Vesnice | |
Barma | |
---|---|
57°15′23″ s. sh. 57°40′59″ východní délky e. | |
Země | Rusko |
Předmět federace | Permská oblast |
Obecní oblast | Kishertsky |
Venkovské osídlení | Osintsevo |
Kapitola | Sakhno Taťána Nikolajevna |
Historie a zeměpis | |
Časové pásmo | UTC+5:00 |
Počet obyvatel | |
Počet obyvatel | ↗ 196 [1] lidí ( 2016 ) |
Digitální ID | |
Telefonní kód | +7 3425297 |
PSČ | 617610 |
Kód OKATO | 57224813001 |
OKTMO kód | 57624413111 |
Byrma je vesnice v okrese Kishertsky na území Perm . Zahrnuto ve venkovské osadě Osintsevsky .
Vesnice na řece Byrma, levý přítok řeky. Lek
Před příchodem Rusů patřila kishertská místa Tatarům, kteří zaplatili yasak moskevskému státu i za Ivana IV. poté, co dobyl Kazaňský chanát a připojil Baškirsko k Rusku.
Místa poblíž vesnice jsou bohatá na malé řeky - Osinovka, Berezovka, Murzakaevka, Maksimovka, Byrma (vlévá se do Leku), kopce, klády. Zde místní obyvatelé těžili železnou rudu a prodávali ji Molebskému závodu.
Břehy řek Shoya, Leka, Osinova byly majetkem Yurmanských Ostyaků (Tatarů). Michail Kaisarov připisuje podobu Rusů letům 1649-1652, kdy došlo k všeobecnému osídlení Kungurských zemí. Kaple v obci Byrma byla postavena v roce 1879. Škola byla otevřena v roce 1894. V roce 1895 byl úředník Alexander Vasiljevič Budrin učitelem na byrminské škole. Po absolvování naší školy děti každý den chodily 8 km pěšky do vesnice Osintsevo do Lidové školy Osintsevo Zemstvo. V naší obci byly jarmarky.
Od osídlení Sylvenského kraje bylo hlavním zaměstnáním rolníků zemědělství. Selské rodiny chovaly koně, slepice a další domácí zvířata. Hlavní místo zaujímalo včelařství, zahradnictví, chov dobytka, chov ovcí. Byly chovány romanovské ovce: maso se používalo k jídlu, kůže na šití ovčích kožichů, kožichů, vlna na plstěné boty a palčáky. Na řekách se stavěly mlýny.
Území našeho okresu tvořily jednotný vodní systém skládající se z mlýnských rybníků, které na jaře sbíraly pramenitou vodu, čistily potoky od bahna a bahna jako čistící systém a napájely řeku Sylvu celé léto vodou. V rybnících bylo mnoho ryb. Rybníky byly také původními bazény pro koupání vesnických chlapců a dívek.
1841 - začátek pěstování brambor.
O Byrmě existuje taková LEGENDA: „Tatar nosil doma v pytli, ale rozdrtil ho podél svahů, v pytli byla díra – a vznikla Byrma.“
Slovo Byrma pochází z turkického jazyka, „bormos“ – znamená „meandr řeky, silnice“. Před revolucí bylo v obci více než 300 domácností (nyní 60 domů). V obci byl mlýn, kam přijížděli mlít obilí lidé z celého okolí. Lidé žili na vlastních farmách, chovali krávy, slepice, ovce, prasata. Barma byla proslulá svým dolem, ale ložiska železné rudy byla malá. Nyní jsou na tom místě jen jámy a obrovské hory země, porostlé malinami. Železná ruda byla poslána na vozech do obce Molebka do závodu Demidov.
Během občanské války Rudá armáda ustupovala přes vesnici. Obcí procházeli i bílí. Bílí gardisté zatýkali lidi, kteří pomáhali rudým. V obci je pomník Lunegova, který zemřel během občanské války. Byl zastřelen bělogvardějci za vraždu bílého důstojníka. Jeho tělo bylo rozřezáno na kusy a odhozeno do lesa. Vesničané tělo pohřbili a postavili pomník.
Ve 30. letech začala kolektivizace, lidé se začali shromažďovat do JZD. Byly vytvořeny dvě kolektivní farmy: "Combat Ural" a "Sverdlov". JZD zavádějí povinnou minimální účast na pracovní činnosti 90 pracovních dnů. V tomto období se obdělávala orná půda, sklízelo se obilí. Mnoho manželek strojníků nemohlo pracovat v JZD. Nyní ale zavedli povinné minimum 280 (270) dní. Lidé od úsvitu do soumraku pracovali na JZD a již neměli možnost věnovat se osobnímu hospodaření, a to ani se dvěma volnými dny v týdnu. Pro osobní potřebu směly krávy sekat seno v březových lesích, mezích, a pokud jste to sekali na poli JZD, tak seno odváželo do JZD a porušovateli hrozila pokuta. Osobní hospodaření směli jen v mimopracovní době, mnozí museli sekat v noci, přes den byli na JZD. Lidé byli shromážděni ve svých domovech; zvláštní lidé – „strojní“ – svolávali lidi na schůzky, dávali pokyny, komu na jakou práci jít. Tito lidé obcházeli ráno každý dům.
