Voroncov, Semjon Michajlovič
| Semjon Michajlovič Voroncov | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Jméno při narození | Semjon Michajlovič Voroncov | |||||||
| Datum narození | 23. října ( 4. listopadu ) 1823 | |||||||
| Místo narození |
Oděsa , Ruské impérium |
|||||||
| Datum úmrtí | 6. (18.) května 1882 (ve věku 58 let) | |||||||
| Místo smrti |
Petrohrad , Ruská říše |
|||||||
| Afiliace | ruské impérium | |||||||
| Druh armády | pěchota | |||||||
| Hodnost | Generál pěchoty | |||||||
| přikázal |
Kurinský Jaeger Regiment , 10. armádní sbor |
|||||||
| Bitvy/války |
Kavkazská válka , Krymská válka |
|||||||
| Ocenění a ceny |
|
|||||||
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | ||||||||
Jeho Klidná Výsost princ Semjon Michajlovič Voroncov ( 23. října [ 4. listopadu ] , 1823 - 6. května [18], 1882 ) [1] - generál pěchoty, účastník kavkazských tažení. Poslední zástupce Voroncovů v přímé mužské linii.
Životopis
Syn kavkazského guvernéra, polního maršála Michaila Semjonoviče Voroncova , z manželství s Alžbětou Ksaveryevnou , rozenou hraběnkou Branitskou, se narodil 23. října ( 4. listopadu ) 1823 v Oděse .
Vzdělání získal na Odessa Richelieu Lyceum , odkud byl v roce 1842 propuštěn s právem XII. třídy a téhož roku vstoupil do služby na odboru vnějších vztahů ministerstva zahraničních věcí. V roce 1845 byl povýšen na kolegiátního sekretáře a jmenován k dispozici svému otci, který zároveň obdržel post guvernéra Kavkazu .
Od samého počátku svého pobytu na Kavkaze se Vorontsov mladší účastnil tažení proti horalům a v roce 1846 byl za své vyznamenání v tažení Dargin povýšen na titulárního poradce s udělením titulu komorního junkera.
2. října 1847 přešel Voroncov ze státní služby do armády, byl zapsán jako štábní kapitán do Preobraženského pluku Life Guards a byl jmenován pobočníkem křídla . V témže roce podnikal u Gergebilu a Saltami a počátkem roku 1848 mu byl udělen Řád sv. Vladimíra 4. stupně s mašlí. V tažení roku 1849 si také počínal s vyznamenáním a byl povýšen na kapitána a téměř okamžitě na plukovníka, 6. října byl vyznamenán zlatou pološavlí s nápisem „Za odvahu“ a poté byl jmenován velitelem Kurinského Chasseurs Regiment .
1. února 1852 byl Voroncov vyznamenán Řádem sv. Jiří 4. stupně (č. 8839 podle kavalírského seznamu Grigoroviče - Stěpanova)
V odplatě za rozdíl vynesený v lednu 1852 v případech proti Highlanders, kteří byli pod osobním vedením Šamila.
1. října 1852 byl povýšen na generálmajora se zápisem do družiny Jeho Veličenstva .
Během krymské války byl Vorontsov v řadách aktivní armády a opakovaně se účastnil záležitostí s Anglo-Francouzi poblíž Sevastopolu , kde byl zraněn; Za vyznamenání mu byl udělen Řád sv. Stanislava 1. stupně s meči (v roce 1855) a sv. Vladimír 3. třída s meči (r. 1856); 6. prosince 1856 byl jmenován generálním adjutantem.
17. dubna 1862 byl Voroncov povýšen na generálporučíka ; v roce 1865 byl jmenován starostou Oděsy; v roce 1869 obdržel Řád sv. Anna 1. třídy s císařskou korunou a meči; v roce 1870 byl propuštěn na neurčitou dovolenou s povolením vycestovat na léčení do zahraničí.
Po návratu do služby v polovině 70. let 19. století byl Voroncov jmenován velitelem 10. armádního sboru , který byl během rusko-turecké války v letech 1877-1878 v záloze armády a stál na Krymu , a v roce 1878 byl povýšen na generál pěchoty.
Zemřel 6. května ( 18 ) 1882 v Petrohradě na zánět jater a ledvin a byl pohřben v Alexandrově Něvské lávře [2] .
Voroncov byl prvním prezidentem Oděské společnosti výtvarných umění, kromě toho významně podporoval archeologický výzkum u Oděsy.
Manželství
Od 26. srpna 1851 byl ženatý s Marií Vasilievnou Stolypinou, rozenou princeznou Trubetskoy (1819-1895), dcerou prince Vasilije Sergejeviče Trubetskoy (1773-1841) a Sophií Andrejevnou Weissovou (1795-1848), vdovou po A. G. Stolypinovi . Manželství se setkalo s nesouhlasem Voroncovových rodičů. Svatba byla v jejich luxusním paláci v Alupce . Císařovna Marie Vasilievna byla známou petrohradskou kráskou, byla typem světské aristokratky, v níž se snoubila evropská šmrnc se skutečně ruskou noblesou. Za jakýchkoli podmínek věděla, jak se dostat do pohody. L. N. Tolstoy přinesl její obraz v příběhu " Hadji Murad ". Z prvního manželství měla syna Nikolaje (1843-1898), kterému jeho rodina přezdívala Bulka . Vzhledem k tomu, že druhé manželství bylo bezdětné, byla na něm rodina Vorontsova ukončena a titul byl převeden na zástupce ženské linie rodiny. Děti Sophie Michajlovny Voroncovové a jejího manžela, hraběte Andreje Pavloviče Šuvalova , nesly titul princů Voroncov - hrabat Šuvalov.
Předci
| Vorontsov, Semjon Michajlovič - předci | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Poznámky
- ↑ VORONTSOV • Velká ruská encyklopedie - elektronická verze . bigenc.ru. Získáno 27. srpna 2019. Archivováno z originálu dne 26. března 2019.
- ↑ TsGIA SPb. F. 19. op. 125. d.392. S. 405. Matriky narozených námořní katedrály.
Zdroje
- Akty shromážděné kavkazskou archeologickou komisí . - T. 10. - Tf. , 1885.
- Volkov S.V. Obecnost Ruské říše. Encyklopedický slovník generálů a admirálů od Petra I. po Mikuláše II. - T. II. L – I. - M. , 2009.
- Ismailov E. E. Zlatá zbraň s nápisem „Za odvahu“. Seznamy kavalírů 1788-1913. - M. , 2007.
- Miloradovič G. A. Seznam osob družiny jejich veličenstva od vlády císaře Petra I. do roku 1886. - Petrohrad. , 1886.
- Seznam generálů podle seniority . Opraveno 1. srpna. - Petrohrad. , 1872.
- Stepanov V.S., Grigorovič P.I. Na památku stého výročí císařského vojenského řádu Svatého Velkého mučedníka a Vítězného Jiřího. (1769-1869). - Petrohrad. , 1869.
- Fedorčenko V.I. družina ruských císařů. - Princ. 1. A-L. - Krasnojarsk - M. , 2005.
 Genealogie a nekropole | |
|---|---|
| V bibliografických katalozích |