Voropajev, Fedor Grigorjevič
| Fjodor Grigorjevič Voropajev | |
|---|---|
| Datum narození | 23. listopadu 1888 |
| Místo narození | Chobotovo , Borisoglebsky Uyezd , Tambov Governorate |
| Datum úmrtí | 27. června 1958 (ve věku 69 let) |
| Místo smrti | Moskva , SSSR |
| Státní občanství | SSSR |
| Státní občanství | ruské impérium |
| obsazení | revoluční |
| Manžel |
1) Voropaeva Varvara Nikolaevna; 2) Rickman Olga Abramovna |
| Děti |
Voropajev Viktor, Voropaeva Antonina, Voropaeva Tamara |
| Ocenění a ceny |
|
Fedor Grigorjevič Voropajev ( 1888 - 1958 ) - železničář, bolševik , vůdce strany.
Životopis
Narozen do rolnické rodiny.
Po absolvování zemské školy pracoval na nájem v železničních dílnách, v depu.
V roce 1910 byl jedním z organizátorů svazu řemeslníků a dělníků moskevského železničního uzlu. Člen RSDLP / KSSS od února 1917 . V říjnu 1917 - předseda Vojenského revolučního výboru stanice Moskva-Paveletskaja .
Po říjnové revoluci byl ve stranické práci na železnici a v NKPS . Pracoval jako ředitel Shaturskaya GRES .
Od roku 1930 - první tajemník moskevské regionální odborové rady. V letech 1930-1931 byl předsedou ústředního výboru Odborového svazu dělníků ve strojírenství.
Poté byl tajemníkem moskevského městského výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků a vedoucím politického oddělení železnic - Severní dráhy (1933-1934) a Moskevsko-bělorusko-baltské železnice (1934-1935). [jeden]
V letech 1935-1937 byl předsedou ústředního výboru železničního odborového svazu (svazu pracovníků ústředních drah).
V roce 1938 byl bezdůvodně potlačován. Rehabilitace v roce 1954 , od téhož roku osobní důchodce.
Zemřel 27. června 1958 a byl pohřben na Novoděvičím hřbitově .
Rodina
- Byl dvakrát ženatý. Poprvé - na Varvaru Nikolaevnu Voropajevovou, podruhé - na Olgu Abramovnu Rickman.
- Děti:
- syn Voropajev Viktor Fedorovič, zemřel na frontě během Velké vlastenecké války;
- dcera Voropaeva Antonina Fedorovna (1911-1982),
- dcera Voropaeva Tamara Fedorovna (1917-1998).
- vnoučata:
- Voropaeva Natalya Viktorovna (nar. 21. září 1938), povoláním pracovnice muzea;
- Voropaev Vladimir Iljič (20. 7. 1934 - 3. 12. 2014), povoláním důlní inženýr - geofyzik;
- Skačenko Igor Konstantinovič (09.1939-10.2010);
- Skačenko Fedor Konstantinovič (1947-1983).
Zajímavosti
- V některých zdrojích je Voropajev zmiňován jako jeden z mála „leninských“ bolševiků, kteří se odvážili hlasovat proti nedůvěře Osipu Pjatnickému na plénu Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků v červnu 1937 . [2] [3] [4]
- F. G. Voropaev je také zmíněn jako jeden z kritiků tehdejšího předsedy Všesvazové ústřední rady odborů Shvernik . [5] Uvedl zejména následující:
"Pokud chcete tuto otázku zahodit, jděte na prezidium." Na silnici Rjazaň-Ural místní úřady berou klub, bojujeme, nedostává se nám podpory. Jdeme na Všesvazovou ústřední radu odborů, dáváme telegram soudruhovi. Shvernik - jako hrách proti zdi. Zase jdeme do Rady lidových komisařů, bojujeme, dosahujeme ... Ať se bavíme s kterýmkoli předsedou, všichni jsou strašně nespokojeni s vedením Všesvazové ústřední rady odborů, všichni věří, že to takhle dál nejde takhle. A opět za to může soudruh. Shvernik.
- Rozhodnutím VI pléna Všesvazové ústřední rady odborů byl Voropajev členem komise pro vypracování vzorové charty odborového svazu. [6]
- F. G. Voropajev podpořil vznik první pracovní opery železničářů. V novinách "Gudok" uvedl: [7]
„Nyní, když máme na silnicích dobré sbory, kdy z hlubin masy železničářů vyrůstají talentovaní zpěváci a hudebníci, kdy tyto talenty ovládají vrcholy klasického umění, jsou naše odborové organizace a kluby přímo povinny podporovat a povzbuzovat takové lidi. Návrh na vytvoření první pracovní opery železničářů lze jen uvítat.“
- F. G. Voropaev je zmíněn jako jeden z organizátorů sportovní společnosti železničářů „Lokomotiv“ v roce 1935. [osm]
Ocenění
- Byl vyznamenán Leninovým řádem .
Poznámky
- ↑ Voropajev F. G. . Získáno 8. listopadu 2012. Archivováno z originálu 4. března 2016.
- ↑ Pjatnickaja Yu.I. Deník bolševické ženy. Příběh V. Hubermana - Benson: Chalidze, 1987. - 194 s. . Získáno 9. listopadu 2012. Archivováno z originálu 11. ledna 2019.
- ↑ NOVINKY Z MINULOSTI. Autor: Lyulechnik Vilen, 20. září 2012, XX století (XX století)
- ↑ Alexej Jevgenievič Pavljukov - Ježov. Životopis - Strana 70 . Získáno 9. listopadu 2012. Archivováno z originálu 5. března 2016.
- ↑ N. D. Zvereva Výpalné 30s a odbory (nepřístupný odkaz) . Získáno 8. listopadu 2012. Archivováno z originálu 5. března 2016.
- ↑ Noviny "Sovětská Sibiř", 1937
- ↑ Stránky historie TsDKZh (nepřístupný odkaz)
- ↑ Marina Galkina: Hlavním vítězstvím je zdraví (nepřístupný odkaz)