Valetti, Aldo

Aldo Valetti ( italsky  Aldo Valletti , (12. července 1930 , Řím , Itálie  -- 24. dubna 1992 , Řím , Itálie , podle jiných zdrojů - někde v Laziu) - italský herec, který ztvárnil řadu rolí, převážně epizodních, v italských komediích. Proslavil se především rolí ve filmu Piera Paola Pasoliniho Salò neboli 120 dní Sodomy (1975).

Působil jako učitel latiny [1] . Podle Uberta Paola Quintavale, „bývalý seminarista, který se nestal knězem, pokračoval v opakování latiny až do věku 25-30 let a chodil do Římské opery nebo Cinecitty“ [2] (filmové město nedaleko Říma ).

Láska k filmu ho přivedla až k filmovým kulisám, kde dostával role v komparsu, díky svému specifickému vzhledu téměř výhradně karikované. První vystoupení v kině bylo zaznamenáno ve filmu "The Poor but the Beautiful" od Dino Risiho (1956; bez uvedení, hrál masovou roli kolemjdoucího na ulici). V roce 1974 hrál v epizodách filmů "The Snail" (Il lumacone, 1974) od Paola Kavary (neuvedeno); ve filmu „Vůně dámy v černém“ (Il profumo della signora in nero, 1974), kde se objevil na 5 sekund v davu v roli jednoho z kanibalů; další jeho role je beze slov zaznamenána v komparzu tiskové konference u policie v pásce "Zkorumpovaní policisté" ("Il poliziotto è marcio", 1974), zde není ani ukázána jeho tvář. Hrál malou roli jako klient prostitutky ve filmu Armanda Crispina Frankenstein all'italiana (1975) .

Prvním a jediným filmem, kde byl Valetti oceněn jednou z hlavních rolí, byl Pasoliniho Salo (1975). Hlas daboval Marco Bellocchio. Jak sám Pasolini řekl o Valetti, „toto je charakterní herec, který za více než 20 let práce nepronesl jediné slovo“ [3] .

Přestože ve filmu Salo hrálo mnoho neprofesionálních herců, Valettiho neprofesionalitu si v roce 2007 v rozhovoru konkrétně poznamenal herec Ezio Manni, který hrál jako spolupracovník: „Valetti (v životě) byl přesně tak nemotorný, jak ho vidíte v Salovi. Byl sladký, plachý, celé dny zavřený v hotelu a nevycházel ven. Řekl, že se musí připravit na další den (natáčení), pak přijde na plac a všechno zamotá. Přehráno, zpomaleno. Když musel mladíky mučit hořící svíčkou, třásla se mu ruka. Ve scéně vraždy mého hrdiny nevystřelil z pistole, naprosté selhání “ [4] .

Dokument o Salò od Gideona Bachmanna obsahoval záběry Pasoliniho, který káral Valettiho, když špatně drží svíčku: „Valetti, drž svíčku klidněji. Mělo by to vypadat jako rituál, který provádí kněz. Trochu spěcháš."

V roce 1976 ztvárnil svou nejpamátnější epizodní roli – roli návštěvníka nevěstince v Kitty Salon Tinto Brass . Poté se ve filmech objevila řada portrétních rolí, z nichž nejvýraznější byly tři: L'educanda (1976, další komická role, kde po něm házejí rajčata), Pasqualino Settebellezze (1976; role psychopata plížení podél zdi ve scéně v psychiatrické léčebně), "Tutto suo padre" (1978; role karikovaného lékaře). Ve filmu se naposledy objevil v malé roli ve filmu Arrivano i gatti (1980), kde nebyl ani uveden v titulcích. Další role beze slov v podání jednoho z hostů na Comandante's party, kde hosté pořádají plynárenské soutěže. Poté Valetti navždy zmizí z kina.

Poznámky

1. ↑ Schwartz Barth David. Pasoliniho rekviem. New York: Pantheon Books, 1992
2. ↑ Quintavalle Uberto Paolo. Giornate di Sodoma. Milán: Sugar Co, 1976
3. ↑ Gideon Bachmann. [Il sesso come metafora del potere] // Il Corriere della Sera, 1975; Nico Naldini. Pasolini, jeden vita. Milán: Einaudi, 1989. S. 394
4. ↑ Pasolini e gli altri, dall'anti-inferno privato ai gironi di Salò, Sergio Sciarra - Il Riformista, 2007

Tematické stránky	Internetová filmová databáze
V bibliografických katalozích	ISNI : 0000 0000 5398 3291 J9U : 987007414991605171 LCCN : no2008136483 VIAF : 2291418 WorldCat VIAF : 2291418