Apractognosie je syndrom charakterizovaný poruchou prostorového vnímání spolu s poruchami prostorově organizované činnosti a vyskytuje se při poškození parietookcipitální oblasti jak v dominantní (levá u pravostranné) tak subdominantní (pravostranné) hemisféře mozku. . Apractognosie je kombinací pohybových poruch (apraxie ) a zrakově-prostorových poruch ( agnosie ).
Vnímání prostoru a prostorových vztahů je založeno na analýze a syntéze podnětů vycházejících z centrálních aparátů kinestetických, vestibulárních a vizuálních analyzátorů. Tato syntéza se provádí v zadních oblastech dolní parietální oblasti ( 39. Brodmannovo pole ). Jejich porážka vede k rozpadu komplexních forem vizuálně-prostorových syntéz, což následně narušuje orientaci v prostoru.
U pacientů s tímto typem poruchy jsou obtíže při provádění prostorově orientovaných pohybů, které se projevují i v běžném denním životě. Proto je pro ně obtížné najít cestu do svého nemocničního pokoje; když se pokoušejí ustlat postel, dávají přehoz přes postel, ne podél ní; je pro ně obtížné provádět operace v domácnosti, které vyžadují zohlednění prostorových vztahů; dochází také k převazové apraxii, kdy pacient nemůže dostat ruku do rukávu saka nebo nerozumí, na kterou stranu má otočit kalhoty apod.
K diagnostice apractoagnózie se používají různé neuropsychologické testy.
Nejběžnější jsou tedy vzorky Head . V nich jsou pacienti požádáni, aby správně zopakovali polohu rukou lékaře v prostoru. Pacienti přitom dělají chyby, jako je zjednodušování držení těla, zrcadlení držení těla a podobně.
Vada se velmi zřetelně projevuje v testech na prostorová zobrazení. Takoví pacienti vykazují značné potíže s orientací na geografické mapě, mění světové strany a nejsou schopni graficky znázornit rozložení známých míst. Při provádění tzv. testu „tichých hodin“ jsou bezradní – nedokážou posoudit polohu ručiček na hodinách, kde nejsou uvedena odpovídající čísla.
K diagnostice apractoagnózie se navíc používají testy s kopírováním písmen a geometrických tvarů. Pro takové pacienty je naprosto nemožné správně graficky znázornit prvek sluchem nebo kopírovat podle modelu. Často se vyskytují zrcadlové chyby.
Porušením podobným apraktoagnózii je tzv. konstruktivní apraxie . Vyznačuje se také ztrátou prostorových reprezentací. Často je možné pozorovat klinické projevy apractoagnosie a konstruktivní apraxie společně (např . Alzheimerova choroba ).
Při konstruktivní apraxii se konstruktivní schopnosti rozpadají: ztrácí se designérské dovednosti, hrubě se porušuje kresba, zejména kresba složitých geometrických tvarů. Někdy je také zlomené písmeno.
Hlavní rozdíl mezi apraxognozií a konstruktivní apraxií je v tom, že na rozdíl od pacienta s apraxignozií je pacient s konstruktivní apraxií schopen provádět úkony podle verbálních pokynů, ale zůstává pro něj zcela nepřístupné vytvořit kvalitativně nový motorický akt, dát dohromady celek z dílů, např. poskládat ze sirek určitý obrazec, složit pyramidu atp.
Porucha je založena na poškození spodních částí parietálních laloků mozku .