Tvůj syn a bratr

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 13. června 2022; ověření vyžaduje 1 úpravu .
Tvůj syn a bratr
Žánr filmové příběhové
drama
Výrobce Vasilij Šukšin
scénárista
_		 Vasilij Šukšin
Operátor Valery Ginzburg
Skladatel Pavel Čekalov
Filmová společnost Filmové studio pojmenované po M. Gorkém .
Druhá kreativní asociace
Doba trvání 87 min.
Země  SSSR
Jazyk ruština
Rok 1966
IMDb ID 0059861

Váš syn a bratr  je celovečerní film. Režisér Vasilij Šukšin natočil film podle jeho příběhů „Styopka“, „Hadí jed“ a „Ignakha dorazil“ z cyklu „Vesničané“.

Děj

Film začíná krajinou a každodenními náčrty altajské vesnice na břehu Katunu [1] . Rodina Yermolai Voevodina má čtyři syny a nejmladší dceru Veru, která je němá. Dva synové (cirkusový zápasník Ignat a stavitel Maxim) odešli do Moskvy , prostřední syn Štěpán byl kvůli účasti v boji uvězněn, ve vesnici zůstal jen syn tesař Vasilij a dcera dojička Věra.

Dějem prvního dílu (povídky) filmu je útěk Štěpána (Styopky) z vězení tři měsíce před koncem volebního období kvůli tomu, že "vesnice snila." V domě Voevodinových u příležitosti jeho pomyslného propuštění prostřídají stůl a zvou hosty. Štěpán je v čele tabulky, je šťastný. Probíhá večírek, u stolu se zpívají písně, pak začíná tanec. Brzy ale přichází policista a Štěpán s ním odchází. Policista je zmatený, proč Štěpán na konci mandátu utekl, protože za útěk si mohou přidat termín na další dva roky. Štěpán vysvětluje, že každou noc se vesnici zdají sny. Policista sepíše protokol v zastupitelstvu obce . Věra je členkou zastupitelstva obce. Když se dozvěděla o důvodu Stepanova odchodu, je zoufalá. Věra spěchá k bratrovi, ale ten požádá policistu, aby ji vytlačil z budovy. Stepana bolí, když vidí, že způsobil utrpení své sestře.

V druhém díle syn Maxim hledá hadí jed pro svou matku . Žije v Moskvě v hostelu . Maxim dostane dopis z vesnice, kde jeho otec vypráví o příběhu se Styopkou ao tom, že jeho matka poté onemocněla. Matka si stěžuje na ischias a žádá o koupi hadího jedu na léčbu. Maxim pilně obchází moskevské lékárny, ale nikde ho nenachází. Maxim nenašel lék a jde do kanceláře vedoucího lékárny. Manažer říká, že mu nemůže pomoci. Maxim se neudrží a procedí skrz zuby: "Všechny vás nenávidím, bastardi!". Manažer se rozhodne pomoci Maximovi.

Ve třetím díle Maxim vyprovodí svého bratra Ignata, který dostal dovolenou a odchází s manželkou do rodné vesnice. Rodiče, bratr Vasilij a sestra Věra mají z příjezdu velkou radost. Ignat otevírá kufr s dárky, předává koupený lék matce. Vera se šťastným úsměvem prochází vesnicí v šatech, které jí byly dány. Ignat mluví se svým otcem a bratrem, tesařem. Otec obviňuje Ignáta z vychloubání, říká, že si ve městě „hraje na blázna“, vyzývá k využití své síly ve své vlasti. Ignát mu nerozumí, nechce žít na venkově. Na konci třetí části čte Vasilij svým kamarádům tesařům dopis od Štěpána podepsaný „Tvůj syn a bratr Štěpán“, z něhož vyplývá, že jeho věznění může skončit na podzim. Na konci filmu se ukáže krása řeky Katun.

Obsazení

Filmový štáb

Ceny a nominace

Kritika

Film získal protichůdné recenze [2] [3] [4] [5] [6] .

Kritici L. Kryačko a V. Orlov si stěžovali na etické postavení spisovatele a režiséra [7] [8] . Orlov viděl v autorově díle omluvu za „divokou, zlou ‚originalitu‘. Na diskuzi ve Svazu kameramanů v dubnu 1966 zazněla obvinění z „přehánění“ při ukazování města [9] .

Kritik Lev Anninsky na stránkách časopisu Art of Cinema (1966, č. 7) film kladně hodnotil a obhajoval před kritiky. Ve stejném čísle byly publikovány polemické poznámky Nikolaje Klada s otázkami pro Annensky a nároky na Shukshina. Rozporuplné názory těchto kritiků byly publikovány v ročence Ekran 1966-1967 (na levé a pravé straně str. 98-104).

