Androsová, Lydia Makarovna
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 18. března 2020; kontroly vyžadují 8 úprav .| Lidie Androšová | |||
|---|---|---|---|
| Datum narození | 12. prosince 1924 | ||
| Místo narození | Krasnodon , Doněcká gubernie , Ukrajinská SSR , SSSR | ||
| Datum úmrtí | 16. ledna 1943 (ve věku 18 let) | ||
| Místo smrti | Krasnodon , Vorošilovgradská oblast | ||
| Státní občanství | SSSR | ||
| obsazení | podzemní pracovník | ||
| Otec | Makar Timofeevič Androsov - vedoucí dolu č. 18 | ||
| Matka | Daria Kuzminichna Androsová | ||
| Ocenění a ceny |
|
||
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |||
Lydia Makarovna Androsova ( 1924 - 1943 ) - podzemní bojovnice Velké vlastenecké války, členka antifašistické organizace " Mladá garda ".
Životopis
Lidia Androsová se narodila 12. prosince 1924 ve vesnici Krasnodon . Lidin otec, Makar Timofeevich, je pravidelným horníkem. Lída studovala ve škole číslo 22. Její oblíbené předměty byly matematika, zeměpis, ruská literatura. V roce 1939 vstoupila do Komsomolu. Brzy byla schválena jako vedoucí průkopníků oddílu.
Od dětství ráda vyšívala: vyšívala halenky, koberečky, šaty, pletené pláště, límce, krajky. Snila o tom, že nastoupí na textilní vysokou školu, ale kvůli vypuknutí války nemusela studovat. Spolu se svými přáteli po škole chodila do nemocnice, starala se o raněné, četla jim noviny, pomáhala psát dopisy a účastnila se koncertů. Když ve vesnici vznikla podzemní skupina Komsomol, bez váhání vstoupila do jejích řad Lída Androsová.
Lídin deník je uložen v Muzeu mladé gardy. Často se zmiňuje o Nikolai Sumskoy. Přátelství Lídy a Nikolaje vzniklo ve škole, poté přerostlo v lásku a zesílilo během společného boje proti fašistickým vetřelcům. V dopise Lidiným příbuzným autor románu „Mladá garda“ A. A. Fadeev napsal: „Vše, co jsem napsal o vaší dceři, ji ukazuje jako velmi oddanou a vytrvalou dívku... Deník vaší dcery ukazuje její čistou lásku k Nikolajovi. Sumsky A ve stejném deníku je vyjádřena její oddanost sovětské vlasti a nenávist k německým okupantům."
Za účelem spiknutí získala Lída práci na dole číslo 5. „Nikdy bych nepracovala, ale moje práce mě zachránila, nevzali mě do Německa, i když tam bylo předvolání,“ napsala si Androšová do deníku.
Na pokyn N. Sumského, A. Eliseenka a V. Ždanova Lída spolu s dalšími podzemními pracovníky psala a distribuovala letáky. Pod rouškou shromažďování na poli klásků byla poškozena komunikace nacistů. V předvečer 25. výročí října ušily Lída Androšová, Nina Keziková a Naděžda Petrachková vlajku, která byla určena k vyvěšení na dole č. 1.
"Budu psát o přátelství. Vždyť bez přátelství to nejde. Přátelství je to nejlepší v našem životě a zvláště v tomto těžkém období," píše si tehdy L. Androšová do svého deníku. Přátelství skutečně shromáždilo mladé muže a ženy, aby bojovali s útočníky. Přátelství pomohlo Mladé gardě statečně čelit smrti a nepodřídit se.
12. ledna 1943 byla Lida zatčena spolu s dalšími podzemními pracovníky vesnice, převezena na policii v Krasnodonu, kde byli vystaveni tvrdému mučení.
16. ledna v noci byla popravena Lída Androsová - byla vhozena do jámy dolu č. 5. Byla pohřbena v hromadném hrobě Mladé gardy v obci Krasnodon.
"Lída Androsová, 18 let, odstraněna bez oka, ucha, paže, s provazem kolem krku, který se silně zařezával do těla. Na krku je vidět vypečená krev" (Muzeum mladé gardy, f. 1, d 16).
Ocenění
Byla posmrtně vyznamenána Řádem vlastenecké války 1. třídy a medailí „Partizán vlastenecké války“ 1. třídy.
Poznámky
Odkazy
- Androšová Lydie
- Young Guard - Lidia Androsova Archivováno 16. září 2009 na Wayback Machine