Autonomní etika

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 8. dubna 2021; ověření vyžaduje 1 úpravu .

Autonomní etika ( starořecky αὐτóς  - já) je systém morálky, který popírá jakoukoli závislost morálky na jakýchkoli principech, které jsou jí vnější, náboženské, kulturní, sociální předpoklady.

Nejznámějšími představiteli jsou ve starověku Aristoteles , v novověku I. Kant , I. Fichte , G. Rickert , M. Scheler . Z ruských myslitelů byl K. D. Kavelin kazatelem autonomní morálky . Teoretický základ – formuli základního mravního zákona navrhl Kant v knize „ Crite of Practical Reason “ (1788), kde prohlásil: „Jednej tak, jako by se maxima svého jednání skrze svou vůli měla stát univerzálním zákonem Příroda."

Viz také

Literatura