle, 1872); "Ueber die forcirte Taxis bei Brucheinklemmungen" ("Centralbl. für Chir.", 1874); Ueber Gelenkdrainage (in Verhandl. der Deutschen Geselsch. für Chir., 1874); Mittheilungen aus der chir. Abtheilung des Berliner stadt. Krankenhauses im Friedrichsham“ (Lipsko, 1878); "Die operative Behandlung der Harnleiterscheidenfisteln" ("Centralbl. für Gynäkol.", 1881); "Zur Frage von der Jodoformvergiftung" ("Centralbl. für Chir.", 1882); "Allgemeines über Amputationen, Exarticulationen und künstliche Glieder" (ve v. Pitha und Billroth's Handb. der allgem. und spec. Chir., 1882, sv. II). Kromě toho založil spolu s Lesserem a Tillmannem v roce 1874 časopis „Centralblatt für Chirurgie“ a redigoval jej až do roku 1880 [2] .
Slovníky a encyklopedie |
| |||
---|---|---|---|---|
|