Vaňka strážce klíčů

„Klíč Vanka“ (jiný název je „Ruský skutečný příběh 17. století“ , 1909 ) je němý celovečerní krátký film Vasilije Gončarova , filmová ilustrace ruské lidové písně .

Děj

Blue-phono magazine , 1909, č. 22, s. 14:

Kdo by neznal, kdo neslyšel naši ruskou píseň, plnou truchlivé poezie, o Vaňce hospodyni? zlý lovebird... Básníci i umělci se touto písní inspirovali nejednou a našli v ní bohatý materiál pro své výtvory...

Když jsme se rozhodli pro náš první snímek letošní sezóny se stejným zápletkou, chtěli jsme na plátně ztvárnit poetickou ilustraci této nejpopulárnější lidové písně, abychom diváka přenesli do atmosféry našeho rodného starověku...

Obrázek jedna. Starý princ se opil se svým boyarským přítelem a rozhodl se, že půjde na trajekt, bude se bavit tančit krásku Nasťu a hrát si na jejího bratra, stehlíka... princ nařídí hospodyni, aby zavolala jeho mladou ženu, aby se s ním rozloučila a mimochodem, chlubit se hostu svou mírnou povahou a pokorou... Nutí ji políbit hosta, a já bych rád odmítl, ano, zná tvrdou povahu svého manžela, nesměle plní příkaz svého pána a neochotně políbí opilého bojara... A pak, jako by zhřešil, strážce klíčů stojí... Princ odešel, bojar odešel, strážce klíčů se chvíli zdržel, aby princezně hodil láskyplné slovo, srdce se jí zachvělo - slyšela stará matka nedbalé slovo, ale ani nevěděla, co se děje s princeznou...

Obrázek dva. Dívky ze dvora a sena vedou kulatý tanec... Bojar vrávoravě sestupuje a flirtuje s mladými ženami, ale princ se zamračí: „Doma to není dobré, venku je to o něčem jiném…“ A vezme si bojara pryč. Nejedna princezna se zamilovala do mladého hospodyně... Sennaya Dashutka v něm nemá duši... Jako stín se odděluje od kulatého tance, aby si s Ivanem alespoň promluvila, ale on ne. už má pro ni láskyplná slova... Princezna stála přes její cestu, viděla na vlastní oči... jak se princezna držela Váně:

Jako košile na rameno,
Políbila, omilostněna, Nazvala
ji drahou...

V srdci Dashutky promluvil hněv, zášť a ona se rozhodla pro zoufalý krok: informovat prince o všem ...

Obrázek tři. Princ vesele hoduje na přívozu a necítí, že potíže už jsou za ním... Unavený, vyčerpaný, sotva dýchá, objeví se Dashutka a řekne princi strašnou pravdu... Jako zraněný princ zařval princ a spěchal domů se svými služebníky. Hbitá Nasťa si ale rychle uvědomila, že klíčový strážce má potíže, a poslala svého bratra na loď nejkratší cestou, aby ho informovala o hrozící katastrofě...

Obrázek čtvrtý. Rychlý člun letí rychle, Stehlík rázně vyskočí a pobídnut touhou dostat přítele z nesnází běží střemhlav do princovy věže... Než stačil přítele varovat před nebezpečím, princ se svým u brány se objeví sluhové... Obklíčili ho ze všech stran, pokroucené bílé ručičky:

A vedou Vanjušu na dvůr,
Vítr bije Váňovy kadeře,
Vítr se drží
jeho bílého těla...

Vyděšená princezna utíká z věže, a když viděla svou přítelkyni přivázanou ke stromu, nemohla se ubránit sténání... To bylo vše, co princ potřeboval:

Odpověz, synu nepřítele,
řekni mi, můj barbare,
jak jsi chodil v háji princů
s naší knížecí ženou ...

A nůž až po jílec - do Ivanovy hrudi... Princezna se jako pokosená princezna zhroutila k zemi... I Dashutka dorazila včas a se zasténáním se omotala kolem mrtvoly klíčníka Vaňka, zlý milenec, kterého zabila...

