| Mara Belcheva | |
|---|---|
| Jméno při narození | Mára Ivanová Angelová |
| Datum narození | 8. září 1868 |
| Místo narození | Sevlievo |
| Datum úmrtí | 16. března 1937 (ve věku 68 let) |
| Místo smrti | Sofie Bulharsko |
| Státní občanství | Bulharsko |
| obsazení | básník , překladatel |
| Manžel | Christo Belchev |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Mara Ivanova Belcheva ( 8. září 1868 , Sevlievo – 16. března 1937 , Sofie ) byla bulharská básnířka a překladatelka .
Na tu dobu se jí dostalo dobrého vzdělání. Po absolvování školy v Tarnově nastoupila a absolvovala ženskou vysokou školu ve Vídni.
V mladém věku ovdověla. Po atentátu na svého manžela, liberálního politika, ministra financí Hristo Belcheva, který zemřel při atentátu na premiéra v roce 1891, Mara odešla do Vídně, kde začala studovat literaturu a filologii na místní univerzitě. Zde ve Vídni se seznámila se slavným básníkem Pencho Slavejkovem (1866-1912). Mladí se do sebe zamilovali a Mara se stala blízkou přítelkyní a múzou velkého bulharského básníka.
V roce 1911 spolu odjeli do Itálie, protože básníkův zdravotní stav se zhoršil. Pár se usadil ve městě Brunat poblíž jezera Como, kde bylo pro Pencho příznivé klima. V květnu 1912 však Pencho Slaveikov zemřel. Mara se vrátila do Sofie a po zbytek života žila spíše skromně.
Během druhé balkánské války v roce 1913 byla zdravotní sestrou, později učila v Ruse a Sofii.
Zemřela v chudobě v roce 1937.
Jako básnířka debutovala v roce 1907. Její drobná díla jsou ojedinělým fenoménem v dějinách bulharské „ženské“ poezie. Intimní texty Belchevy jsou plné něžných pocitů a úvah. Její poezie je chvalozpěvem na její něžnou lásku ve verších, které se později staly písněmi.
Své básně publikovala v časopise Philosophical Pregled . Zabývala se překlady, zejména přeložila Nietzscheho „ Tak pravil Zarathustra “ a „Potopený zvon“ od G. Hauptmanna do bulharštiny .