Archimandrite Vissarion (ve světě Vsevolod Vasilievich Ilyinsky ; 1850, provincie Kostroma - ne dříve než 1918) - archimandrita pravoslavné ruské církve , rektor klášterů Nikolo-Babaevsky a Makarievo-Unzhensky, místní historik Kostroma.
Narodil se v rodině žalmisty. Vystudoval teologický seminář v Kostromě (1872).
Kněz v kostele Narození Přesvaté Bohorodice v charitativním domě chudých ve městě Kineshma v provincii Kostroma, učitel práva na dvoutřídních školách Bogoroditsky (1873) a Kineshma (1875). Kněz v kostele Vvedensky ve vesnici Kolshevo , okres Kineshma (1877), poté v kostele Narození Páně ve vesnici Rohdestvenskoye, okres Vetluzhsky (1879).
Okresní cenzor kázání a pokladník (1880-1892), dozorce farních škol 5. okresu Vetlužského (1885), poté okresu Vetlužského (1896-1903), učitel práva na místních farních školách (1886-1895) a veřejnost školy ( 1892-1910), řádný člen bratrstva Feodorov-Sergius (1901).
Vdova (1901). Děti: Vasily, Alexandra, Vyacheslav, Olga, Ivan.
Člen (1901) a předseda (1908) vetlužské pobočky Kostromské diecézní školní rady.
Kněz Spasského v chrámu Podvyazye v Kostromě, člen duchovní konzistoře (1910).
Rektor Nikolo-Babaevského kláštera , archimandrita (1911), vedoucí Nikolaevské farní školy (1912).
Rektor prvotřídního neceenobitského kláštera Makarijevsko-Unženskij , děkan klášterů kostromské diecéze (1914).
V roce 1917 se 1. zasedání zúčastnil člen Místní rady Ruské pravoslavné církve , zvolený za duchovního z Kostromské diecéze, člen V, VII, XI, XIV, XVI. oddělení a Nejvyšší církevní rady, v lednu 1918 rezignoval pro nemoc.
Legguard (1880), skufya (1886), kamilavka (1892), prsní kříž (1894).
Řád svatého Stanislava 3. a 2. stupně, sv. Anny 3. (1901) a 2. (1907) stupně, sv. Vladimíra 4. stupně (1913).