| Bitva o Sudomerzh | |
|---|---|
| Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Bitva u Sudomerže je první významnou bitvou mezi husitskými a katolickými vojsky na počátku husitských válek , která se odehrála 25. března 1420 u jihočeské obce Sudomerzh, ležící 10 km východně od Strakonic .
Po uzavření příměří 18. listopadu 1419 opustila Prahu skupina husitských radikálů. V čele této skupiny stáli šlechtici Brzenek Szwigowski z Dolan, Valkoun z Adlaru a později slavný táborský hejtman Jan Žižka z Trocnova [1] . Radikálové odešli do města Plzně, v té době centra husitství. Tam bojovali husité proti feudálům sjednoceným zemským světem a bitvu u Nekmirže vyhrál Jan Žižka .
V této době získal svaz zemského míru v Plzni podporu v osobě královských jednotek pod vedením Václava z Dubé. Poté královské síly město oblehly. Ve městě navíc došlo ke konfliktu mezi husity a katolíky. [2] Jan Žižka také obdržel zprávu od husitského faráře Piotra Gromádky, že u města Sezimovo Ústí byla založena osada Tábor. Gromadka požádal o vyslání vojáků na ochranu osady a Žižka poslal některé své bojovníky. To vedlo k oslabení husitských vojsk na území města Plzně. [3]
Katolíci z města našli řešení této situace tím, že se s mírovou unií Zemstvo dohodli na svobodném odchodu husitů do Tábora. Tato smlouva však nebyla naplněna, neboť po odchodu husitů z města začaly královské síly jejich oslabené vojsko pronásledovat. [čtyři]
Takzvaný. "železní páni" pod vedením šlechticů Mikeše Divučka z Jemnište a Piotra ze Šternberka , síly zemského míru pod velením Bohuslava ze Švamberka a posádka řádu johanitů (špitálů) ze Strakonického hradu pod vel. vedení generálního převora Jindřicha z Hradce [5] .
Katolické síly zaútočily na husity 25. března odpoledne. [6]
Prameny uvádějí, že počet husitů byl 400 pěšáků, 9 jezdců a 12 válečných povozů, které sloužily jako mobilní překážka. [7] Velikost královských sil nelze přesně určit, ale hrubé odhady ukazují, že jejich armáda sestávala výhradně z jezdců v počtu 700 [8] až 2000. [9]
Mezi rybníky Markovets a Shkaredy postavili husité hráz, která byla snížena. Katolíci zaútočili ze dvou stran. Čelní útok byl oslaben husitskými puškami, načež narazil na husitskou hráz. Katolíci zahájili druhý útok z pravé strany přes snížený rybník Shkaredy. Koně uvízli v bahně, takže jezdci sesedli z koní a uvízli v něm také. Lehká pěchota husitů pak zničila katolické jezdce. Bitva skončila, když královské síly večer ustoupily. [deset]
Obě armády utrpěly těžké ztráty, ztratily většinu bojovníků, ale prameny uvádějí pouze to, že Mikeš Divuček z Jemnište zajal 30 husitů. Ze strany husitů byl zabit i Brzenek Szwichowski z Dolan. [11] Ze strany katolíků se uvádí, že byl zraněn generální převor řádu johanitů Jindřich z Hradce , který na následky zemřel o rok později (podle legendy Jindřich sledoval bitvu při sedící pod dubem, který dodnes stojí suchý na hrázi rybníka nedaleko bojiště, byl však v boji zraněn, pravděpodobně šípem nebo kamenem z praku na palci u nohy). [12]
Husité z jihu a západu Čech se spojili v táboře Tábor. [13] Těžká rytířská jízda prohrála – opět po Nekmirzh – bitvu s malým oddílem prostých lidí.
Bitva je zobrazena ve filmu Otakara Vávry „Válka za víru: Velitel“ (1957).