Lev Anninsky podpořil film: „Kinematografie nám objasnila Shukshinův psychologický a stylistický objev, který souvisí s naším obecným psychologickým stavem. Objev je oduševnělost, která se zachovává za cenu blbnutí“ [10] [11] . Anninsky argumentoval: „Shukshin se ujímá slova v nejvážnější diskusi naší doby: o účelu a smyslu lidské existence. A v této diskusi má pevné, řekl bych, programové postavení“ [12] . „V nezáměrnosti“ Shukshinových každodenních předeher, pokračoval kritik, „není pouze dovednost kameramana. Obsahují koncept umělce, který vyžaduje, aby tato velmi profesionální dovednost nebyla vidět.“ [13] Na druhou stranu N. Klado věřil, že Shukshin „volá, aby se ho dotkla vesnice.“ Napsal: „The svět vesnice znázorněný v tomto filmu ", pro mě je to hrozné. Koneckonců, nejjasnější věc ve vesnici je Věra. Ale je hloupá. Nemůže lidem nic říct. Nechtějí ji poslouchat." [14] .

„Ve sporu o film „Tvůj syn a bratr“ poprvé jasně zaznělo obvinění, které bude Shukshina pronásledovat déle než jeden rok – obvinění z náklonnosti k venkovskému patriarchátu a negativního přístupu k městu a měšťanům, “ napsala L. Bělová [15] . Lev Anninsky popsal kontroverze kolem filmu následovně: „Vychází Shukshinův film „Tvůj syn a bratr“; příběh o příjezdu Ignakha Baikalova na návštěvu své tyaty do vesnice ao utrpení jeho bratra Maxima ve městě nabývá na plátně odlehčení; výzva kritiky je přijata: jméno Šukšin na dva roky letí do klece „vesnických lidí“; Klip používají střelci různých literárních směrů: někteří útočí na Šukšina, že idealizuje vesnici na rozdíl od města, jiní Šukšina chválí za totéž: za to, že ve vesnici našel „muže“ v plném a celistvém smyslu slova “ [16] .

Michail Bleiman označil film za dobrý, ocenil práci kameramana a "souboru autenticky hrajících herců", vyzdvihl V. Sanajeva a L. Kuravleva, kteří "hrají skutečně excelentně" [2] . Zároveň ve filmu viděl „zjednodušení myšlenky spisovatele V. Shukshina režisérem V. Shukshinem“, chybné výpočty režie, jeho nedostatek profesionality [2] . Naopak, filmový kritik Konstantin Rudnitsky věřil, že „druhou Shukshinovu pásku pečlivě naladil Shukshin podle ladičky jeho vlastní prózy“ [17] [18] . "M. Bleiman vyčítal Šukšinovi, - napsal kritik, - že své povídky, když je přenáší na plátno, odsoluje, odsoluje, že při čtení povídek zní každá zvlášť - silněji a ostřeji než ve filmu. Sám Rudnitsky napsal o „Shukshinově připravenosti zanedbávat celek ve jménu konkrétního, nechat některé konkrétní detaily mluvit hlasitě – hlasitěji, ještě hlasitěji! — někdy obětovat dynamiku ve jménu statiky, kterou potřebuje“ [17] [18] .

Kritika Inna Levshina věřila, že film „Tvůj syn a bratr“ byl zajímavý a originální, „ukázalo se, že je zbaven kompoziční celistvosti a fragmentace filmového vyprávění nevedla do hloubky, uzavřela film v hranicích oddělených a různé, i když svým způsobem vždy zajímavé, úvahy o životě " [19] . Vyjádřila také názor, že "Leonid Kuravlev a Vsevolod Sanaev... svou organickou blízkostí k autorově myšlence... Shukshinovi hodně pomohli" a "nedovolil, aby se film rozpadl na neslučitelné části" [20] . Inna Levshina napsala: "Stěpan, hrdina Šukšina a Kuravljova ve filmu "Tvůj syn a bratr", nese tuto Šukšinovu lásku ke svým chatrčím rodná vesnice... Štěpán je skutečně šukšinským obrazem. Obraz muže žijícího vášněmi, přímočarý, laskavý. Hlas země, který k sobě Štěpána přivolal, bloudí v něm, vzrušuje ho“ [21] .

