Warneckout

Warnekaut ( Varnekaus ; lat.  Warnecautius ; popraven v roce 596 nebo 597 , Pavia ) – lombardský vévoda z Pavie do roku 596 nebo 597.

Životopis

O Warnecoute se píše v Historii Lombardů od Paula Deacona [1] [2] .

Warnecouth není ve středověkých pramenech nazýván dux ( vévoda ) . Moderní historici se však domnívají, že mohl mít takový titul a být vládcem Ticinus (moderní Pavia ) [3] [4] [5] . Předchozí známý vládce této domény byl Zaban [6] , který byl zmíněn v 570 .

V 90. letech 5. století došlo v Lombardském království k několika velkým povstáním proti králi Agilulfovi . V jejich čele stáli urození a vlivní lidé: v letech 590-591 - vévoda Mimulph ze San Giulio , v letech 591 nebo 592 - vévoda Ulfar z Trevisy , v roce 596 nebo 597 - vévodové Zangrulf z Verony a Gaidulf z Bergama [2] [3] [ 5 ] ] [7] [8] [9] [10] [11] [12] . Důvody těchto povstání nejsou ve středověkých spisech hlášeny . V roce 596 nebo 597 se Warnekaute také vzbouřil proti Agilulfovi. Král však vévodu v Pavii zajal a popravil [2] [3] [5] [12] .

Dalším slavným vévodou z Pavie po Varnekuatu byl Sundrarit, který byl zmíněn ve druhé polovině 1610 [13] [14] .

Poznámky

1. ↑ Pavel diakon . Dějiny Langobardů (kniha IV, kapitola 13).
2. ↑ 1 2 3 Martindale JR Warnecautius // Prosopografie pozdější římské  říše . — [2001 dotisk]. — Cambr. : Cambridge University Press , 1992. - Sv. III(b): AD 527–641. - S. 1402. - ISBN 0-521-20160-8 .
3. ↑ 123 Dahn F. _ _ Agilulf // Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). — bd. 45.- Lpz. : Duncker & Humblot, 1900. - S. 706-709. (Němec)  
4. ↑ Hodgkin Th. Itálie a její vetřelci . - Oxford: Clarendon Press , 1916. - Sv. V.-P. 423-424.
5. ↑ 1 2 3 Zerjadtke M. Das Amt ›Dux‹ in Spätantike und frühem Mittelalter. Der ›ducatus‹ im Spannungsfeld zwischen römischem Einfluss und eigener Entwicklung . - Berlin, Boston: Walter de Gruyter , 2019. - S. 181. - ISBN 978-3-11-062267-6 .
6. ↑ Martindale JR Zaban // Prosopografie pozdější římské  říše . — [2001 dotisk]. — Cambr. : Cambridge University Press , 1992. - Sv. III(b): AD 527–641. - S. 1409. - ISBN 0-521-20160-8 .
7. ↑ Martindale JR Agilulfus // Prosopografie pozdější římské  říše . — [2001 dotisk]. — Cambr. : Cambridge University Press , 1992. - Sv. III(a): AD 527–641. - S. 27-29. — ISBN 0-521-20160-8 .
8. ↑ Martindale JR Gaidulfus // Prosopografie pozdější římské  říše . — [2001 dotisk]. — Cambr. : Cambridge University Press , 1992. - Sv. III(a): AD 527–641. - S. 500. - ISBN 0-521-20160-8 .
9. ↑ Martindale JR Mimulfus // Prosopografie pozdější římské  říše . — [2001 dotisk]. — Cambr. : Cambridge University Press , 1992. - Sv. III(b): AD 527–641. - S. 890. - ISBN 0-521-20160-8 .
10. ↑ Martindale JR Vlfari // Prosopografie pozdější římské  říše . — [2001 dotisk]. — Cambr. : Cambridge University Press , 1992. - Sv. III(b): AD 527–641. - S. 1387. - ISBN 0-521-20160-8 .
11. ↑ Martindale JR Zangrulfus // Prosopografie pozdější římské  říše . — [2001 dotisk]. — Cambr. : Cambridge University Press , 1992. - Sv. III(b): AD 527–641. - S. 1415. - ISBN 0-521-20160-8 .
12. ↑ 1 2 Bertolini O. Agilulfo, re dei Longobardi  // Dizionario Biografico degli Italiani . - Roma: Istituto dell'Enciclopedia italiana , 1960. - Sv. jeden.
13. ↑ Gasparri S. I duchi longobardi . - Roma: Istituto storico italiano per il Medio Evo , 1978. - S. 60.
14. ↑ Martindale JR Sundraritus // Prosopografie pozdější římské  říše . — [2001 dotisk]. — Cambr. : Cambridge University Press , 1992. - Sv. III(b): AD 527–641. - S. 1206. - ISBN 0-521-20160-8 .