Antonov, Jakov Ivanovič

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 29. května 2022; ověření vyžaduje 1 úpravu .
Jakov Ivanovič Antonov
Datum narození 11. (24. ledna) 1908
Místo narození
Datum úmrtí 25. srpna 1942( 1942-08-25 ) (ve věku 34 let)
Místo smrti neznámý
Afiliace  SSSR
Druh armády Letectvo
Roky služby 1928 - 1942
Hodnost Hlavní, důležitý
přikázal 84. stíhací letecký pluk „A“.
Bitvy/války
Ocenění a ceny
Hrdina Sovětského svazu - 1940
Leninův řád - 1940 Řád rudého praporu
V důchodu chybějící
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Jakov Ivanovič Antonov ( 1908 - 1942 ) - stíhací pilot, Hrdina Sovětského svazu ( 1940 ).

Životopis

Narozen 24. ledna 1908 ve vesnici Malakhovo ve Vshelsky volost okresu Luga v provincii Petrohrad (nyní v okrese Soletsky v Novgorodské oblasti). Člen sovětsko-finské války v letech 1939-1940. 21. března 1940 mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu za odvahu a odvahu projevenou v bitvách.

Během Velké vlastenecké války sloužil jako velitel 84. „A“ stíhacího leteckého pluku . 25. srpna 1942 byl Antonov při misi krýt útok na německé letiště u Mozdoku sestřelen letounem I-153 a jak vyplývá ze sovětských dokumentů, zemřel.

V poválečném období však byly zveřejněny fotografie sovětského pilota v německém zajetí, z něhož se vyklubal Jakov Antonov. Podle jedné verze ho sestřelil velitel 77. německé stíhací perutě (JG 77), major Gordon Gollob . Antonov, který utekl na padáku , byl zajat. Podle některých zpráv byl převezen do zajateckého tábora u Mozdoku, odkud uprchl, podle jiných uprchl ještě před odesláním do tábora. O jeho dalším osudu nejsou žádné spolehlivé informace. Oficiálně uveden jako mrtvý 25. srpna 1942.

Další německé eso Günter Rall v knize „Moje letová kniha“ popisuje následující události (připisuje si toto vítězství):

„Dne 21. září 1942 při druhém náletu jsem měl štěstí - asi v půl šesté jsem nedaleko našeho letiště sestřelil MiG-3 . Jeho pilotovi se podařilo vyskočit s padákem a uniknout. Poddůstojníci mého štábu okamžitě jeli autem na místo jeho přistání, aby ho zajali. Rus přistál na jednom z obrovských slunečnicových polí, kterých v těchto místech bylo mnoho. Byl rychle obklíčen, ale podařilo se jim ho vzít, až když po našich vystřílel všechny náboje z pistole, naštěstí aniž by někomu ublížil. Po ošetření řezné rány na čele, kterou dostal při seskoku z letadla, byl přivezen ke mně. Právě jsem byl u rádiového přístroje a poslouchal rozhovory pilotů.

Rus je pekelně mladý, stejně jako většina z nás – je mu sotva dvacet. Odhrnul si rovné blond vlasy z vysokého čela, aby uvolnil místo pro dva velké obklady zakrývající jeho řezy. Chytré hnědé oči odrážejí hrdost i zklamání stejnou měrou. Na rtech mu hraje lehký úsměv. Jeho hruď zdobí tři řády, z nichž je mi znám pouze jeden - nazývá se „Hrdina Sovětského svazu“.

Takhle tedy skutečně vypadají – představitelé mongolských stepních hord, jak jejich propaganda představuje, titíž podlidi, pro které je humánní zacházení nepřijatelné! Před námi je válečník, který okamžitě vzbuzuje respekt každého, kdo je sám válečníkem. Pak jsem si sarkasticky pomyslel, že někdy můžete mít s nepřítelem společného víc než s některými lidmi z vašeho okolí. Kapitán Antonov se bojí. Nabídnutou cigaretu ihned odložil, nedotčenou, ale když jsem si jednu zapálil sám, trochu se uvolnil. Náš čaj, studený a čerstvý, ale nalévaný z čistého kanystru s plynem, v něm budil nedůvěru, dokud jsem před ním nevypil šálek.

