Západní státy (ultramaraton)

Western States Endurance Run je ultramaraton na  100 mil (161 km), který se každoročně koná na tratích Sierra Nevada v Kalifornii poslední celý červnový víkend. Běh začíná ve Squaw Valley Ski Resort a končí na Placer High School Stadium v ​​AuburnKalifornie. Trať je poměrně obtížná, na nejvyšších místech často se sněhem a v nížinách až do cíle vysoké teploty. Celkem účastníci závodu vystoupají do cíle do celkové výšky 5 500 metrů (18 090 stop) a sestoupí do 7 000 metrů (22 970 stop) po horských stezkách. Závod vzhledem ke svému trvání začíná v 5 hodin ráno, trvá celý den a následující noc. Závodníci, kteří doběhnou za méně než 30 hodin, obdrží pamětní bronzovou sponu na opasku, zatímco ti, kteří doběhnou za méně než 24 hodin, obdrží stříbrnou. The Western States 100 sponzoruje Altra, obuvnická společnost z Utahu. Běh je jedním ze 4 100 běhů, které tvoří Grand Slam of Ultrarunning , který také zahrnuje Vermont 100 , Wasatch Front 100 v Utahu a Leadville Trail 100 v Coloradu.

Historie

Western States Ultramarathon poprvé běžel Gordy Ainsley v roce 1974. Ainsley dokončil Western States Trail Ride ( Tevis Cup ) v letech 1971 a 1972 na koni, ale v roce 1973 musel být jeho nový kůň vyřazen kvůli kulhání na 29 míli. V roce 1974, pod inspirací a povzbuzením Drucilly Barnerové, první ženy, která vyhrála Tevis Cup a sekretářky nadace Western States Trail Foundation, vstoupil Gordy na start Western States Trail Ride proti koním, aby zjistil, zda dokáže dokončit běh. . O 23 hodin a 42 minut později dorazil Gordy do Auburn, což prokázalo, že běžec skutečně dokáže urazit 100 mil za jeden den. V roce 1975 Ron Kelly běžel kurz Tevis Cup s koňmi a po 97 mílích (157 km) odešel do důchodu. V roce 1976 se Ken „Cowman“ Shirk stal druhým běžcem, který běžel vzdálenost s koňmi. Ainsley byl jeho kardiostimulátor na posledních 25 mil. Do prvního oficiálního ultramaratonu západních států se v roce 1977 přihlásilo 16 sportovců a startovali po boku koní v Tevis Cupu. Poté bylo 13 ze 16 ze závodu v polovině cesty odvoláno. Ze 3 zbývajících dokončil pouze Andy Gonzalez za 24 hodin, což je koňský limit. Dva další účastníci, Peter Mattei a Ralf Paffenbarger, dokončili za 28 hodin a 36 minut (neoficiálně), čímž uvedli do pohybu 30hodinový limit pro bronzovou sponu přihlášky. Organizace závodu se později osamostatnila – vznikla Western States Ultramarathon Foundation. V následujícím roce 1978 se závodu zúčastnilo 63 sportovců a 30 z nich dokončilo první Western States Ultramarathon. Závod se konal v jiný den od data Tevis Cupu. V roce 1984 byla v souvislosti se zákonem o divočině z roku 1964 vytvořena oblast Granite Chief Wilderness a asi 6 km stezky spadalo do nových hranic. Definice pouštní oblasti znamenala, že US Forest Service zakáže pořádání akcí v této zóně. V roce 1988 však organizátoři závodu (a původní Trail Ride s koňmi) nakonec dostali od Kongresu povolení pokračovat v akci. Počet účastníků byl však omezen na 369, tedy velikost pole z roku 1984. S rostoucí popularitou akce byl vytvořen loterijní systém pro přidělení volných míst. Od té doby je každý rok udělen omezený počet slotů vybraným vítězům Montrail Ultra Cup Series a prvním deseti finalistům závodu z předchozího roku. Po rozdělení prvních slotů se koná loterie o vyplnění pole ze skupiny kvalifikovaných žadatelů. US Forest Service umožňuje správě závodu přijmout 5letý průměr skutečně startujících běžců 369. Vzhledem k tomu, že se historicky asi 15 % výherců loterie nedostaví, 425 běžců je obvykle prohlášeno za vítěze loterie.

Výsledky

Tim Tweetmeier dokončil závod rekordních 25krát, všechny za 24 hodin, 5krát vyhrál. Výhra Scotta Jurka v roce 2005 byla jeho sedmým vítězstvím v řadě. Ann Treysonová vyhrála závod 14krát. V roce 2008 byl závod zrušen kvůli špatné kvalitě ovzduší a kouři z neuvěřitelně velkého množství lesních požárů. Vítězi závodu v roce 2009 se stali Hal Kerner a Anita Ortiz. V roce 2010 Jeff Rous předjel Antona Krupicku na značce Browns Bar, 10,1 mil od cílové čáry, aby vyhrál závod a vytvořil nový traťový rekord 15:07,04. Tracey Garno vyhrála disciplínu žen s časem 19:01,55. První amputantkou v historii se stala Amy Palmiero-Winters, transtibiální amputantka, která doběhla v čase 27:43,10. Ellie Greenwoodová v roce 2012 zlepšila zdánlivě nepřekonatelný rekord tratě stanovený Anne Treysonovou v roce 1994 téměř o hodinu novým časem 16:47,19. Téhož roku Timothy Olson vyčerpal 15 hodin (14:46,44), čímž překonal dosavadní rekord mužského hřiště Jeffa Rose z roku 2010. V roce 2016 se Andrew Miller ve věku 20 let stal vůbec nejmladším mužským vítězem na Western Státy 100.

Vítězové