JE "Sinop"

JE "Sinop"  - projekt výstavby jaderné elektrárny (JE) v Turecku u Černého moře poblíž města Sinop . Stanice by se měla stát druhou jadernou elektrárnou v zemi po JE Akkuyu [2]

Studii proveditelnosti pro výstavbu zařízení zpracovává konsorcium složené z francouzské společnosti Areva , japonské Mitsubishi Heavy Industries a turecké státní společnosti „ EUAS “. Počáteční náklady projektu byly 22 miliard $ . Spojené státy americké [2] [3] .

Předpokládalo se, že čtyři energetické bloky o celkovém výkonu 4800 MW na reaktorech typu PWR „III+“ (tři plus) generace Atmea I postaví konsorcium Mitsubishi a Framatome v rámci BOO (build-own-operate) systém. Vláda plánovala uvést do provozu první blok elektrárny v roce 2025 a poslední v roce 2028.

Projekt byl schválen na úrovni premiérů Turecka a Japonska 3. května 2013 [1] . Alternativním projektem byl návrh z Číny [4] .

Tento projekt vyvolává obavy mezi obyvateli černomořského pobřeží Ruské federace a ekology [5] [6] .

V létě 2018 předložila společnost Mitsubishi Heavy Industries turecké vládě konečný odhad nákladů na tento projekt. Částka odhadu se během jednání zdvojnásobila na 44 miliard dolarů kvůli výdajům na bezpečnostní systémy. Nárůst byl způsoben zvýšenými bezpečnostními požadavky po havárii Fukušimy-1 v roce 2011 a také kvůli znehodnocení turecké liry . Po uvedení JE do provozu nemohly strany dosáhnout kompromisu v řadě bodů ohledně financování a nákladů na elektřinu. Koncern v tomto ohledu hodlá odmítnout účast na výstavbě jaderné elektrárny v tureckém městě Sinop [7] .

V říjnu 2021 turecký prezident Recep Tayyip Erdogan během setkání v Soči navrhl, aby ruský prezident Vladimir Putin zvážil vybudování dalších dvou jaderných elektráren ruského designu, konkrétně jaderné elektrárny v Sinopu ​​a jaderné elektrárny v Igneadě . Tisková služba prezidenta Ruské federace novinářům pouze potvrdila skutečnost rozhovoru o výstavbě dalších dvou jaderných elektráren v Turecku [8] .

Viz také

• Jaderná elektrárna v ile Mersin
• Jaderná elektrárna v Igneadě

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 Turecko a Japonsko podepsaly smlouvu na jadernou elektrárnu Sinop v hodnotě 22 miliard dolarů  (3. května 2013). Archivováno z originálu 27. července 2018. Staženo 4. května 2013.
2. ↑ 1 2 Japonsko-francouzský projekt zvítězil ve výběrovém řízení na stavbu druhé turecké jaderné elektrárny Archivní kopie z 5. března 2016 u Wayback Machine // RIA Novosti , 6. května 2013
3. ↑ Turecko a Japonsko podepsaly smlouvu na jadernou elektrárnu Sinop v  hodnotě 22 miliard dolarů . Hürriyet Daily News (3. května 2013). Získáno 18. září 2013. Archivováno z originálu 27. července 2018.
4. ↑ Čína je připravena převést technologii pro výstavbu jaderné elektrárny v Sinopu ​​do Turecka Archivní kopie z 1. prosince 2013 na Wayback Machine // RIA Novosti, 30. dubna 2013
5. ↑ Ruští ekologové vyhlašují ekologickou hrozbu z výstavby jaderné elektrárny v Turecku  (nedostupný odkaz) // Ukrinform, 13.5.2013
6. ↑ Vážení Rusové , prosíme , aby se nebáli: jejich názor na turecké jaderné elektrárny nikoho nezajímá
7. ↑ TASS. Japonsko-francouzské konsorcium odstupuje od projektu výstavby jaderné elektrárny v Turecku (4.12.2018). Staženo 6. prosince 2018. Archivováno z originálu 6. prosince 2018. (neurčitý)
8. ↑ Polina Smertina. Ankara žádá o atom (04.10.2021). Získáno 12. prosince 2021. Archivováno z originálu dne 12. prosince 2021. (neurčitý)

Elektrárny v Turecku
jaderná elektrárna	Akkuyu – 4 800 MW Sinop – 4 480 MW
Obnovitelná energie	Geotermální Gumuskoy– 13 MW KIzIldere- 95 MW vodní síla AdIguzel- 62 MW Dalaman Akkopru– 115 MW Aksu– 13 MW Alakopru– 26 MW Alkumru– 265,5 MW Almus– 27 MW Alpaslan-1– 160 MW Alpaslan-2– 280 MW AltInkaya– 700 MW Arkun– 237 MW Artvin– 340 MW Aslantas– 138 MW Atasu - 5 MW Atatürk-Barazi – 2 400 MW Bahçelik – 7 MW Batman - 160 MW Berdan - 10 MW Berke - 510 MW Birečík - 672 MW Borçka – 300 MW Bojabat - 513 MW Burç Bendi – 27,9 MW Çamlıgöze – 33 MW Katalánština - 169 MW Çetin - 405 MW Çınarcık – 100 MW Cindere - 29 MW Cine – 47 MW Cizre −240 MW Demirköprü – 69 MW Derbent - 58 MW Deriner– 670 MW Devecikonağı – 29 MW Dicle - 110 MW Ermenek– 300 MW Garzan - 49 MW Gezende - 159 MW Gökçekaya – 278 MW Gönen - 11 MW Güllübag – 96 MW Gursogut−242 MW Slunný Greenway CSP Mersin– 6 MW KarapInar– 1 000 MW Energie z odpadu Odpadní závod v Istanbulu větrný mlýn Aliaga– 193 MW Bahçe– 135 MW Canta– 47,5 MW DagpazarI– 39 MW Mut– 33 MW SamlI– 174 MW soma– 140,4 MW
Tepelný	Uhlí Afsin-Elbistan C– 1800 MW (projekt) Afsin-Elbistan B– 1440 MW ZETES-3– 1400 MW Afsin-Elbistan A– 1355 MW Cenal– 1320 MW Emba Hunutlu– 1320 MW (ve výstavbě) Isken Sugozu– 1308 MW ZETES-2– 1230 MW Atlas– 1200 MW Bekirli– 1200 MW soma- 990 MW Kemerkoy– 653 MW Yatagan– 630 MW CayIrhan– 620 MW Seyitomer– 600 MW Soma Kolín– 510 MW Kangal– 457 MW Tufanbeyli– 450 MW Yenikoy– 420 MW Biga– 405 MW Şırnak Silopi– 405 MW Tunçbilek– 365 MW İzdemir– 350 MW Může-2– 330 MW 18. března Can– 320 MW CatalagzI– 315 MW Bolu Goynuk– 270 MW Orhaneli– 210 MW Çolakoğlu- 190 MW ZETES-1– 160 MW Seznam uhelných elektráren silahtaraga- nyní muzeum Zemní plyn Gebze- 1540 MW Tekirdag– 480 MW
Elektrárny v projektování a ve výstavbě jsou vyznačeny kurzívou