Našli jsme jednoho seržanta-majora překladatele a seděli jsme spolu a mluvili o naší letecké bitvě, o probíhající válce. Můj protivník je slušně vychovaný a plný důstojnosti. Nesnaží se ani v nejmenším zalíbit nebo se zavděčit. Podle něj se dá pochopit, že političtí důstojníci v letectvu o nás říkají totéž, co v Rudé armádě. Propaganda plodí nenávist, nenávist plodí krutost, krutost plodí novou propagandu. Zatracený začarovaný kruh.

Sovětský pilot s námi zůstává ještě několik dní, protože neexistuje způsob, jak ho poslat. Nemáme ani chuť, ani schopnost držet ho pod zámkem. Pod odpovědností našeho štábu dostává povolenky jako každý jiný pilot a může se volně pohybovat po letišti [poblíž vesnice] Soldatskaya bez neustálého dozoru. Za takových podmínek se nesnaží utéct a oceňuje takový postoj z naší strany, navzdory všem předpisům. Uteče nám způsobí potíže a ví to. Později ho posíláme s Ju-52 vezoucím raněné na ošetřovnu. A pak využije příležitosti. Jak, to nevíme jistě. Kapitán Antonov ale rozhodně nedorazil do cíle. S největší pravděpodobností použil německý plášť z těch, které byly přepravovány na tomto Ju-52, aby se ztratil a utekl. Ale to, že Antonov válku přežil – vím jistě z oficiálních ruských zdrojů.

Přestože se autor knihy Günter Rall odvolává na některé „oficiální ruské zdroje“, o Antonovově poválečném osudu není nic známo. Nedůvěru v Rallův příběh způsobuje i to, že zajatého pilota nazývá „zatraceně mladým“. V době jeho dopadení bylo Jakovu Antonovovi již 34 let a o 10 let starší než samotný Rall. Navíc se neshoduje typ sestřeleného letadla: Antonov létal na I-153 a Rall mluví o sestřeleném MiGu-3. Datum a dokonce i měsíc bitvy se neshodují. Hodnost sestřeleného pilota také neodpovídá, Rall mu říká „kapitán Antonov“, zatímco Jakov Ivanovič měl hodnost majora a na fotografii jsou jasně vidět 2 hlavní „spáči“.

Existuje také verze, že po táboře Mozdok skončil Antonov v Mariupolu, kde byl Jakov Ivanovič osvobozen pracovníky podzemí Mariupolu, kteří měli spojení se zpravodajským oddělením Černomořské flotily, které bylo operativně podřízeno zpravodajskému oddělení 56. armády jižní fronty, která byla umístěna na Mius.

Podle těchto zpráv se Ja. I. Antonov po útěku z tábora ukryl v domě nemocniční sestry Kuzenkové Matryony Dmitrievny, kde operovala podzemní skupina lékaře B. T. Gnilického. Poté byl Ya. I. Antonov převezen do města Yeysk, poté o něm také nejsou žádné údaje.

Existuje také verze, že Antonov Ya.I. mohl zemřít při přechodu fronty a následně být pohřben na německém hřbitově v Mariupolu. Při rekonstrukci na Divadelním náměstí v roce 2017 byly kromě pohřebišť německých a rumunských vojáků objeveny i ostatky neznámého sovětského vojáka, kterým by pravděpodobně mohl být Ya.I. Antonov. [1] [2]

Poznámky

  1. ↑ Verze: Pilot - hrdina Sovětského svazu mohl být pohřben na německém hřbitově . 0629.com.ua - Webové stránky města Mariupol . Staženo 1. července 2020. Archivováno z originálu dne 1. července 2020.
  2. ↑ V Mariupolu byly znovu pohřbeny ostatky sovětského vojáka nalezené na německém hřbitově (FOTO, VIDEO) . 0629.com.ua - Webové stránky města Mariupol . Získáno 1. července 2020. Archivováno z originálu dne 21. února 2022.

Literatura

Odkazy