| Česká spořitelna | |
|---|---|
| Typ | Veřejná akciová společnost |
| Aktivita | Všechny typy bankovních činností |
| Rok založení | 1825 |
| Umístění | Praha |
| Klíčové postavy | Tomáš Salomon |
| Spravedlnost |
|
| Provozní zisk | |
| Čistý zisk | |
| Aktiva |
|
| Počet zaměstnanců | ▼ 10 171 lidí |
| webová stránka | csas.cz |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Česká spořitelna je největší bankou v České republice . Banka má 4,7 milionu klientů a je součástí Erste Group působící ve střední a východní Evropě s centrálou ve Vídni .
Vznik prvních bank v Evropě spadá do druhé poloviny 18. století, především v německy mluvících zemích ( Německo , Švýcarsko ) vzniklo několik takových organizací. Na počátku 19. století se myšlenka spořitelen začala šířit ve Velké Británii, kde koncem roku 1818 existovalo již několik stovek spořitelen. Účelem spořitelen bylo pomáhat chudým při hospodaření s financemi.
V habsburské monarchii se na počátku 19. století začali zajímat o myšlenku spořitelen a výsledkem bylo založení 4. 10. 1819 Die Erste oesterreichische Spar-Casse (První rakouská banka, v současnosti vlastníkem české banky - Erste Bank ). Tato unie byla první finanční institucí svého druhu v rakouském císařství . Jeho počátky byly velmi skromné, počáteční kapitál byl 8717 zlatých a teprve do konce prosince 1822 se zvýšil na 338 388 zlatých. Následně se banky začaly objevovat v dalších městech monarchie: Lublani v roce 1820, Innsbruck a Bregenz v roce 1822, Hollabrunn v roce 1824.
V Praze iniciativu vedl pražský policista a ředitel místodržitelské rady Josef von Goch, který podal první návrh na vytvoření pražské banky. Vzniku banky předcházela výzva zveřejněná v novinách v roce 1823, upisování hlavního fondu banky, která měla být zárukou pro budoucí vkladatele, že o své peníze nepřijdou. Všeobecné fondové minimum bylo stanoveno na 12 000 zlatých. Jako první na návrh zareagoval Rudolf Prince Colloredo , který do fondu budoucí banky vložil 300 zlatých. Tuto sumu následovalo 23 českých šlechticů a dalších průmyslníků a podnikatelů. První skupinou přispěvatelů s příspěvkem 300 zlatých byli šlechtici: Franz Josef Graf Wrtby, August Lobkowitz , Jan Adolf II . Schwarzenberg , Filip Kinský, Vratislav z Mitrovic a pražský arcibiskup Václav Leopold Chlumchanský.
Jako většina ostatních spořitelen té doby byla účelem první české banky, České spořitelny , pomáhat chudým . Lidé si musí ponechat určité částky, ze kterých dostávají malý úrok, a vytvářet si tak rezervu pro případ nemoci, stáří nebo nezaměstnanosti.
Původní název této pražské banky v češtině zněl jako spořicí pokladnice ( česky Schraňovací pokladnice) pro hlavní město Prahu a Českou republiku . Postupně se však vžil krátký název: Česká Spořitelna ( česky : Česká spořitelna ) ( německy : Böhmische Sparkasse ), kde přídavné jméno „české“ označuje sídlo banky. Nová banka zpočátku fungovala pouze několik dní v týdnu (pondělí, středa a sobota) od 9:00 do 12:00 a od 15:00 do 18:00 ve dvou místnostech v administrativní budově. Do vlastní kanceláře se banka přestěhovala až v roce 1845 na Malostranském náměstí a již byla otevřena po celý týden.
Pokud jde o zálohy, bylo možné uložit od 25 krejcarů (kopečků) do 100 zlatých. Lidé dostávali nominální vkladní knížky. Úrok byl 4 %, později 3 %. Banka prováděla pouze některé aktivní operace (hypoteční úvěry, operace s rakouskými státními cennými papíry a částečné proplacení směnky před splatností), aby byly úspory lidí v bezpečí.
