Monarchista

Monarchista
L'Anglaise et le Duc
Žánr historický film
Výrobce Eric Romer
Výrobce François Yvernel,
Romain Legrand,
Leonard Glowinsky
scénárista
_		 Eric Romer
V hlavní roli
_		 Lucy Russell
Jean-Claude Drefus
Operátor Diana Baratierová
Skladatel Becourt, Francois Joseph Gossec
výrobní designér Antoine Fontaine [d] [1]
Filmová společnost Pathé Image Production
Compagnie Eric Rohmer
KC Medien
Doba trvání 126 min.
Země  Francie Německo
 
Jazyk francouzština
Rok 2001
IMDb ID 0239234
Oficiální stránka

The Royalist ( francouzsky  L'Anglaise et le Duc [K 1] ) je historický film režírovaný Ericem Rohmerem , vydaný 7. září 2001.

Děj

Rohmerův nesériový film a jeho třetí film na historické téma. Scénář je založen na Ma vie sous la Révolution [K 2] , memoárech Angličanky Grace Elliott (1754?—1823) z roku 1859 a pokrývá události Francouzské revoluce od léta 1790 do jara 1793.

Grace Elliottová, bývalá milenka prince z Walesu a vévody z Orléansu , je přesvědčením rojalistka, žije v Paříži a udržuje přátelské vztahy s vévodou, který se postavil na stranu revoluce. Po povstání 10. srpna 1792 byla nucena uprchnout z Paříže do Meudonu , ale 3. září, na vrcholu masakrů , se vrátila do města, aby zachránila markýze z Chansenay , bývalého manažera Tuileries . Šokuje ji, když špinavé sankulotky vystrčí uříznutou hlavu princezny de Lamballe z okna kočáru , ale podaří se jí dostat zraněného aristokrata z města, ukrýt ho ve svém venkovském domě před revolucionáři provádějícími prohlídky a vlastní služkou. podporující jakobíny a poté s pomocí vévodské lodi do Anglie.

Na rozdíl od svého bývalého milence, který se stal členem Konventu pod jménem Philip Egalite, Grace nenachází omluvu pro politický oportunismus. Poprava Ludvíka XVI ., kterou spolu se služkou sleduje z Meudonu přes dalekohled, se pro royalistu stává silným šokem a ještě větší ranou - zpráva, že Philippe Egalite, který slíbil hlasovat pro uvěznění, zlomila jeho slovo.

V rozhovorech s aristokraty a generály sloužícími republice neskrývá své rozhořčení nad jejich postavením a ukazuje se, že má pravdu, protože žádná zásluha před novým režimem tyto lidi nemůže zachránit před gilotinou.

Po útěku Dumourieze a zatčení Philippa Egalite je v domě Grace Elliott provedena další prohlídka, která zabaví veškerou korespondenci a poté, co objevila dopis vůdci whigů Foxovi , je hostitelka zatčena a vyslýchána v jednom z revoluční soudy. Revolucionáři zároveň prokazují hrubost, nevzdělanost a krutost, charakteristické pro představitele společenských nižších vrstev, kteří se chopili moci. Díky podpoře Vergniauda a zásahu Robespierra je Elliott propuštěn, ale v době, kdy je Philippe Egalite popraven, je znovu zatčen. Po thermidorském převratu a ukončení teroru je propuštěna z vězení.

Obsazení

O filmu

Stejně jako u Percevala Velšana Rohmer odmítl střílet na místě. Děj se odehrává v kulisách, které podle tehdejších obrazů obnovují podobu Paříže na konci 18. století. Ručně kreslené kulisy byly digitálně převedeny na záběry na velké vzdálenosti, což umožnilo zarámovat skupiny komparsistů v pozadí [2] . Počítačově generované kulisy si přitom zachovaly dojem umělosti a teatrálnosti, kterou režisér nazval „malba“ ( picturalité ). Mnohé diváky takové filmové lahůdky dráždily [3] , ale odborníci je vysoce oceňovali [2] [4] .

Zvláště výrazná se ukázala epizoda s dalekohledem, provedená v ostrých a ponurých barevných tónech. Podle Rogera Eberta nemohly žádné jiné speciální efekty poskytnout této scéně tolik vizuálních informací [4] .

Podle Erica Romera:

Obrátil jsem se k estetice velkých historických nástěnných maleb tichého období, jako jsou „ Cabiria “ a „ Intolerance “. Malba se mi v tomto případě zdála vhodnější než čistě filmové postupy, jako je montáž nebo rám-protirám, které nemohly nic dát...

- [5]

Obsah filmu vyvolal kontroverze, autorovi bylo vyčítáno, že je protirevoluční a zvolil monarchistický tábor. Umírněnější kritici si nicméně všimli, že kromě La Marseillaise Jeana Renoira ani jeden francouzský film nestojí úplně na straně revoluce [K 3] a dokonce i v La Marseillaise je Ludvík XVI. zobrazen jako vcelku sympatická postava [5 ] .

Ebert naznačuje, že pro Romera, katolíka a muže pravice, bylo celkem logické vybavit hrdinku vírou v nadřazenost božského práva nad lidským [4] .

Film byl nominován na Evropskou filmovou cenu 2001 v kategorii nejlepší režie a v roce 2002 na cenu César v kategoriích Nejlepší výprava (Antoine Fontaine) a Nejlepší kostýmy (Pierre-Jean Larroque).

Komentáře

  1. ↑ „Angličanka a vévoda“
  2. ↑ Původní název Journal of My Life during the French Revolution
  3. ↑ Bezpodmínečně kladně je po dvou stech letech hodnoceno pouze zrušení stavovských privilegií a Deklarace lidských práv , pochybuje se o účelnosti dalších revolučních přeměn a o tom, že revoluce poměrně rychle sklouzla k masovému teroru, „požírajícímu své vlastní“. děti“, to v očích současníků a potomků značně kompromitovalo ( L'Anglaise et le Duc  (fr.) . Ciné-club de Caen. Získáno 1. dubna 2016. Archivováno z originálu dne 3. dubna 2015. )

Poznámky

  1. ↑ https://web.archive.org/web/20201112115612/https://europeanfilmawards.eu/en_EN/film/the-lady-and-the-duke.5659
  2. ↑ 1 2 Kaganski S. L'Anglaise et le Duc  (fr.) . Les Inrockuptibles (1.01.2001). Staženo 1. dubna 2016. Archivováno z originálu 17. června 2015.
  3. ↑ Sitruk A. Anglaise et le Duc (L')  (fr.) . Film de culte (1.01.2001). Získáno 1. 4. 2016. Archivováno z originálu 5. 8. 2017.
  4. ↑ 1 2 3 Dáma a  vévoda . Roger Ebert (7.6.2002). Získáno 1. dubna 2016. Archivováno z originálu 6. dubna 2016.
  5. ↑ 1 2 L'Anglaise et le Duc  (francouzsky) . Cine-klub de Caen. Získáno 1. dubna 2016. Archivováno z originálu 3. dubna 2015.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
V bibliografických katalozích