Filmový kritik Jevgenij Gromov při analýze filmu Styopkovo jednání odsoudil v domnění, že „Štěpán svým útěkem přináší zlo“, po druhém zatčení „jeho matka onemocní žalem a Vera, která na svého bratra čekala skoro víc než její matce, toto zatčení je celá tragédie“ [22 ] . Kritik zároveň respektuje postoj autora filmu: „Šukšin, a zde má naprostou pravdu, dává dlaň mravnímu zákonu, hlasu svědomí, který je náročnější a přísnější než jakýkoli tribunál“ [23 ] .

Filmový kritik Jurij Tyurin film vysoce ocenil: „Shukshin ve filmu „Váš syn a bratr“ předběhl svou dobu. Plasticky nebyl možná tak bystrý jako někteří jiní režiséři. Ale věděl, proč točí kazetu, mluvil o důležitých věcech a mluvil po svém…“ [24] . Tvrdil, že Shukshin nechválil nadřazenost vesnice nad městem, ale "ukázal na "staré mravní tradice lidí" [25] .

Yu.Tyurin také zhodnotil herectví. Všiml si intuice a „organického smyslu pro pravdu“ Leonida Kuravleva, „úžasné síly pravdy“ v podání Marty Grakhové ve scéně Štěpána a Věry ve vesnické radě [26] . Roli Ignata „barevně, vkusně“ ztvárnil Alexej Vanin, „plně využívající svou výhodnou texturu pro roli“ [27] . „Starý Voevodin v podání Vsevoloda Sanaeva,“ napsal filmový kritik, „se ukázal jako šťavnatý, lidový“ [28] .

Kulturoložka Natalya Kirillova upozornila, že „tento film se vyznačuje tím, že na rozdíl od prvního („ Takový chlap žije “) je v něm znatelně oslaben komický tón a posílena dramatická intonace“ [29] . Napsala, že „navzdory dvojznačnosti Štěpánovy postavy ve filmu „Tvůj syn a bratr“ ... Shukshinův hrdina je překvapivě okouzlující. <…> Opět máme před sebou tragikomičnost situace a zároveň hádanku „ruské duše“, kterou pragmatici definují slovem „nesmysl“ [30] .

Irina Shestakova , badatelka Shukshinova díla , tvrdila, že „s filmem „Tvůj syn a bratr“ se v ruské kultuře zrodilo „vesnické“ kino, podobné „venkovské próze“ v literatuře [31] [32] .

Poznámky

  1. ↑ Váš syn a bratr | Encyklopedie KM.RU. www.km.ru Datum přístupu: 23. ledna 2016. Archivováno z originálu 29. ledna 2016.
  2. ↑ 1 2 3 Bleiman, 1966 , str. 5.
  3. ↑ Anninsky, 1966 , s. 15-20.
  4. ↑ Klado, 1966 , str. 21-23.
  5. ↑ Tyurin, 1984 , str. 120-140.
  6. ↑ Shemyakin, 2017 , str. 116-120.
  7. ↑ Kryachko L. Boj "za laskavost" // Říjen. - 1965. - č. 3 . - S. 175-184 .
  8. ↑ Orlov, 1966 , s. 3.
  9. ↑ Tyurin, 1984 , str. 135.
  10. ↑ Anninsky, 1966 , s. dvacet.
  11. ↑ Anninsky, 1967 , s. 102.
  12. ↑ Anninsky, 1966 , s. patnáct.
  13. ↑ Anninsky, 1966 , s. 16.
  14. ↑ Klado, 1967 , s. 100.
  15. ↑ Belova, 1976 , str. 148.
  16. ↑ Anninsky, 1979 , s. 121.
  17. ↑ 1 2 Rudnitsky, 1977 , s. 105.
  18. ↑ 1 2 Rudnitsky, 1979 , s. 84.
  19. ↑ Levshina, 1970 , s. 42.
  20. ↑ Levshina, 1970 , s. 46-47.
  21. ↑ Levshina, 1969 , s. 7.
  22. ↑ Gromov, 1979 , s. 25.
  23. ↑ Gromov, 1979 , s. 26.
  24. ↑ Tyurin, 1984 , str. 139.
  25. ↑ Tyurin, 1984 , str. 139-140.
  26. ↑ Tyurin, 1984 , str. 130.
  27. ↑ Tyurin, 1984 , str. 137.
  28. ↑ Tyurin, 1984 , str. 138.
  29. ↑ Kirillova, 2017 , str. 247.
  30. ↑ Kirillova, 2017 , str. 248-249.
  31. ↑ Shestakova, 2013 , str. 415.
  32. ↑ Shestakova (monografie), 2013 , s. 103.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
 Filmy Vasilije Shukshina