Bernalisis, Yugo

Yugo Bernalisis
fr.  Ugo Bernalicis
Člen Národního shromáždění
2. obvod departementu Nord
od  21. června 2017
Předchůdce Audrey Linkane
Narození 25. září 1989( 1989-09-25 ) [1] (ve věku 33 let)
Zásilka
Vzdělání
webová stránka ugobernalicis.fr ​(  fr.)
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Ugo Bernalicis ( francouzsky  Ugo Bernalicis ) je francouzský politik, člen strany Unsubdued France , člen Národního shromáždění Francie.

Životopis

Narozen 25. září 1989 v Arrasu ( departement Pas de Calais ) v komunistické rodině. Jeho otec i dědeček byli aktivisté komunistické strany a jeho pradědeček zemřel v koncentračním táboře Dachau .

Při studiu na univerzitě v Lille-III se aktivně zapojil do studentského hnutí, v roce 2010 se stal viceprezidentem Studentské rady. Byl organizátorem studentských stávek zaměřených na zlepšení životních podmínek.

V roce 2009 se Yugo Bernalisis připojil k Levicové straně . Jako součást seznamu Levé fronty se podílel na volebních kampaních do Rady ministerstva a Rady regionu Nord-Pas-de-Calais. V roce 2012 byl komunistickou kandidátkou ve volbách do Národního shromáždění ve 2. volebním obvodu departementu Nord a skončil 4.

V roce 2017 po Jean-Luc Mélenchon přestoupil do nové strany Nepokořená Francie , stal se jejím kandidátem pro volby do Národního shromáždění v roce 2017 ve 2. volebním obvodu departementu Nord a zvítězil, když ve 2. kole získal 64,15 % hlasů.

Politická kariéra

od 21.06.2017 - poslanec Národního shromáždění Francie z 2. volebního obvodu departement Nord

Viz také

Poznámky

  1. 1 2 Sycomore  (francouzsky) / Assemblée nationale
  2. 1 2 3 http://tempsreel.nouvelobs.com/politique/20170706.OBS1750/ugo-bernalicis-le-depute-insoumis-qui-tacle-ciotti-sur-l-etat-d-urgence.html
  3. http://unefcrous2008.free.fr/spip.php?article40
  4. https://www.lemonde.fr/politique/article/2017/06/28/qui-est-mon-depute-notre-moteur-de-recherche-pour-mieux-connaitre-votre-representant-al-assemblee -nationale_5152291_823448.html#depute_59_2

Odkazy

Osobní stránka na webu Národního shromáždění Francie Archivováno 25. června 2017 na Wayback Machine