Začalo vyvlastňování. Prosperující lidi vyhnaly rodiny v tom, jací byli, měli zakázáno brát jakýkoli majetek. Přišlo usnesení, že tolik rodin by mělo být vyvlastněno. Úřady zbavily majetku ty lidi, kteří ho nějak nepotěšili, a ne ty, kteří byli vyžadováni.
Do 30. let 20. století měla obec vlastní kapli, kam se chodili věřící modlit k Bohu. Na tomto místě nyní stojí topoly. O těchto topolech se traduje legenda, údajně semena těchto stromů byla přivezena ze samotné Ameriky a vysázena po celé vesnici. Tito staletí obři si pamatují, jak žili naši předkové, ale stojí v tichosti. Mnoho z nich již zemřelo.
V obci byly vybudovány 2 vodní elektrárny na řece Birmince, zásobovaly celou obec světlem, pila. Nyní jsou tam rybníky.
V roce 1935 požár zničil 32 domů, lidé sklízeli seno. Požár se rozšířil z jedné strany obce na druhou. Shořely nejlepší domy v centru, na Berezovce v dolní Barmě.
Vzniká domov pro invalidy a seniory. Tato organizace měla vlastní vybavení, pozemky, vepřín, lázeňský dům, zeleninové zahrádky, kde si pěstovali vlastní zeleninu. Nejprve byl Dům pro invalidy umístěn v jedné budově, poté byla úsilím zaměstnanců postavena další budova. Dům pro osoby se zdravotním postižením co do organizace a prosperity obsadil druhé místo v kraji. V roce 1981 byla uzavřena, senioři a postižení byli převezeni do Belaya Gora do jiného Domu pro invalidy.
JZD měla vlastní mlékárnu a sýrárny, které vyráběly máslo, zakysanou smetanu a sýr. Byl zde proud a mlátička (nyní jsou na tomto místě postavené domy). Před revolucí byla v Barmě otevřena základní škola, která již neexistuje. V obci je otevřena nemocnice pro poskytování lékařské péče. V roce 2005 byla uzavřena. V roce 1961 byla postavena nová budova klubu, otevřena čítárna, kde se četly knihy pologramotným lidem, učili se číst a psát, pořádali koncerty, pořádali schůze. Klub je také momentálně uzavřen.
V JZD bylo málo zařízení, využívala se hlavně ruční práce. Obzvláště těžké to bylo v letech 1939-1949. Byly to hladové roky, mnoho lidí zemřelo hladem. JZD se rozpadají a vzniká JZD pojmenované po Leninovi (nyní SPK po Leninovi). Obecní rada a představenstvo JZD jsou převedeny do vesnice Osintsevo.
Během Velké vlastenecké války odešlo mužské obyvatelstvo na frontu, ve vesnici zůstaly jen ženy, staří lidé a náctiletí. Teenageři a ženy byli nuceni naučit se pracovat na strojích. Lidé se těšili na jaro a léto, jedli pikanty, pistiky (výhonky přesličky), kůru stromů, kyselo, zaječí zelí, houby a lesní plody.
Až do roku 1989 se na jaře a na podzim muselo do Osintseva dostat pěšky nebo na koni - silnice byly pod vodou. V letech 1987-1989 byla položena asfaltová silnice spojující Osintsevo a Barmu. Jede autobus se zprávou Byrma - Osintsevo - Shumkovo - Ust-Kishert. Byly postaveny budovy nové základní školy (1.-4. ročník) a mateřské školy. Po absolvování základní školy jsou děti přeřazeny na střední školu Osintsevo. Do roku 1988 děti bydlely na internátu, nyní školní autobus vozí děti do školy a domů každý den.
Počet obyvatel | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
1869 | 1905 | 1908 | 2000 [2] | 2004 [2] | 2008 [2] | 2010 [3] |
435 | ↗ 777 | ↘ 572 | ↘ 260 | ↘ 242 | ↘ 220 | ↘ 174 |
2011 [4] | 2012 [2] | 2013 [5] | 2015 [6] | 2016 [1] | ||
→ 174 | ↗ 207 | ↘ 195 | ↘ 187 | ↗ 196 |
1869 - 59 domácností, 435 lidí (202 mužů, 233 žen). 1905 - 134 domácností, 777 osob. 1908 - 98 domácností, 572 lidí (282 mužů, 290 žen).
Během dalších 10 let byla uzavřena družina, knihovna, školka, z kdysi dvou zůstala jedna prodejna.