Kapitál banky se během desetiletí dramaticky zvýšil. V roce 1825 to bylo 124 000 zlatých, v roce 1830 1 573 000 zlatých a o deset let později 8 087 000 zlatých. Podobně rostl jeho majetek.
Již počátkem roku 1840 byl vznik Českých spožitel povolen zvláštní koncesí , ale bylo zapotřebí obecného zákona upravujícího činnost banky. Tento zákon byl přijat 26. září 1844, kdy bylo vyhlášeno rakouské spořitelní nařízení . To byl standard, který (s drobnými úpravami) zůstal v platnosti až do konce habsburské říše .
Rakouská regulace byla založena na myšlence, že banky jsou sociální instituce, které přebírají část státní správy, tedy starost o blaho lidu. Proto byly charitativní společnosti považovány za nejvhodnější nadace pro banky. Aktivní bankovní transakce byly výrazně omezeny, aby se instituce vyhýbaly riziku a chránily tak úspory veřejnosti.
I finanční přebytky by měly být použity především na rozšíření rezervního fondu a pouze v menší míře na podporu všeobecně užitečných projektů (stavba škol, nemocnic apod.). Tyto dobré úmysly však brzdily další rozvoj banky. Pozitivní výhodou regulace bylo především to, že postavila existenci spořitelen na solidní právní základ. I finanční přebytky by měly být použity především na rozšíření rezervního fondu a v menší míře na podporu společensky účelných projektů (výstavba škol, nemocnic apod.).
Úsporný předpis z roku 1844 měl podpořit rozvoj banky. První bankou, která byla otevřena v jiném městě, byla banka v Ashi (1847). Postupně se přidávaly další a na přelomu 50. a 60. let 19. století bylo takových bank asi 20. Tyto banky však byly německé, neboť pro českou Spozitelnu je za první považována banka v Plzni , která byla otevřena v roce 1857 . V první polovině roku 1860 došlo k většímu rozmachu a otevřely se po celých Čechách . České banky se tak počtem téměř vyrovnaly těm německým.
Změny v zakladatelích a klienteleZpočátku byly zakladateli bank charitativní nadace, postupně se zřizovateli staly státní instituce.
Změnily se i podmínky pro přijímání klientů. Banky byly původně určeny hlavně pro chudé. Nyní byli klienty většinou obyvatelé měst střední třídy, což se odrazilo na ekonomické síle nových bank.
První světová válka zasáhla banky. Již v roce 1909 začala mezi vkladateli vojenská panika (objevily se zprávy o vypuknutí války se Srbskem ). Další poplach byl v roce 1912 v souvislosti s válkou na Balkáně . Vypuknutí 1. světové války vyvolalo mezi obyvatelstvem obrovskou paniku a lidé se snažili vybrat své vklady , proto vláda 17.3.1914 vyhlásila moratorium na všechny velké platby, které pokračovalo až do léta 1915 . O většinu své hotovosti však banky v prvním roce války přišly. Postupně se banky začaly dostávat z krize díky venkovským bankám, které v období nedostatku potravin získávaly svůj kapitál investicemi do venkovských podniků. Jak rostly vklady ve venkovských bankách, bilance centrálních bank se zlepšovaly a přebytek se pak investoval do válečných půjček. Tyto úvěry však byly financovány převážně německými bankami, což vedlo k posílení českých bank.
V Rakousko-Uhersku existovaly dva typy bankovních struktur : rakouská , působící na území moderní České republiky , a maďarská , působící na území Slovenska . Československá republika , která vznikla v říjnu 1918 , zdědila oba tyto typy. Rozdíly byly konsolidovány novou legislativou. V roce 1920 byla díky novému bankovnímu zákonu č. 302 (který vstoupil v platnost 6. května) zavedena stejná politika pro všechny banky. Banky však dostaly možnost odstranit různá omezení, která bankám ztěžovala konkurenceschopnost, a v důsledku toho se vytvořil názor, že právě omezení přinesla bankám pověst spolehlivosti a stability. Co se týče organizační stránky, zákon tam umožňoval pracovat pouze banky, které měly státní ručitele.
