Vojenská galerie je jednou z galerií Zimního paláce v Petrohradě . Vytvořil císař Alexandr I. Prototypem galerie byl jeden ze sálů Windsorského paláce , zasvěcený památce bitvy u Waterloo, ve kterém byly soustředěny portréty účastníků bitvy národů . Galerie se skládá z 332 portrétů ruských generálů , kteří se zúčastnili Vlastenecké války v roce 1812 . Portréty namaloval George Doe a jeho asistenti A. V. Polyakov a V. A. Golike .
Kromě portrétů Dou, Polyakova a Golicka byly v galerii již ve 30. letech 19. století k dispozici velké jezdecké portréty Alexandra I. a jeho spojenců - pruského krále Fridricha Viléma III . a rakouského císaře Františka I. . První dva namaloval berlínský dvorní umělec F. Kruger , třetí vídeňský malíř I. P. Kraft a zpočátku byl v galerii umístěn jezdecký portrét ruského císaře od Dowa - tento portrét vyvolal četné stížnosti a nakonec byl nahrazen podle portrétu od Krugera [1] .
V sovětských dobách byla galerie doplněna čtyřmi portréty - důstojníka ( kapitán V. M. Lavrentiev ) a tří nižších hodností ( granádier I. G. Jamnik , poddůstojník E. E. Getgort , bubeník V. T. Akentiev ) - kteří sloužili v rotě palácového granátníka, speciální jednotka vytvořená Mikulášem I. v roce 1827 k provádění strážní služby v sálech Zimního paláce a Ermitáže od veteránů - účastníků vlastenecké války z roku 1812 a zahraničních tažení v letech 1813-1814 . Tyto portréty také vytvořil George Doe. Později byla galerie doplněna o dvě díla Petera von Hesse - Bitva u Borodina a Ústup Francouzů přes řeku Berezinu.
Sál, ve kterém se nachází galerie, navrhl architekt Carl Rossi a byl postaven od června do listopadu 1826. Nahradil několik malých místností uprostřed hlavního bloku Zimního paláce - mezi Bílou galerií a Velkým trůnním sálem , pár kroků od palácového kostela . Strop se třemi světlíky byl vymalován podle skic J. Scottyho . Slavnostní otevření sálu se konalo 25. prosince 1826. Do otevření galerie mnoho portrétů ještě nebylo namalováno a na stěnách byly umístěny rámy pokryté zeleným rypsem se jmenovkami. Když byly obrazy namalovány, byly umístěny na svá místa. Většina portrétů byla namalována ze života a pro ty již mrtvé nebo mrtvé byly použity portréty namalované dříve. Pro třináct zesnulých hrdinů války roku 1812 však nebyly nalezeny žádné obrázky; v tomto ohledu jsou jim vyhrazená místa pokryta zeleným hedvábím.
Požár , který vypukl v Zimním paláci 17. prosince 1837, zničil výzdobu všech sálů včetně Vojenské galerie. Ale ani jeden portrét nebyl poškozen. Nová výzdoba galerie byla provedena podle nákresů V. P. Stašova . Architekt provedl některé změny, které daly galerii slavnostně přísný a působivější vzhled: délka ochozu byla zvýšena o téměř 6 m, nad římsou byla umístěna chórová galerie - obchvatová galerie.
Podmínkou umístění portrétu ve Vojenské galerii byla účast na bojových akcích proti napoleonským vojskům v letech 1812-1814 v hodnosti generála, případně povýšení na generála krátce po skončení války za vyznamenání v bojích [2] . Oddělení inspektorátu Generálního štábu sestavilo předběžné seznamy generálů, kterým mohlo být uděleno právo vstupu do Vojenské galerie [3] . V prosinci 1819 byly seznamy poskytnuty generálním štábem zvláštní atestační komisi, vytvořené 18. (30. srpna 1814) pro atestaci generálů hodných zařazení do Vojenské galerie. V srpnu 1820 dokončila klasifikační komise svou práci [3] .
