Důkazní akt ( fr. Acte de notoriété ) je termín podle francouzského práva, který se vztahuje na svědeckou listinu vyhotovenou zpravidla členem nižšího soudu mimo rámec soudního řízení v každém případě a potvrzující existenci určitá skutečnost právního významu [1] . V některých případech může listinu o vysvědčení sepsat také notář nebo úředník nižšího soudu nebo dokonce matrikář . Termín a právní pojem „důkazní akt“ existuje také v italském právu, kde se nazývá atto di notorietà .
Důkazní osvědčení se vyhotovuje za účelem doplnění chybějících písemných důkazů nezbytných k vyřešení jakékoli právní otázky, tzn. v případech, kdy neexistují potřebné úřední doklady potvrzující konkrétní skutečnost právního významu, pokud je však zjištění takové skutečnosti důkazním úkonem právně přípustné.
Osvědčení se obvykle sepisuje, pokud je třeba zjistit původ dítěte, zjistit právní postavení dědice, podíl vlastníka na společném majetku apod. Tímto úkonem je oficiálně stanovena výpověď několika svědků ve vztahu k určitým skutkovým okolnostem.
Podle Čl. 62-2 současného francouzského občanského soudního řádu (ve znění vyhlášky č. 2011-1202 ze dne 28. září 2011), soudní řízení související s přípravou důkazního aktu nepatří do kategorie posouzení občanskoprávních věci ve vlastním slova smyslu se tedy neplatí soudní poplatek zaplacený při podání žaloby.
V souladu s Čl. 1157 francouzského občanského soudního řádu (ve znění vyhlášky č. 2006-640 ze dne 1. června 2006) [2] , pokud soudce s ohledem na otázku vyhotovení důkazního úkonu dospěje k závěru, že důkaz a předložené podklady jsou nedostatečné, má právo z vlastní iniciativy učinit potřebná opatření. Zejména má právo vyslechnout jakoukoli osobu, která může poskytnout informace, které jsou mu známé o příslušné skutečnosti.
Podle Čl. Podle čl. 71 francouzského občanského zákoníku ( Napoleonův zákoník ) se listina vydaná k zápisu manželství, pokud jeden z manželů nemá rodný list , vyhotovuje na základě výpovědí alespoň tří svědků . Pro účely vyhotovení takového potvrzení je rovněž povoleno předložit jakékoli další doklady, které potvrzují jméno, příjmení, povolání a bydliště budoucího manžela a obdobné údaje o jeho rodičích, jsou-li známy, místo a , pokud možno čas narození, jakož i důvody bránící předložení rodného listu. Osvědčení podepisují svědci a notář nebo diplomatické či konzulární orgány (pokud listinu vydávají tyto orgány).
Na základě čl. 310-1 francouzského občanského zákoníku (Napoleonův zákoník) je rodičovství dítěte řádně stanoveno způsobem stanoveným v tomto zákoníku ze zákona, na základě dobrovolného uznání osobního stavu dítěte nebo uznání veřejností potvrzené aktem osvědčení. Může být zřízen i rozhodnutím soudu způsobem stanoveným zvláštními ustanoveními zákoníku.
Podle Čl. 317 uvedeného zákoníku má každý z rodičů nebo dítě právo požádat soudce nižšího stupně v místě narození nebo v místě svého bydliště o vydání potvrzení, které v případě absence důkaz o opaku je uznáván jako spolehlivé potvrzení uznání občanského stavu veřejností. Důkazní osvědčení se vyhotovuje na základě výpovědí nejméně tří svědků a, považuje-li to soudce za nutné, na základě dalších předložených dokumentů, které dostatečně potvrzují souhrn skutečností uvedených v čl. 311-1 zákoníku.
Osvědčení lze vyžadovat pouze do pěti let ode dne, kdy skončí veřejné uznávání osobního stavu uvedeného jako důkaz, nebo ode dne smrti zamýšleného rodiče, a to i v případech, kdy rodič zemřel před narozením podána. Na okraji rodného listu dítěte musí být zaznamenán původ zjištěný na základě veřejného uznání osobního stavu, potvrzeného listinou.
