Archiv České koruny
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od
verze recenzované 19. března 2022; ověření vyžaduje
1 úpravu .
Archiv Koruny české ( česky Archiv České koruny ) je soubor historických dokumentů, které zakládají právní základ pro existenci Českého království a činnost nejvyšších představitelů českého státu. Archiv Koruny české je nejen nejvýznamnějším archivním fondem České republiky a jedním ze symbolů české státnosti, ale také nejunikátnějším a nejcennějším archivním celkem v evropském měřítku [1] [2] . V roce 1988 byl zapsán na seznam národních kulturních památek ČR . Uloženo v Národním archivu ČR v Praze [3] .
Archiv Koruny české zahrnuje 2 525 inventárních čísel [3] , pod kterými je uvedeno 2 822 archiválií (včetně následných doplňků) za období let 1158 až 1935 . Jádro archivu tvoří dokumenty zakládající právní postavení krále českého a postavení Českého království ke Svaté říši římské a Rakousku-Uhersku . Pod inventárním číslem 1 je v archivu uložen dopis císaře Fridricha I. Barbarossy z 18. ledna 1158 , kterým se uděluje dědičné právo nosit královskou korunu
českému knížeti Vladislavu II .
Poznámky
- ↑ Archiv České koruny 1158-1935. //www.mvcr.cz
- ↑ Státní ústřední archiv v Praze. Archiv České koruny. Edice faksimile. //www.nacr.cz
- ↑ 1 2 Předpis č. 132/1988 Sb. Nařízení vlády České socialistické republiky o prohlášení Archivu České koruny za národní kulturní památku . Datum přístupu: 6. listopadu 2014. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)
Zdroje
Literatura
- Popov, A. V. Česká republika: historie a organizace archivů / A. V. Popov // Obecné dějiny archivů: historie a organizace archivů v evropských zemích. - Moskva: Ruská státní univerzita pro humanitní vědy, 2020. - S. 237-281
- Reshetova, A. A. Archivní legislativa v zemích EU: její současný stav v ČR / A. A. Reshetova // Kulturně historický výzkum v Povolží: problémy a perspektivy: materiály III. Všeruského vědecko-metodologického semináře, Samara, 26. – 27. října 2015. - Samara: Samara State Institute of Culture, 2015. - S. 555-564