Ne všichni generálové, kteří splňují kritéria pro zařazení do Vojenské galerie, však získali právo být v ní zastoupeni. Takže například kandidatura generálmajora hraběte M.A.Dmitrieva-Mamonova nepřicházela v úvahu, protože jeho formální seznam nebyl doručen certifikační komisi [3] , M.F.Orlov , který dostal hodnost generálmajora za dobytí Paříže v r. 1814 rok byl z neznámých důvodů zamítnut atestační komisí [3] , a P. P. Passek byl osobně vyškrtnut ze seznamu císařem Alexandrem I. - bez vysvětlení [3] . Zároveň byl do Vojenské galerie zařazen hrabě A. A. Arakčejev , který se za války zabýval zásobováním a logistikou armády, ale bojových akcí se neúčastnil.
Generálporučík A. V. Sibirsky byl schválen pro zařazení do Vojenské galerie v roce 1822. Při jeho otevření v roce 1826 ještě nebyl portrét namalován a na stěně byl umístěn rám potažený zeleným hedvábím se jmenovkou. Dne 22. listopadu 1833 nařídil ministr císařského dvora kníže P. M. Volkonskij na příkaz císaře Mikuláše I. nezahájit práce na portrétu Sibiřského. V galerii přitom zůstal prázdný rám. 3. ledna 1836 byl „nejvyšším velením“ místo nikdy nenapsaného obrazu A. V. Sibirského ve Vojenské galerii umístěn portrét generálporučíka A. B. Foka . Podle řady historiků, například V. M. Glinky , byl Sibirsky vyloučen z Vojenské galerie za kladné atestace děkabristů P. I. Pestela , N. I. Lorera a P. V. Avramova, kteří pod ním sloužili [2] [4] . Historik A. A. Podmazo tuto verzi zpochybňuje v domnění, že pokud by císař-autokrat chtěl potrestat Sibiřského za jeho „sympatie“ k děkabristům, sotva by protáhl deset let. Důvodem vyloučení generálporučíka z Vojenské galerie byl podle Podmaza život nad poměry, což vyústilo v soudní spor o velkou zpronevěru státních peněz [3] .
Generálmajor, aktivní postava děkabristického hnutí, S. G. Volkonsky byl zařazen do seznamu pro umístění ve Vojenské galerii. Portrét , namalovaný v roce 1823 [5] , 7. září 1825 byl přenesen z dílny George Doe k maršálovi císařského dvora [3] . V masovém povědomí [6] i mezi historiky [4] [5] panuje názor, že po povstání děkabristů byl malovaný portrét z galerie odstraněn a prázdný rám byl pokryt hedvábím. To však není v souladu s tím, že projektování Vojenské galerie bylo zahájeno na jaře roku 1826, několik měsíců po událostech na Senátním náměstí. Stavba sálu Vojenské galerie byla zahájena v červnu 1826, kdy byl Volkonskij odsouzen k trestu smrti (nahrazen dvaceti lety těžkých prací). Umístění portrétu státního zločince do Síně slávy vlastenecké války samozřejmě nebylo plánováno. Vyrobený portrét ležel ve skladech Zimního paláce a byl objeven až na počátku 20. století, kdy se změnil postoj společnosti a dokonce i vládnoucích kruhů k děkabristům [3] . Portrét Volkonského z roku 1903 byl na galerii umístěn místo prázdného rámu, chybně označený podpisem „G. V. Grekov 8., G. M." [7] .
Ruský car má ve svých síních komnatu:
Není bohatá na zlato, ani na samet;
Není to v ní, že diamant koruny je držen za sklem;
Ale odshora dolů, v celé délce, kolem,
Jeho volným a širokým štětcem
ji namaloval bystrý umělec.
Nejsou tu žádné venkovské nymfy, žádné panenské madony,
žádní fauni s poháry, žádné plnoprsé manželky,
žádné tance, žádné hony, ale všechny pláště a meče,
ano, tváře plné bojové odvahy.
V těsném davu
sem umělec umístil náčelníky našich lidových sil,
pokryté slávou nádherného tažení
a věčnou vzpomínkou na dvanáctý rok.
Často mezi nimi pomalu bloudím
A dívám se na jejich známé obrazy
A myslím, že slyším jejich militantní kliky ... ( úplně )
| Zimní palác | ||
|---|---|---|
| Příběh | ||
| Prostory |
| |
| Smíšený | ||