| hieromučedník Konstantin Alexandrovič Bogoslovskij | |
|---|---|
| Byl narozen |
17. února 1871 vesnice Borisovo, okres Gryazovetsky , provincie Vologda , Ruská říše |
| Zemřel |
2. října 1937 (66 let) Vologda |
| ctěný | v pravoslaví |
| Velebený | Srpen 2000 / Jubilejní rada biskupů Ruské pravoslavné církve / Moskva |
| v obličeji | svatí mučedníci |
| Den vzpomínek | 19. září |
| askeze | mučednictví |
Konstantin Alexandrovič Bogoslovskij ( 17. února 1871 , obec Borisovo, okres Gryazovetsky , provincie Vologda - 2. října 1937, Vologda ) - arcikněz Ruské pravoslavné církve na mitr. V roce 2000 byl oslaven jako svatý, památka se slaví 19. září podle nového stylu.
Narodil se v rodině kněze. Vystudoval Vologdskou teologickou školu (1885), Vologdský teologický seminář (1891) a Kazaňskou teologickou akademii s titulem teologie (1895).
Učitelka Božího zákona a ruského jazyka na vologdské diecézní ženské škole (1895-1896, 1903-1907). Učitel ruštiny a církevněslovanských jazyků, kaligrafie, aritmetiky na Ust-Sysolského teologické škole (1896). Učitel historie a odsouzení ruského schizmatu a místních sekt na vologdském teologickém semináři (1899). Člen vologdského výboru Ortodoxní misijní společnosti, úředník Rady Vologdského pravoslavného bratrstva ve jménu Všemilosrdného Spasitele (1900), kolegiální poradce (1904).
Kněz , superintendent Ustjugské teologické školy (1907), člen (1907) a předseda (1912) rady pravoslavného bratrstva Veliky Usťug Stefano-Prokopiev, předseda výboru pro správu starověkého úložiště (1909) a rada diecézní ženské školy Ustyug (1910-1912), cenzorka kázání o městě Veliky Ustyug (1914), místopředsedkyně Diecézního výboru Veliky Ustyug pro pomoc uprchlíkům (1915).
Byl vyznamenán kamaší (1907), skuf (1909), kamilavka (1911), prsní kříž (1914), řády sv. Stanislavasv . Stanislav III. stupně (1902) a sv. Anna III. stupně (1907).
Manželka Anamaisa Ivanovna, děti: Lyubov, Nikolai, Alexander.
V roce 1917 delegát Všeruského sjezdu kléru a laiků, čestný předseda kongresu kléru a laiků vikariátu Veliký Usťug; člen Místní rady volbou duchovního z vologdské diecéze, účastnil se 1. a 3. zasedání, člen oddělení III, XIII.
Od roku 1918 arcikněz, místopředseda Mimořádného diecézního shromáždění kléru a laiků, předseda Komise pro přidělení vikariátu Veliky Ustyug do samostatné diecéze a diecézní rady Veliky Ustyug, rektor katedrály Nanebevzetí Panny Marie.
Od roku 1920 archivář v zemském archivu Severní Dvina.
V roce 1921 byl odsouzen k 5 letům vězení za držení sbírky Church Lepta a byl propuštěn na základě amnestie.
V roce 1923 byl za „systematickou protisovětskou agitaci“ (tedy odpor k renovaci) odsouzen na 2 roky v Soloveckém táboře zvláštního určení.
Od roku 1925 byl rektorem Zvěstování a od roku 1930 na hřbitově Matky Boží-Vánoční církve ve Vologdě předsedou vologdské diecézní rady. Byl oceněn pokosem, shromažďoval informace o uzavřených kostelech a utlačovaných kněžích, inicioval stížnost Všeruskému ústřednímu výkonnému výboru RSFSR na nezákonné uzavření hřbitova v Bogorodsku.
V roce 1937 byl zatčen jako „šéf kontrarevoluční církevně-monarchistické skupiny“, odmítl vinu a byl zastřelen.
Byl oslavován jako hieromučedník mezi svatými novými mučedníky a vyznavači ruské církve na jubilejním biskupském koncilu Ruské pravoslavné církve [1] v srpnu 2000 pro všeobecnou církevní úctu.