Vuk Stefanovič Karadžič | |
---|---|
Serbohorv. Vuk Stefanović Karadzić Srb. Vuk Stefanoviћ Karaџiћ | |
Datum narození | 26. října ( 6. listopadu ) 1787 [1] [2] |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 26. ledna ( 7. února ) 1864 |
Místo smrti | |
Země |
Osmanská říše Rakouská říše |
Vědecká sféra | lingvistika , filologie , folkloristika , etnografie |
Místo výkonu práce | |
Alma mater | |
Známý jako | reformátor srbského a srbsko -chorvatského jazyka, reformátor cyrilice , jeden ze zakladatelů srbského a srbsko-chorvatského spisovného jazyka |
Pracuje ve společnosti Wikisource | |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Vuk Stefanović Karadžič nebo Vuk Karadžič ( Serbo-Chorv. Vuk Stefanović Karadžić , Srb. Vuk Stefanović Karažić ; 26. října [ 6. listopadu ] 1787 , Tršić , Osmanská říše – 26. ledna [ 7. února ] 1864 , Vídeň ) byl srbský linguista a učitel .
Reformoval srbský literární jazyk a standardizoval srbskou cyrilici . Za základ srbského pravopisu dal fonetický princip „jak se slyší, tak se píše“ [5] ( srb. „piš, co říkáš, a čti, co je napsáno“ ).
Byl iniciátorem a účastníkem Vídeňské literární dohody o jednotě srbsko-chorvatského jazyka.
Narodil se v rodině Stefana a Egdy (rozené Zrnic) Karadžičových, kteří pocházeli z Černé Hory , - ve vesnici Trsic nedaleko Loznice v Srbsku (v té době Osmanská říše ). Chlapec dostal jméno Vuk („vlk“), aby mu zlé síly a duchové neublížili.
Byl z velké části samouk; studoval trochu u příbuzného, pak v klášteře Tronos , ve věku 19 let - na gymnáziu ( Sremski-Karlovtsy ); studoval latinu a němčinu několik měsíců na Petrinji ; odešel do Bělehradu, doufal, že bude studovat u Obradoviće , ale byl nucen sloužit jako písař u Nenadoviće v srbském Jadaru . A nakonec se v roce 1808 stal jedním z prvních studentů bělehradské střední školy . Brzy onemocněl a odešel na léčení do Nového Sadu a Pešti , ale nevyléčil se a zůstal chromý. Po návratu do Srbska v roce 1810 působil nějakou dobu v Bělehradě jako učitel na základní škole. V roce 1813 se přestěhoval do Vídně, kde se setkal se slovinským lingvistou Kopitarem .
V roce 1814 a 1815 Vuk Karadžič vydal dva svazky srbských lidových písní (následně jejich počet vzrostl na devět). V roce 1814 vydal také první srbskou gramatiku [6] ; v roce 1818 ve Vídni - Srbský slovník ("Srpska riverman") [7] . Od února do května 1819 byl Karadžič v Rusku, kam ho pozvala Biblická společnost ; I. N. Loboiko napsal:
Princ Golitsyn , ministr školství, mu přidělil 5000 rublů. za překlad Nového zákona . Hrabě Rumjancev mu zase určil částku na cestování po všech slovanských zemích, aby shromáždil zeměpisné, etnografické, lingvistické zprávy, ale i starožitnosti a knihy. Tato poslední okolnost by se neměla vyslovovat nahlas. Turci jsou pro vědce podezřívavý a destruktivní národ a on, když cestuje inkognito, stále riskuje svůj život [8]
— Loboiko I. N. Moje vzpomínky. Moje poznámky. - M .: Nová literární revue, 2013. - 328 s. - ISBN 978-5-4448-0067-6 .V roce 1861 byl Vuk Karadžičovi udělen titul čestného občana města Záhřebu [9] .
Pohřben na hřbitově svatého Marka . V roce 1897 byly ostatky znovu pohřbeny v historické katedrále v Bělehradě, vedle pohřebiště Dosifeje Obradoviće .
Srbský jazyk Karadžič je jazyk vyvinutý z hercegovského dialektu, který je založen na cyrilském písmu , které Karadžič mírně upravil tak, aby každý zvuk odpovídal písmenu. Karadžičův dopis byl uznáván a široce používán od 60. let 19. století, stal se hlavním v Srbsku, používaným rakouskými Srby z Vojvodiny , obyvateli Bosny a Hercegoviny a také Černohorci . Byl to Karadžičův jazyk, který se stal základem pro moderní srbský jazyk .
Karadžič převzal ze staroslovanské abecedy následujících 24 písmen:
A a | B b | dovnitř | G g | D d | Její | F | W h |
A a | K to | L l | Mm | N n | OH oh | P p | R p |
C s | T t | U u | f f | x x | C c | h h | W w |
Přitom přidal šest nových písmen:
Ј ј | Љ љ | Њ њ | Ћ ћ | Ђђ | Џ џ |
a odstranil devatenáct starých:
Ѥ ѥ (је) | Ѣ, ѣ (јat) | І ї (a) | s s (s) | V V (a) | Ѹ ѹ (y) | Ѡ ѡ (o) | Ѧ ѧ (en) | já jsem (ya) | |
Yu Yu (yu) | Ѿ ѿ (od) | Ѭ ѭ (јus) | Ѳ ѳ (t) | ½ s (dz) | Ш ш ( шћ ) | Ѯ ѯ (ks) | Ѱ ѱ (ps) | Ъ ъ (tvrdá polosamohláska) | ь ь (měkká polosamohláska) |
Tematické stránky | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie |
| |||
Genealogie a nekropole | ||||
|