Kritika

Blue-phono magazine , 1909, č. 22, s. 8-9:

„Klíč Vanka“ je drama ze života bojarů, spojené podle lidové písně. Tímto obrázkem, jako prvním uměleckým dílem ruského výrobce, začneme náš obvyklý přehled novinek.

Viděli jsme zatím několik obrazů od ruských výrobců, ale nepozastavovali jsme se nad nimi, protože ve většině případů šlo o pásky, z nichž cákala obvyklá hloupost obchodníka honícího se za senzací, v žádném případě však umělce-umělce. Výjimkou byl Obchodník Kalašnikov, kterého jsme včas zaznamenali jako první a poměrně úspěšný pokus o vytvoření dobrého ruského obrazu.

Nyní máme před sebou výsledek, již ne nesmělého pokusu, ale rigorózní a všestranně promyšlené práce, práce, při jejímž plnění byly stanoveny určité úkoly čistého umění. Na stránkách našeho magazínu jsme včas vyjádřili přání, aby až se naše ruské filmy objevily na našem trhu, byly to skutečné Films d'Art, protože to jinak nejde - máme před sebou bohaté zkušenosti zahraničních výrobců, na na jedné straně a obrovské vlastní bohatství, literární i umělecké – na straně druhé! Ano, konečně při stávající konkurenci jiných filmů nemělo smysl je pouštět! Uvolněný obrázek proto zvažujeme z pohledu výše naznačeného úkolu.

Obraz, jehož obsah nebudeme sdělovat, nás zavádí do naší rodné antiky. Jde o epizodu ze života našich předků, kterým nebyly vůbec cizí moderní vášně, ale v nichž se tyto vášně rozlévaly do forem nám poněkud cizích. Vidíme stejné pocity lásky a žárlivosti, stejné hýření, ale projevující se v primitivnějších, chtělo by se říci - v naivnějších tónech. A musíme se umělci a hlavně režisérovi zavděčit - tyto tóny jsou perfektně vydržené. Je samozřejmé, že dobové kostýmy jsou podrobně zobrazeny. Uveďme také dobře zvolená místa působení. Cítí opomíjení starověku, kdy ještě neuměli přírodu ozdobit a brali ji takovou, jaká je. Slabě však neznatelně podávané „radování na trajektu“. Tady bych chtěl více pohybu, větší rozsah. Ale co je dáno, není děláno špatně. Ještě jednou opakujeme – dobrá práce režiséra je vidět na všem. Očividně promyslel všechny detaily celé inscenace. Neuvádíme výkony umělců, každého jednotlivě, protože povaha odehrané hry vyžaduje větší ansámbl, což se podařilo. Řekněme, že umělci jsou ovlivněni schopností hrát před objektivem. Je trochu škoda, že princeznin bojarský kostým ji dělá „surovou“, než bychom si podle hry přáli. Taková plná princezna není na milostné hry! Ale tohle je maličkost. Obecně lze obraz nazvat velmi úspěšným, a to jak umělecky, tak technicky! A to nás těší: těší nás to pro výrobce, který ne bezdůvodně vynaložil mnoho energie a práce, aby dosáhl svého úspěchu, a těší nás to pro ruské kinematografické umění, jehož budoucnost leží před námi!

Role a účinkující

• Vasilij Stepanov  - princ
• Lyubov Varyagina  - princezna
• Andrey Gromov  - Klíčový brankář
• Alexandra Gončarová  - Dívka

Zajímavosti

• Film byl natočen za účasti herců souboru Vvedenského lidového domu, který se pak stal základem obsazení Khanžonkovova filmového studia.
• Film byl propuštěn 1. září 1909 .
• Film přežil bez nápisů.

Odkazy

• "Roly the Key" na webu "Encyklopedie ruské kinematografie"

Tematické stránky	ČSFD Internetová filmová databáze