| Autorský zákon Spojeného království | |
|---|---|
| Pohled | zákon |
| Vstup v platnost | 1. srpna 1989 |
Moderní pojetí britského autorského práva vzniklo v Anglii v roce 1710 Statute of Anne , zákonem o právech autorů a vydavatelů .
Autorský zákon ve Spojeném království vstoupil v platnost 1. srpna 1989 s malými změnami.
V původním textu byly provedeny různé změny, zejména proto, aby byl v souladu s požadavky Evropské unie .
Předměty chráněné autorským právem zahrnují literární, dramatická, umělecká nebo hudební díla, zvukové záznamy, filmy nebo jejich vysílání. [jeden]
Filmy natočené před 1. červnem 1957, datem účinnosti autorského zákona z roku 1956, [2] nejsou chráněny právy. Jsou chráněny jako literární díla podle autorského zákona z roku 1911 nebo jako série fotografií.
Bezdrátové vysílání před 1. červnem 1957 není chráněno právy. Zákon z roku 1911 neřešil vysílání, protože ještě nebylo vynalezeno. Kabelové vysílání před 1. lednem 1985 není chráněno právy. Zákony z roku 1911 a 1956 nepočítaly s kabelovým vysíláním, protože nefungovalo.
Statute of Queen Anne , přijatý v roce 1709 ve Velké Británii (zkráceně Copyright Act 1709), vstoupil v platnost 10. dubna 1710 a je považován za první plnohodnotný autorský zákon. Je pojmenován po královně Anně, za jejíž vlády byl adoptován. Statut měl významný dopad na autorské právo ve Spojeném království a USA.
Autorský zákon (1911) stanovil, že dílo konkrétní osoby je na základě zákona chráněno autorským právem, jakmile je ztělesněno ve fyzické podobě: ať už jde o román, obraz, hudební dílo, napsané v rukopise nebo v architektonickém schématu. Toto pravidlo zůstává platné v zákonech z roku 1956 ( autorský zákon z roku 1956 ) a 1988.
K zajištění ochrany autorských práv pro počítačové databáze uznává autorský zákon prvek práce a dovednosti při jeho použití v kompilaci, i když není v původním díle. [3] .
Termín „špatné použití“ [4] se v této souvislosti někdy používá k označení užití díla, do kterého někdo investoval hodně práce a dovednosti, ale kde je jen malá nebo žádná originalita. K tomu dochází zejména v případě reprodukce fotografií nebo retuší uměleckých děl, která jsou chráněna autorským právem, nebo u jednoduchých počítačových databází.
Pracovník má nárok na ochranu autorských práv, pokud jeho dílo vzniklo po 1. červnu 1957 (datum, kdy vstoupil v platnost autorský zákon z roku 1956), pokud jeho autor:
Kromě toho může zaměstnanec požívat ochrany autorských práv, pokud k jeho prvnímu zveřejnění došlo:
Reprodukce materiálů publikovaných po 1. červnu 1957 mají nárok na ochranu, pokud:
První publikace je definována jako publikace, před kterou neexistovala. Pokud je dílo současně zveřejněno v několika zemích, pak se do 30 dnů každá z těchto zemí považuje za zemi prvního zveřejnění.
Pokud je například dílo poprvé publikováno ve Spojeném království, ale současně je publikováno v Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu, pak po dobu následujících 30 dnů jsou všechny tyto země považovány (podle práva Spojeného království) za země, ve kterých dílo byla poprvé zveřejněna.
V zákoně z roku 1911 byla doba autorského práva prodloužena na celý život autora a na 50 let po smrti. Tento trend pokračuje podle zákona z roku 1956 a 1988.
V zákoně z roku 1995 byla doba ochrany autorských práv prodloužena o dalších 20 let – na celý život autora a 70 let po jeho smrti. Tento zákon byl zároveň retrospektivní a rozšířil svou účinnost jak na díla, u kterých ještě neuplynula doba autorskoprávní ochrany, tak na díla autorů zemřelých v posledních 70 letech, tedy počínaje rokem 1925.
Autorská práva k dílům literárním, dramatickým, hudebním a uměleckým se tak promlčují za 70 let od konce kalendářního roku úmrtí autora. Pokud má dílo více než jednoho autora, vyprší autorská práva 70 let po smrti posledního žijícího autora.
U ostatních děl (např. sochařství, architektura atd.) – podle toho, zda je autor díla anonymní či nikoliv. Není-li autor neznámý, končí doba autorských práv 70 let po vytvoření díla; nebo, pokud během této doby bylo dílo zveřejněno, 70 let po tomto datu. Pokud je autor díla identifikovatelný, autorská práva k dílu zanikají 70 let po smrti autora.
Rozhlasové vysílání a zvukové záznamy mají vlastní autorská práva.
Do 1. ledna 1996 - život autora plus 50 let.