Ericiolaceta
Ericiolaceta ( Ericiocerta ) je malý terocefal z raného triasu, patřící mezi bauriamorfy. Popsal D. Watson v roce 1931 . Jediným druhem je E. parva ze zóny raného triasu LystrosaurusJižní Afrika. Malé zvíře, celková délka do 20-25 cm.Lebka hruškovitého tvaru, protáhlá, zploštělá. Postorbitální oblouk je neúplný. Neexistuje žádný parietální otvor. Sekundární patro, tvořené vomerem a palatinovými kostmi, je dobře vyvinuté. Čtvercové větve pterygoidních kostí jsou velmi tenké. Premaxilla a čelistní kost jsou pokryty mnoha otvory (zpracované jako cévní otvory, což naznačuje vývoj měkkých tkání v obličejové oblasti). Dolní čelist je dlouhá a tenká, s rudimentárním koronoidním procesem. Symfýza dolní čelisti je dlouhá a šikmá. Zuby jsou malé, válcovité, tesáky nevystupují, první pár čelistních zubů směřuje šikmo dopředu („řezáky“). Postcanine zuby se slabě tripartitními tupými korunkami. Kostra je poměrně kompaktní, s výraznou bederní páteří a třemi křížovými obratli. Ocas je krátký. Lopatka je dlouhá a tenká, její horní konec přiléhá k lebce. Pánev je nízká, krátká, široká, s otvory štítné žlázy. Kosti končetin jsou dlouhé a tenké. Prsty na nohou. Obecně platí, že podle obrysů kostry zvíře poněkud připomínalo ježka. Tento vysoce vyvinutý therocefalus byl zjevně pokryt srstí, měl vyvinuté vibrissy na tlamě a navenek připomínal savce. Ericiolaceta se živila hmyzem a jinými bezobratlými a zaujímala ekologickou niku moderních hmyzožravců. Pozůstatky tohoto druhu jsou také známy ze stejně starého souvrství Fremou v Antarktidě.
Literatura
- Základy paleontologie: Obojživelníci, plazi a ptáci / ed. A. K. Rožděstvenskij, L. P. Tatarinov. - M., 1964. - S. 283-284.
Odkazy