Proti aktu osvědčení, jakož i proti jeho odmítnutí se nelze odvolat. Rodičovství dítěte zjištěné na základě veřejného uznání osobního stavu v prohlášení o vysvědčení však může napadnout jakákoli zainteresovaná osoba, pokud tato osoba do deseti let ode dne, kdy tato osoba dostatečně prokáže opak. vydání tohoto zákona.
Na základě čl. 730-1 francouzského občanského zákoníku (Napoleonův zákoník), důkaz o kvalitě dědice může vyplývat z důkazního aktu vyhotoveného notářem na žádost jednoho nebo více nástupců . Osvědčení musí zároveň obsahovat odkaz na akt úmrtí osoby, který vedl k otevření dědictví, a na předložené podpůrné dokumenty (například akty o osobním stavu ).
Osvědčení musí obsahovat potvrzení podepsané nástupcem nebo nástupci , kteří podávají žádost , že jsou oprávněni sami nebo spolu s jinými osobami jimi určenými obdržet celý nebo část pozůstalosti zesnulého. Každá osoba, jejíž vysvětlení se zdají být pro případ relevantní, může být zahrnuta do osvědčení o důkazu. Na okraj úmrtního listu zůstavitele se uvede příslušná poznámka o existenci aktu osvědčení.
Je však třeba mít na paměti, že potvrzení obsažené v aktu osvědčení samo o sobě nevede k přijetí dědictví. K přijetí dědictví je proto dědic, který obdržel listiny, povinen učinit příslušná opatření stanovená zákonem.
Pokud jde o třetí osoby, které mají dědický majetek , mají dědicové uvedení v listinné listině nebo jejich společný zástupce právo s tímto majetkem volně nakládat, a jde-li o peníze, s ním volně nakládat v rozsahu uvedených práv. v aktu certifikátů.
V souladu s Čl. 815-11 francouzského občanského zákoníku ( Napoleon Code ) má každý spoluvlastník společného majetku právo požadovat svůj roční podíl na zisku po odečtení nákladů vzniklých z transakcí , ke kterým dal souhlas nebo které jsou pro něj závazné. .
V případě neexistence jiné vlastnické listiny vyplývá rozsah práv každého spoluvlastníka společné věci z listiny listin nebo z protokolární části listiny o soupisu majetku vyhotovené notářem. V případě sporu má předseda vrchního soudu právo nařídit předběžné rozdělení zisku s výhradou vyhotovení zprávy o konečné likvidaci majetku. V mezích disponibilních prostředků může stejným způsobem nařídit zálohu ve výši jistiny vzniklé na právech spoluvlastníka k rozdělované společné věci.
Důkazní úkon lze využít i v obchodním právu , jakož i v oblasti některých dalších právních vztahů . Takže například v určitých případech může akt potvrzení potvrdit skutečnost, že osoba získala nebo získala obchodní komplex děděním [3] . Je také povoleno použít akt osvědčení v důchodu a v některých dalších případech, kdy je vyžadováno potvrzení o existenci určitých osobních práv.
Ačkoli důkazní akt má určitou podobnost s anglosaským právním termínem affidavit , podstatně se liší od druhého a má mnohem užší rozsah.
Ve francouzském právu se důkazní akt vztahuje na okolnosti, které jsou považovány za veřejně známé a mají trvající povahu. Odůvodnění konkrétní okolnosti odkazem na důkazní akt je jednou ze zvláštních metod dokazování ( preuve par la commune renommée ). Vzhledem k této specifičnosti tohoto důkazu, na rozdíl od čestného prohlášení, důkazní akt vždy nevyhotovuje svědek sám , ale pověřený úředník a obsahuje výpověď ne jednoho, ale několika svědků potvrzujících určité skutečnosti, jejichž cílem je sloužit jako důkaz v konkrétním občanskoprávním případě .