V roce 1920 bylo státním dekretem č. 77 nařízeno povinné spojení československých bank. Členství v ní bylo povinné pro všechny banky republiky. Centrální banka zůstala finančním centrem českých bank. Německé banky musely mít dodatek v názvu „in der Čechoslovakischen Republik“ .
V prvních měsících po vzniku státu panovala nejistota a stagnace. Německé spořitelny byly navíc zatěžovány velkým množstvím válečných půjček. Situace se však postupně stabilizovala a během pěti poválečných let se vklady zdvojnásobily.
K velkému rozvoji došlo v letech 1924 až 1929. Co bylo ale překvapivější, vklady rostly i během hospodářské krize a stagnace ve 30. letech (zatímco komerční banky se v této době nacházely ve složité situaci). Ukázalo se, že v době ekonomické nejistoty se střadatelé častěji obraceli na státní finanční instituce. Krize měla silný dopad na neziskové banky. V roce 1919, než začala krize, bylo na trhu 58 % neziskových organizací a v roce 1937, po odeznění krize, zbylo 28 %.
V roce 1967 došlo ke změnám ve struktuře finančních institucí. Pokus o sjednocení práce spořitelen pod jeden management vedl v roce 1967 k přijetí zákona č. 72. Sloučil všechny jednotlivé státní banky do jediné finanční instituce - Státní spořitelny. Místo samostatných krajských odborů byly vytvořeny krajské pobočky. K další změně došlo v roce 1968, kdy došlo k rozdělení Státní banky na Českou státní spořitelnu (ČSTSP) a Slovenskou státní spořitelnu.
Koncem 80. let (pod vlivem perestrojky) byl přijat nový zákon. Tento zákon rozdělil centrální banku na několik institucí (spořitelnu, investiční banky a dvě nové instituce - komerční banku v Praze a všeobecnou úvěrovou banku v Bratislavě ). V polovině prosince 1989 se k tomuto zákonu připojil zákon č. 158. Zákon přiznal od 1. 1. 1990 všem stávajícím finančním institucím statut univerzálních komerčních bank.
Změna právního řádu a rozdělení akcií v roce 1992K 1. únoru 1992 změnila Česká státní spořitelna právní formu na akciovou společnost s novým názvem - Česká spořitelna, A.s. . Stát si ale ponechal nejdůležitější podíl – 40 % [2] . 3 % - rezerva pro případnou restituci. V rámci 1. vlny kuponové privatizace bylo privatizováno 37 % akcií. V srpnu 2000 se prvním 52% akcionářem České spořitelny stala rakouská Erste Bank , která postupně zvýšila svůj podíl až na 98 % (v roce 2002). Česká spořitelna se stala součástí skupiny Erste Bank .
Banka Česká spořitelna má přibližně 5 milionů klientů a je největší bankou na českém trhu. Poskytuje služby jednotlivcům i malým a středním podnikům. Banka financuje velké korporace a poskytuje služby na finančních trzích. Vydala 3,3 milionu debetních a kreditních karet a Česká spořitelna má také největší síť bankomatů v ČR (asi 1244) [3] . Služby přímého bankovnictví banky využívá téměř 1,2 milionu klientů. Síť poboček zahrnuje více než 640 míst, včetně specializovaných: hypoteční, obchodní a developerská centra. Česká dobročinná nadace podporuje charitativní projekty v oblasti kultury, vzdělávání, vědy, veřejné a sociální problematiky, zdravotnictví, charitativních, komunálních akcí, sportu a ekologie. Česká Sberbank zaměstnává téměř 11 000 zaměstnanců ve všech regionech České republiky.
V prosinci 2016 se Česká Spójytelna připojila k think tanku ( Think tank ) [4] .