Štafeta (biatlon)

Štafeta  je týmová soutěž v biatlonu . Družstvo mužů, žen a juniorů se skládá ze čtyř závodníků - reprezentantů jedné země a juniorů, chlapců a dívek - ze tří [1] . Každý biatlonista absolvuje jednu etapu, což je 7,5 km pro muže, juniory a chlapce a 6 km pro ženy [2] , juniorky a dívky se dvěma palebnými čarami . Jeden zástupce z každé země startuje současně a po odběhnutí etapy předá štafetu dalšímu biatlonistovi ze svého týmu. První střelba - vleže, druhá - vestoje. Biatlonisté zaujímají svá místa na střelnici podle svého startovního čísla. Sportovec má pro každou střelbu tři náhradní náboje . Pokud biatlonistovi dojdou náhradní náboje, je za každý neuzavřený terč poskytnuta trestná smyčka 150 metrů.

Štafetový závod je nejstarším typem biatlonové soutěže. Na zimních olympijských hrách se biatlonové štafetové závody poprvé konaly v roce 1968 pro muže a v roce 1992 pro ženy. Prvními olympijskými vítězi, kteří získali zlatou medaili ve štafetě, byli biatlonisté ze SSSR Alexander Tichonov , Nikolaj Puzanov , Viktor Mamatov a Vladimir Gundartsev a prvními olympijskými vítězi ve stejném typu soutěže byli Corenne Niogre , Veronica Claudel a Anna Briand , který hrál za francouzský tým . Poprvé se štafetové závody v rámci mistrovství světa konaly v roce 1966 [3] a 1984 pro muže a ženy. Prvními mistry světa na této distanci byli norští biatlonisté Jon Ystad , Ragnar Tveiten , Ivar Nordkill a Olav Jorde a prvními mistry světa sovětští biatlonisté Venera Chernyshova , Lyudmila Zabolotnaja a Kaya Parve .

Poznámky

1. ↑ Do roku 1993 se štafetový závod žen skládal pouze ze tří etap.
2. ↑ Do roku 1989 byla štafeta žen 5 km, od roku 1989 do roku 2003 - 7,5 km
3. ↑ Před vystoupením mužské štafety na mistrovství světa v letech 1958 až 1965 probíhalo tzv. neoficiální pořadí družstev. Skládal se z výsledků nejlepších tří (v roce 1958 - čtyř) sportovců jednoho národního biatlonového svazu v individuálním závodě na 20 km.