Rafael Garcia Valino | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
španělština Rafael García Valino | ||||||
Náčelník štábu španělských pozemních sil[d] | ||||||
3. září 1942 - 24. března 1950 | ||||||
člen Francoist Cortes[d] | ||||||
16. března 1943 - 24. dubna 1946 | ||||||
člen Francoist Cortes[d] | ||||||
12. května 1946 – 6. dubna 1949 | ||||||
člen Francoist Cortes[d] | ||||||
13. května 1949 – 5. dubna 1952 | ||||||
člen Francoist Cortes[d] | ||||||
14. května 1952 – 13. dubna 1955 | ||||||
člen Francoist Cortes[d] | ||||||
14. května 1955 – 14. dubna 1958 | ||||||
člen Francoist Cortes[d] | ||||||
16. května 1958 – 18. dubna 1961 | ||||||
člen Francoist Cortes[d] | ||||||
31. května 1961 - 6. června 1964 | ||||||
člen Francoist Cortes[d] | ||||||
3. července 1964 – 15. listopadu 1967 | ||||||
člen Francoist Cortes[d] | ||||||
6. listopadu 1967 – 12. listopadu 1971 | ||||||
Narození |
24. října 1898 [1] [2] [3] […] |
|||||
Smrt |
29. června 1972 (ve věku 73 let)nebo 1975 [1] [2] [3] […] |
|||||
Ocenění |
|
|||||
Hodnost | Všeobecné | |||||
přikázal | 1. navarrská brigáda [d] | |||||
bitvy |
Rafael Garcia Valino ( španělsky Rafael García Valiño ; 24. října 1898 , Toledo - 1972 , Madrid ) - španělský vojevůdce, generál. Člen občanské války 1936-1939 .
Vystudoval pěchotní školu v Toledu ( 1916 ), byl jedním z nejúspěšnějších kadetů) a byl poslán do Maroka v hodnosti poručíka . Byl opakovaně raněn, pro vyznamenání byl 1. října 1925 povýšen na majora. V roce 1935 studoval na Vyšší vojenské škole.
V červenci 1936 byl García Valiño na dovolené v Baskicku, a proto se nemohl zúčastnit nacionalistického vojenského povstání, které začalo 17. července . Nedůvěřoval vojenským jednotkám umístěným v Baskicku a opustil původní plán připojit se k nim. Opustil svou rodinu a společně s kapitánem Jose Lacalle Larragou (budoucím generálporučíkem a ministrem letectví) zamířil přes hory do Navarry - zatímco důstojníci se oblékali jako pastýři. O několik dní později dorazili do Pamplony a dali je k dispozici generálu Emilio Molovi .
García Valinho byl jmenován velitelem praporu Montejurra , jedné ze šesti takových jednotek, které se zúčastnily války. Praporem praporu byla dvoubarevná státní vlajka s křížem uprostřed. V prvních bitvách proti republikánům byl zraněn. Poté již v hodnosti podplukovníka, ne zcela se zotavující z následků zranění, byl jmenován velitelem 1. navarrské brigády, se kterou se zúčastnil tažení v severním Španělsku, útoku na Santander a horských bitev. v Asturii . Za vyznamenání v tomto postu mu byla udělena osobní vojenská medaile.
6. listopadu 1937 byly raketové jednotky zařazeny do 1. navarrské divize, která byla součástí 4. sboru. Garcia Valino, povýšený na plukovníka, se stal velitelem této divize. V této pozici setrval až do konce války, úspěšně se účastnil bitev u Teruelu , v Aragonii , na řece Ebro a v Katalánsku . Jeho divize byla první nacionalistickou formací , která dosáhla Středozemního moře během ofenzívy v Katalánsku na začátku roku 1939 . Kolegové si ho vážili jako vzdělaného vojáka, schopného efektivně vést tak složitou divizi, jakou byla Navarra, tvořenou karlistickými milicemi, přestože byl na vyznamenání svých podřízených velmi skoupý. Podle podplukovníka Tejera v 1. navarrské divizi, abyste získali vojenskou medaili, musíte nejprve zemřít a pak budete vidět.
Poté, co byl povýšen na generála, byl Garcia Valino jmenován velitelem jednotek v Melille (Maroko). V roce 1942 byl jmenován náčelníkem generálního štábu. V roce 1947 byl povýšen na generálporučíka a stal se velitelem 7. vojenského okruhu.
V letech 1951 - 1956 - Vysoký komisař Španělska v Maroku. Během tohoto období Franco s neoficiální podporou prováděl aktivní protifrancouzskou politiku ( Francie ovládala další část Maroka). Ve španělské zóně Maroka byly legalizovány politické strany, byla jí udělena určitá míra autonomie, španělské úřady tajně podporovaly zbraněmi a financemi rebely operující ve francouzské zóně. Španělské úřady tak hodlaly získat přízeň protifrancouzského arabského obyvatelstva a udržet si kontrolu nad svou částí Maroka. Tato politika však skončila neúspěchem – 2. března 1956 vyhlásila Francie nezávislost Maroka a marockí političtí aktivisté požadovali totéž od Španělska. Pokusy Garcíi Valina o potlačení marockého národního hnutí skončily neúspěchem a 7. dubna téhož roku bylo Španělsko nuceno oficiálně uznat nezávislost Maroka.
Od roku 1957 - ředitel Vyšší vojenské školy. V letech 1962 - 1964 - velitel 1. vojenského okruhu s velitelstvím v Madridu - byli do této funkce jmenováni vojenští vůdci, kteří se těšili zvláštní důvěře Francisca Franca (i když ve službě v Maroku generál dráždil caudillo svou ambiciózností).
Tematické stránky | |
---|---|
Slovníky a encyklopedie | |
V bibliografických katalozích |