Šneková turbína je hydrodynamická turbína , která slouží k přeměně potenciální energie vodního toku na rotační pohyb samotné turbíny. Používá se podobně jako vodní kolo, má mnohem vyšší účinnost. Turbína se skládá z rotoru ve tvaru Archimedova šroubu rotujícího v půlkruhovém žlabu. Voda proudí ve skluzu a svou hmotností tlačí na lopatky turbíny, která zase roztáčí generátor připojený k hornímu konci turbíny přes převodovku. Voda volně vytéká ze spodního konce turbíny.
Použití šroubu (jako mechanismu zvedání vody) navrhl Archimedes ze Syrakus (287–212 př.nl). V roce 1819 navrhl francouzský inženýr Claude Louis Marie Henri Navier použít Archimédův šnek jako vodní kolo. V roce 1922 William Moerscher patentoval hydrodynamickou šroubovou turbínu v Americe. V 90. letech 20. století vyvinuli inženýr Karel-August Radlík (1912-2001) a profesor Karel Brada myšlenku použití Archimedova šroubu jako hydroturbíny. První model turbíny byl testován v Praze v letech 1995 a 1996. V roce 1997 představila česká firma SIGMA v Hranicích pod vedením inženýra Karla-Augusta Radlíka a prof. Karla Brada první prototyp Archimedova šneku, který byl později instalován v Obere Schlägweidmühle v Německu. V malých vodních elektrárnách v Evropě je instalováno mnoho šroubových turbín. V Polsku byla první Archimédova šneková turbína instalována českou společností GESS – CZ, sro, v Hranicích, v červnu 2011 na řece Radomce v obci Jastrzębia pod Radomilem.
Archimédova šneková turbína se používá na řekách s relativně malým rozdílem hladin (od 1 m do 10 m) a nízkým průtokem vody (do cca 10 m 3 /sec na turbínu). Vzhledem k pomalému pohybu lopatek je turbína považována za bezpečnou pro vodní život, zejména pro ryby. Archimedovy šroubové turbíny lze použít ve vodních elektrárnách v místech, kde jsou přísné požadavky na zařízení týkající se ochrany životního prostředí.