| Oddělené | |
|---|---|
| Voják | |
| První publikace, "Umělec" | |
| Žánr | hrát si |
| Autor | Jevgenij Goslavskij |
| Původní jazyk | ruština |
| datum psaní | 1894 |
| Datum prvního zveřejnění | 1894 |
Separated (Soldier) - komedie o 4 jednáních E. P. Goslavského . Poprvé publikováno v časopise „Umělec“ (1894, č. 41). První představení se konalo 21. září 1894.
Semjon Ivanov , suchý, šlachovitý starý muž, l.65.
Fedor , zrzavý, letargický, nafouklý obličej, l.40.
Andrey , malý, málo nošený [1] , v saku, l.27.
Marya , manželka Fedora, vostronos, řečník egozy, l.38.
Afimja , manželka Andreje, s červenými tvářemi, ani dobrá, ani špatná, l.24.
Olga, Mitka - Fjodorovi hoši.
Afonka , venkovský blázen, nevkusný, nemá skoro žádný knír a vousy, řeč je pláč, l.40.
Naděžda , vdova, obličej s jemnými vráskami, vybledlý pohled, l.42.
Dunka , dívka-nevěsta, baculka, Černobrová, l.18.
Cyril , mlynář, široký ramena, ale stehlík, f.30.
Michailo , chlap, l.20.
Semjon Ivanovič je muž staré školy, přesvědčený, že jedině práce může člověku přinést radost. Je chamtivý po penězích, a proto souhlasí, že jednoho ze svých synů, Andreje, pošle za velký poplatek do Petrohradu spolu s dámou, která o něj měla zájem. Andreyova žena Afimya zůstala v domě svého tchána se svou snachou Maryou a jejím manželem Fedorem.
První dějství hry začíná rozhovorem mezi dívkou Dunkou a Afimyou. Dunka je překvapená věrností svému manželovi, která odlišuje jejího partnera, ale zároveň se bojí, že by jí vzala svého milence - Cyrila. Afimya na Cyrila ani nepomyslí, ale Dunkovy obavy nebyly marné - její milenec se netají tím, že už o ni ztratil zájem, a začíná se s Afimyou dvořit, a to velmi vytrvale. Pozve ji na rande do mlýna . Afimja to odmítne, ale brzy za ní přijde vesnický blázen Afonka se vzkazem a řekne, že pokud dívka nepřijde, Cyril způsobí potíže, protože je prý čaroděj . Dívka je velmi vyděšená a žádá Maryu o radu. Říká, že je lepší jít na rande, ale hned vysvětlete, že mezi ní a Cyrilem nemůže být nic. Afimya poslouchá radu a jde do mlýna a Marya okamžitě podává zprávu o útěku Afimyi Semjonu Ivanovičovi. Dělá to schválně kvůli své nechuti k Afimye, která k ní jako starší snaše podle jejího názoru neprojevuje dostatečný respekt.
Závažnost ve vztahu k lidem kolem se projevuje ve všech činech Semyona Ivanoviče. Odmítne potřebnou vdovu Naděždu, která ho požádala o obilí, nepustí jeho nemocného syna Fjodora do nemocnice, aby nepřišel o ruce. Zprávu o Afimyině útěku proto vnímá velmi rozzlobeně.
Afimya neposlechla rady své snachy. Podlehla Cyrilovu kouzlu, strávila s ním celou noc a velmi se bála druhý den ráno ukázat doma. Marya, Dunka a Semjon Ivanovič ji přesto našli, Marya okamžitě řekla, že Afimya byla s Kirillem, a Semjon Ivanovič prohlásil, že ji nechce vidět ve svém domě. Afimya neviděla jiné východisko a obrátila se k Cyrilovi o pomoc, ale on se od ní také odvrátil.
V této době se její manžel Andrej vrací z Petrohradu, když opustil milenku, se kterou odcházel. Semjon Ivanovič mu vypráví o dobrodružstvích jeho ženy a očekává, že jeho syn bude chtít Afimju potrestat. Andrei byl naopak nešťastný, že jeho otec vykopl jeho ženu z domu. Požádal, aby ji přivedl, a říká, že odpouští její nevěru. Semjon Ivanovič se snaží domluvit se svým synem, ale prohlašuje, že už je dost starý na to, aby se rozhodoval sám. Afimya je svému manželovi velmi vděčná, protože jí odpustil a uvědomil si, že svůj prohřešek nespáchala z vlastní vůle, ale pod vlivem Cyrilových čarodějnických kouzel.
První inscenace komedie se uskutečnila 21. září 1894 v Maly Theatre [2] . Přes účast vynikajících jevištních mistrů na představení (zejména E. D. Turchaninové , která ztvárnila roli Dunky [3] ), nebyla hra úspěšná a po třech představeních byla stažena z repertoáru .
Komedie „Separated“ byla přijata velmi chladně publikem a extrémně negativně kritikou, která, jak napsal současník, zbavila hru „všech práv státu“ [4] . Jedna z nejobjektivnějších a nejinformativnějších recenzí byla uveřejněna ve 42. čísle časopisu „ Umělec “ s podpisem: „M. T.".
Podle tohoto recenzenta měla být důvodem neúspěchu především neúspěšná volba spiknutí: převzato „ze života lidu“, nemohl vzbudit zájem publika, protože „je jich velmi málo tyto zápletky přesně ty návnady, které divadelní publikum vyžaduje » [5] . Dále Goslavskij, který se projevil jako velký znalec selského života, nedokázal rozvinout fascinující zápletku, která by postavy donutila vcítit se, a navíc charaktery postav rozvinul plytkým a nedostatečně logickým způsobem. Z tohoto důvodu „zlomový okamžik dramatu nabývá charakteru naprosté nehody, ještě spíše vtipu a frašky než dramatu“, kvůli níž veřejnost „ani nemohla pochopit zcela jasný význam rozuzlení - zejména proto, že to nechápali ani recenzenti. » [6] . Právě tyto nedostatky podle kritika bránily divákům a recenzentům vidět nepochybné přednosti hry, z nichž hlavní je nejspolehlivější zobrazení života ruské vesnice: „Máme před sebou skutečný obraz, dýchat ruský lidový život do posledního řádku a jen záměrná slepota si toho nemůže všimnout » [7] .
O dva roky dříve, v březnu 1892, na žádost autora A.P. Čechov hru přečetl a zároveň zanechal svou recenzi, která se ukázala být mnohem příznivější než hodnocení metropolitních recenzentů. S vědomím vysokých uměleckých předností komedie („Tak dobré hry jsem už dlouho nečetl. <...> Její literární přednosti jsou tak atraktivní, že jsem ji bez váhání zařadil mezi naše nejlepší hry z lidového života“ [ 8] ), Čechov vyjádřil nespokojenost s tím, jak v něm Goslavskij tlumočil řeč rolníků: „„Je nás sto“ a“ 100“ hodně kazí krásný hovorový jazyk. <…> Jakýsi nadbytečný a nešťastný dojem“ [9] . Čechovovi navíc motivace jednání jednotlivých postav přišla nepřesvědčivá: „Na konci třetího dějství je ve vás Kirill příliš drsný. Myslím, že je nutné, aby ho pohladili a aby Afimya z jeho tónu pochopila, o co jde. Nevím, možná jste tento náhlý přechod udělal záměrně s ohledem na podmínky jeviště, ale v životě a v příběhu se věci neobejdou bez odstínů. Ano, a není třeba malovat Cyrila jako padoucha“ [10] .