Stádium Berel je jednou z fází vývoje kultury nomádů východního Kazachstánu v rané době železné (V-IV století před naším letopočtem).
Berelova etapa je druhou etapou kulturního rozvoje nomádů východního Kazachstánu rané doby železné, po Mayemiru (7.-6. století př. n. l.). Sám předcházel tzv. Kulajorginského stádium (III-I století př. n. l.) [1] .
Jeviště dostalo svůj název podle jména Velkého Berela Kurgana, který se nachází v nivě řeky Bukhtarma , kde bylo nalezeno několik artefaktů z té doby.
Výzkumné práce jeviště v různých dobách prováděli V. V. Radlov , S. S. Sorokin, M. K. Kadyrbaev, Z. S. Samashev. Artefakty stupně Berel jsou běžné v západním předhůří Altaje, v povodí Zhaisan až po stepi Ertis. Hlavním rysem tohoto období je mnohost památek a uniformita znaků kultury. Památky horských oblastí Horní Buktyrmy jsou podobné pazyrycké kultuře Altaj. Rozšířeny jsou zde také mohyly s nízkými kamennými mohylami předchozího mayemirského stupně [2] .
V běžných pohřebních stavbách byl postaven nízký, 3-4 korunový, srub. Na rozdíl od památek v údolí řeky Yertis a povodí Zhaisan byly mohyly stavěny ze země pomocí oblázků. V pohřebních komorách nejsou žádné pohřby koní a dřevěné stropy. Byly zde nalezeny bronzové hroty šípů se třemi čepelemi, malá bronzová zrcátka, bronzové a železné dýky a sekery. Artefakty užitého umění vyrobené ze dřeva a kostí, zlata a bronzu, kůže, kožešin a plsti byly nalezeny v hojnosti. Na konci fáze Berel železo všude nahradilo bronz [3] .
Při psaní tohoto článku byl použit materiál z publikace „ Kazachstán. National Encyclopedia “ (1998-2007), poskytovaná redakcí „Kazakh Encyclopedia“ pod licencí Creative Commons BY-SA 3.0 Unported .