Vysockij, Nikolaj Petrovič
| Nikolaj Petrovič Vysockij | |||
|---|---|---|---|
| A. P. Gračev. Portrét N. P. Vysockého. 1807. Rytina. Státní Ermitáž | |||
| Datum narození | 12. (23. října) 1751 | ||
| Datum úmrtí | 1827 | ||
| Afiliace | ruské impérium | ||
| Hodnost | generálmajor | ||
| přikázal | charkovský husarský pluk | ||
| Ocenění a ceny |
|
||
Nikolaj Petrovič Vysockij (12. října 1751-1827) - generálmajor (1783), pobočník křídla Kateřiny II . Synovec knížete Potěmkina , syn jeho sestry Pelageje Alexandrovny a Petra Jegoroviče Vysockého .
Když byly Potěmkinovy země rozděleny, dostal Guljaipol s okolím, kde postavil kostel sv. Mikuláše, který se stal pohřebištěm Vysockých. Od 16.2.1778 do 11.10.1783 - velitel charkovského husarského pluku , nositel polského řádu sv. Stanislava (1778) a holštýnského řádu sv. Anny (21.9.1787).
V období "nepříznivých" 1779-1780. spolu s Levašovem , Stachjevem a Strachovem byl považován za oblíbence císařovny, od níž obdržel (podle údajů K. Vališevského ) celkem 300 000 rublů. Není však zahrnut ve většině seznamů Catherineiných oblíbenců.
Po smrti císařovny odešel do důchodu. Spolu se svou manželkou Marií Ivanovnou, rozenou Naumovou, postavil u Moskvy panství Sviblovo . Ve svém domě na Novaya Basmannaya , 13, pořádal luxusní plesy, o kterých v lednu 1805 S. Zhikharev napsal:
S Petrem Ivanovičem jsme se šli podívat na osvětlená okna Vysockého domu. Celá Basmannaya až k Řeznické bráně je přeplněná vagóny: vlaky, vlaky a vlaky. Kočím rozdali každý kalach a nesli sklenici penniku. Je to jako bar. Hudba je slyšet z dálky: ecossaise a a-la-greek vás rozskočí.
Literatura
- Ruský biografický slovník : Ve 25 svazcích / pod vedením A. A. Polovtsova. 1896-1918.
| Oblíbenci Kateřiny Veliké | |
|---|---|
| |