Vernardakis, Demetrios

Demetrios Vernardakis
Datum narození 21. listopadu ( 3. prosince ) 1833 nebo 1834 [1]
Místo narození
Datum úmrtí 12. (25. ledna), 1907 nebo 1907 [1]
Místo smrti
občanství (občanství)
obsazení dramatik , historik , vysokoškolský profesor , básník , spisovatel
Autogram
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Demetrios Vernardakis ( řecky: Δημήτριος Βερναρδάκης ; 3. prosince 1833 [2]  - 25. ledna 1907 [3] ) byl řecký spisovatel, dramatik , překladatel , historik , filolog , učitel .

Narozen v Ayia Marinana ostrově Lesbos [2] . Jeho otec, Nikolaos Vernardakis, byl z Kréty , jeho matka, Melissinia, byla z rodiny Trantalis [4] . Vědci se stali i jeho bratři: Athanasios Vernardakis - ekonom, specialista na hospodářské dějiny Řecka, Grigorios - filolog [5] . Základní vzdělání získal pod vedením slavné osobnosti Grigoriose Gennadiose [5] , od roku 1849 studoval řeckou literaturu na univerzitě v Athénách , poté získal stipendium od alexandrijského patriarchy Kallinikose , původem ze Skotiny, na studium v ​​Evropě, kde studoval filozofii v Berlíně a Mnichově, získal v roce 1856 na univerzitě v Mnichově Ph.D. [2] .

Nejprve se proslavil překlady Euripidových tragédií ze staré řečtiny do novořečtiny („Fénické ženy“, „Hekuba“, „Hippolytos“ a „Médea“) [6] [7] , ale poté se stal známým především jako autor vlastních dramat ve verších, jimiž chtěl v Řecku vytvořit národní divadlo založené na shakespearovských principech, ale zároveň na řecké historii, mytologii a filozofii. První drama jeho autorství, „Εικασία“, bylo zveřejněno v roce 1850 pro básnickou soutěž „Ράλλειος Διαγωνισμός Ποίησης“. Jeho hry byly oblíbené už za autorova života, ale pak byly rychle zapomenuty, především pro jejich archaický jazyk [8] .

V roce 1861 získal Vernardakis místo mimořádného profesora historie a literatury na univerzitě v Aténách a v roce 1865 byl povýšen na řádného profesora [2] . Jeho univerzitní kariéra skončila 27. srpna 1869 v důsledku vleklých studentských protestů, které přičítal svým odpůrcům z řad kolegů i úřadům. V roce 1882 nakrátko znovu obsadil katedru na univerzitě, ale po semestru odešel do důchodu, aby se stal kurátorem Národní knihovny [5] a poté se vrátil do svých rodných zemí. Zároveň si ponechal profesorský status a ministr školství Athanasios Eftaksias dokonce navrhl jeho kandidaturu do tehdy vytvořené Akademie věd, ta však nebyla ostatními jejími členy schválena [2] .

Jeho bratr Athanasios (člen dopisovatele Stanislasovy akademie v Nancy) nominoval svého bratra dvakrát, v letech 1904 [9] a 1905 [10] na Nobelovu cenu za literaturu [11] .

Zemřel v roce 1907 v Mytilene [2] .

Mezi dramaty Vernardakise jsou ta, která jsou napsána jak hravým (batalickým „Peridromos“ a satirickým „Graomyomachia“ (1856)), tak vážným („Εικασία“ (1858)) narativním způsobem. Pozdější hry, jako „Μαρία Δοξαπατρή“ (1858), „Μερόπη“ (1866) a „Κυρά Φροσύνη“ (1882), jsou psány vysloveně vlasteneckým způsobem. Psal také práce o lingvistice a historii. Vernardakis přispěl k vytvoření pravopisu novořeckého jazyka a postavil se proti jeho přílišné archaizaci.

Poznámky

  1. ↑ 1 2 https://www.bartleby.com/library/bios/index2.html
  2. ↑ 1 2 3 4 5 6 Θάνατος του Δημ. Βερναρδάκη  (Řečtina) , εφημερίδα εμπρός , ψηφιακό αρχείο ενικής βιβλιηαvedήκιη2αvedήκιηαθςκλιηφιακό αρχείο ενικής βιβλιηαvedήκιη2αvedήκιη2αvedήλιηφιακό αρχείο ενικής 1.2 . Staženo 11. května 2018.
  3. ↑ Εφταλιώτης, Αργύρης. Ογδόντα ανέκδοτα γράματα του aργύρη εφταλιώτη (1889-1907) προς τον αέ πτώτών πμ πιώτών  (couk) . — Αθήνα: Ελληνικό Λογοτεχνικό και Ιστορικό Αρχείο, 1993. — S. 139.
  4. ↑ Δημήτριος N. Βερναρδάκης  (řecky) , Εφ. Δημοκράτης  (19. Νοεμβρίου 2008). Archivováno z originálu 12. května 2018. Staženo 11. května 2018.
  5. ↑ 1 2 3 Βερναρδάκης Δημήτριος  (řecky) . Εθνικό Κέντρο Βιβλίου . Získáno 6. října 2016. Archivováno z originálu dne 21. července 2015.
  6. ↑ κωνσταντίνα γεΩργιάδη, ακμή και παρακμή του του σαιηρικού ιδεώδους στο του βερ κ, σεeek 210  (greek) . Staženo 11. 5. 2018. Archivováno z originálu 13. 5. 2018.
  7. ↑ Λέσβιοι καθηγητές στο Πανεπιστήμιο Αθηνών  (řecky) . Staženo 11. 5. 2018. Archivováno z originálu 26. 9. 2016.
  8. ↑ "[...] ο Βερναρδάκης δεν ήταν οπαδός της δημοτικής." Δημαράς, Κωνσταντίνος Δημήτριος Βερναρδάκης // Σύμμικτα Ατ: Από την παιδεία στην ηογοτεχτ  ) ίαοϻοτεχννίαοτεχννία - Αθήνα: Σπουδαστήριο Νέου Ελληνισμού, 2000. - S. 239. - ISBN 978-960-320-100-7 .
  9. ↑ Databáze nominací - literatura . nobelprize.org . Získáno 6. října 2016. Archivováno z originálu dne 8. března 2016.
  10. ↑ Databáze nominací - literatura . www.nobelprize.org . Datum přístupu: 6. října 2016. Archivováno z originálu 7. března 2016.
  11. ↑ Αρκουδέας, Κώστας. Το χαμένο Νόμπελ: Μια αληθινή ιστορία  (řecky) . — Αθήνα: Εκδόσεις Καστανιώτη, 2015. — ISBN 9789600359374 .

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata