Gaveston, Pierce

Piers Gaveston, 1st Earl of Cornwall ( eng.  Piers Gaveston, 1st Earl of Cornwall ), také Pierre Gaveston ( fr.  Pierre Gaveston ) a Piers Gabaston ( fr.  Pieres de Gabaston ; cca 1284 - 19. června 1312) - anglický aristokrat , Gaskoň podle původu. Přítel z dětství, oblíbený a údajný milenec anglického krále Edwarda II .

V mladém věku udělal Pierce dobrý dojem na krále Edwarda I. , díky čemuž skončil na dvoře svého syna Edwarda z Carnarvonu . Gaveston se dokázal dostat tak blízko k princi, že král poslal oblíbence svého syna do vyhnanství, které brzy skončilo smrtí Eduarda I. a nástupem na trůn Eduarda II. Mladý král udělil Pierceovi titul hraběte z Cornwallu a oženil se s jeho neteří Margaret de Clare , sestrou vlivného hraběte z Gloucesteru .

Vliv a blízkost Gavestonu ke králi vyvolaly nespokojenost několika představitelů šlechty a v roce 1308 byl Edward II. znovu nucen poslat jej do vyhnanství. Během jeho nepřítomnosti u soudu, Pierce sloužil jako lord poručík Irska . Edwardovi se však podařilo vyjednat dohodu s opozicí a Gaveston se následující rok vrátil. Po jeho návratu se jeho chování stalo ještě urážlivějším a v souladu s nařízeními z roku 1311 bylo rozhodnuto, že oblíbenec by měl být navždy vyhnán. Když se Pierce v roce 1312 vrátil, byl pronásledován a popraven skupinou magnátů vedených Thomasem, hrabětem z Lancasteru , a Guyem de Beauchampem, hrabětem z Warwicku .

Středověcí kronikáři tvrdili, že Edward II. a Piers Gaveston byli milenci, pověst, která byla později posílena v beletrii, jako je hra Christophera Marlowa ze 16. století Edward II Toto tvrzení získalo podporu od některých moderních historiků, zatímco jiní jej zpochybňovali. Podle Pierra Chapleta byl vztah mezi králem a jeho oblíbencem spíše bratrský, Gaveston sloužil jako králův neoficiální zástupce. Jiní historici, jako je J.E.S. Hamilton, poznamenali, že obavy o sexualitu těchto dvou mužů nebyly středem zášti šlechty, která se spíše soustředila na Gavestonův exkluzivní přístup ke královské záštitě.

Životopis

Původ a raná léta

Gavestonův otec, Arnaud de Gabaston [k 1] , byl gaskoňský rytíř ve službách Gastona VII., vikomta z Béarnu . Arnaud získal rozsáhlé majetky v Gaskoňsku prostřednictvím svého sňatku s Claramonde de Marchand, sestrou a spoludědicem velkého statkáře Arnaud-Guillaume de Marchand [4] . Díky majetku své manželky se Arno stal vazalem anglického krále, protože ten byl také vévodou z Akvitánie . Gabaston vstoupil do dlouhých služeb krále Edwarda I. během válek s Walesem v letech 1282-1283 , kterých se Arno účastnil s významným kontingentem [5] . Krátce před 4. únorem 1287 zemřela Arnaudova manželka Claramond a po zbytek svého života se Gabaston snažil udržet dědictví své zesnulé manželky před nároky příbuzných a sousedů, což ho učinilo finančně závislým na anglickém králi a byl nucen zůstat ve službě [6] . Gabaston byl dvakrát použit jako rukojmí králem Edwardem: v roce 1288 se stal rukojmím v Aragonii a v roce 1294 s francouzským králem, když se mu v roce 1297 podařilo uprchnout do Anglie [7] . Po krátkém návratu domů, Gabaston cestoval do Anglie znovu v 1300 kde on sloužil Edward I během skotských válek . Arno zemřel v době před 18. květnem 1302 [6] .

Málo je známo o raném životě Pierse Gavestona, nejmladšího syna Arnauda de Gabaston [8] ; není známo ani datum jeho narození. Pierce a Edward Caernarvon , narozený 25. dubna 1284, byl hlášen současníky být stejného věku, a tak Gaveston byl narozen kolem 1284 [9] [10] . Přestože jedna z kronik tvrdí, že Pierce doprovázel svého otce do Anglie v roce 1297, první spolehlivou zmínkou o něm je Gavestonova přítomnost v Gaskoňsku ve stejném roce 1297, kdy byl ve službách Edwarda I. [11] . V 1300 Pierce se plavil do Anglie s jeho otcem a jeho starším bratrem Arnaud-Guillaume de Marchand [k 2] ; to bylo během tohoto časového období že Gaveston se připojil ke dvoru Prince Edward [13] . Zdá se, že král byl ohromen Gavestonovým chováním a vojenskými dovednostmi a přál si, aby sloužil jako model pro následníka trůnu. V roce 1304, pravděpodobně na žádost svého syna Eduarda I., jako odměnu za jeho službu, svěřil Pierce do péče nemluvně Rogera Mortimera, barona Wigmora , jehož otec zemřel v červenci téhož roku [14] . Toto gesto krále způsobilo, že Gaveston byl zodpovědný za Mortimerův majetek až do jeho plnoletosti a sloužil jako důkaz důvěry Edwarda I. v společníka dědice [15] .

První exil a návrat

Jejich blízkost a Gavestonův vliv na prince znepokojily Edwarda I. , který v roce 1307 poslal mladého muže do Francie.

hrabě z Cornwallu

O několik měsíců později, Edward II následoval svého otce na trůnu. Nejprve vrátil Gaveston ke dvoru, udělil mu titul hraběte z Cornwallu a oženil se s jeho neteří.

Irsko a návrat

Během pobytu krále ve Francii v roce 1308 Gaveston skutečně vládl státu. Jeho povýšenecké vystupování a úspěchy v turnajích podněcovaly nenávist vůči němu ze strany ostatních baronů (s výjimkou Rogera Mortimera a Hugha Despensera ). Při korunovaci svého soudruha se objevil ve vyzývavém oblečení – královské purpurové. Aby utišil reptání baronů, Edward poslal Gaveston do Irska .

Ordinace a konečný exil

Návrat Gavestonu ke dvoru v červenci 1309 vyvolal novou konfrontaci mezi panovníkem a velkými feudály. V roce 1311 král souhlasil s věčným vyhnanstvím Gavestonu ze státu. Následující rok se Gaveston tajně vrátil z Flander a zavřel se s králem na hradě Scarborough , kde byli obléháni vzbouřenými barony.

Návrat a smrt

Zatímco král cestoval po zemi a shromažďoval armádu, Gaveston se vzdal na milost a nemilost hraběti z Pembroke . Brzy ho zachytil další mocný feudální pán, hrabě z Warwicku . Vzal Gaveston jako vězeň na svůj rodinný hrad , kde byl následně popraven a sťat. Na příkaz krále bylo Gavestonovo tělo pohřbeno se všemi poctami.

Důsledky

Problematika sexuální orientace

Historický odhad

• Gaveston je jednou z hlavních postav hry K. Marlo " Edward II " , která tvořila základ slavného filmu Dereka Jarmana .
• Gavestonovo jméno nese tajná oxfordská společnost , o jejíchž členech se říká, že se oddávají sexuálním orgiím .

Komentáře

1. ↑ Rodina získala své příjmení z francouzského města Gabaston ; variace příjmení byly tvořeny kvůli různým pravopisům [3] .
2. ↑ Arnaud-Guillaume brzy opustil Anglii a sloužil jako Seneschal z Agenois . Marchand navštívil Anglii až po smrti svého bratra [12] .

Poznámky

1. ↑ Doyle, Evans, 1864 , str. 280.
2. ↑ Fox-Davies, 1909 , str. 238.
3. ↑ Keen, 1973 , str. 86.
4. ↑ Hamilton, 1988 , pp. 20-21.
5. ↑ Hamilton, 1988 , str. 22.
6. ↑ 1 2 Hamilton, 1988 , str. 25.
7. ↑ Hamilton, 1988 , pp. 22-24.
8. ↑ Hamilton, 2004 .
9. ↑ Chaplais, 1994 , s. čtyři.
10. ↑ Jez, 2011 , str. 83.
11. ↑ Hamilton, 1988 , str. 29.
12. ↑ Ormrod, 2012 , str. 50 (pozn. 17).
13. ↑ Chaplais, 1994 , s. dvacet.
14. ↑ Prestwich, 1997 .
15. ↑ Hamilton, 1988 , str. 31.

Literatura

• Walter z Guisborough . The Chronicle of Walter of Guisborough  (anglicky) / ed. Harry Rothwell. - Londýn: Camden Society, 1957. - Sv. 89.-(3).
• Vita Edwardi Secundi  (anglicky) / ed. Wendy R.Childs. - Clarendon Press, 2005. - 332 s. — ISBN 0191515302 , 9780191515309.

• Altschul, Michael. Baronská rodina ve středověké Anglii: The Clares, 1217-1314  . - Johns Hopkins Press, 1965. - 332 s.
• GWS Barrow. Robert Bruce a komunita říše  Skotska . - University of California Press, 1965. - 502 s.
• Boswell, John. Křesťanství, sociální tolerance a homosexualita: Gayové v západní Evropě od počátku křesťanské éry do čtrnáctého století  (anglicky) . - Chicago: University of Chicago Press, 2009. - S. 297. - 442 s. - ISBN 978-0-226-06711-7 .
• Burgtorf, Jochen. S mým životem, jeho radosti začaly a skončily: Piers Gaveston a anglický král Edward II. Revisited // Anglie čtrnáctého století  (anglicky) / ed. Nigel Saul. - Woodbridge: Boydell Press, 2008. - Sv. 5. - S. 31-51. — ISBN 978-1-84383-387-1 .
• Chaplais, Pierre. Piers Gaveston : Adoptivní bratr Edwarda II  . - Oxford: Clarendon Press, 1994. - ISBN 978-0-19-820449-7 .
• Davies, James Conway. Baronská opozice vůči Edwardovi II., její charakter a politika: studie správní  historie . - Cambridge: Cambridge University Press, 1918. - 644 s.
• Doyle, James Edmund; Evans, Edmund. Kronika Anglie, BC 55-AD  1485 . - Longman, Green, Longman, Roberts, & Green, 1864. - Sv. díl 1485. - 462 s.
• Fox-Davies, Arthur Charles. Kompletní průvodce heraldikou  . - Londýn, Edinburgh: TC & EC Jack, 1909. - 712 s.
• Given-Wilson, Chris. Anglická šlechta v pozdním středověku  . - London: Psychology Press, 1996. - 222 s. — ISBN 0415148839 , 9780415148832.
• Haines, Roy Martin. Král Edward II: Edward z Caernarfonu, jeho život, jeho vláda a její následky, 1284-1330  . - Montreal: McGill-Queens University Press, 2003. - 604 s. — ISBN 0773524320 , 9780773524323.
• JS Hamilton. Piers Gaveston, hrabě z Cornwallu, 1307-1312: Politika a patronát za vlády Edwarda II  (anglicky) . - Wayne State University Press, 1988. - S. 92-93. — 192p. — ISBN 0710813783 , 9780710813787.
• JS Hamilton. Gaveston, Piers, hrabě z Cornwallu // Oxfordský slovník národní biografie  (anglicky) . — Oxford: Oxford University Press, 2004.
• Horlivý, Maurice Hugh. Anglie v pozdějším středověku: politické  dějiny . - Methuen, 1973. - S. 86. - 581 s.
• Maddicott, John Robert. Tomáš z Lancasteru, 1307-1322: studie za vlády Eduarda  II . - Londýn: Oxford University Press, 1970. - 390 s. — ISBN 0198218370 .
• McKisack, May. Čtrnácté století, 1307-1399  . - Clarendon Press, 1959. - 598 s. — ISBN 0198217129 , 9780198217121.
• Mortimere, Iane. Největší zrádce: život sira Rogera Mortimera, 1. hraběte z března, vládce Anglie,  1327-1330 . - Jonathan Cape, 2003. - 377 s. — ISBN 0224062492 , 9780224062497.
• Ormrod, W. Mark. Anglie čtrnáctého století . - Boydell Press, 2012. - S. 50. - 250 s. - ISBN 1843837218 , 9781843837213.
• Phillips, John Roland Seymour. Aymer de Valence, hrabě z Pembroke, 1307-1324: baronská politika za vlády Edwarda II . - Oxford University Press, 1972. - 379 s. — ISBN 0198223595 , 9780198223597.
• Phillips, John Roland Seymour. Eduard II  . - Yale University Press, 2010. - 679 s. — ISBN 030015657X , 9780300156577.
• Prestwichi, Michaele. Edward  I_ _ - Yale University Press, 1997. - 618 s. — ISBN 0300072090 , 9780300072099.
• Prestwichi, Michaele. Plantagenet Anglie , 1225-1360  . - Oxford: Clarendon Press, 2005. - 680 s. - ISBN 978-0-19-822844-8 .
• Tout, Thomas Frederick. Místo vlády Edwarda II v anglické historii: založené na Fordových přednáškách na Oxfordské univerzitě v roce 1913  (anglicky) . - Manchester: Manchester University Press, 1914. - 482 s. - ISBN 978-88-920-0008-7 .
• Tucku, Anthony. Koruna a šlechta, 1272-1461: Politický konflikt v pozdně středověké  Anglii . - Barnes & Noble, 1986. - 367 s. - ISBN 0389206121 , 9780389206125.
• Weirová, Alison. Britské královské rodiny: Kompletní genealogie . - Random House, 2011. - S. 83. - 400 s. — ISBN 1446449114 , 9781446449110.

Tematické stránky	šlechtický titul
Slovníky a encyklopedie	Velká Katalánština Brockhaus a Efron Malý Brockhaus a Efron Britannica (online) Slovník národní biografie Oxfordský životopisný
Genealogie a nekropole	Najděte hrob WikiStrom Máme zpoždění
V bibliografických katalozích BNF : 12404612r GND : 118885278 ISNI : 0000 0000 6675 0171 J9U : 987007261516405171 LCCN : n85106411 NTA : 074451367 SUDOC : 033150176 VcBA : 495/58613 VIAF : 10643954 WorldCat VIAF : 10643954