| William James Herschel | |
|---|---|
| Datum narození | 9. ledna 1833 [1] |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 24. října 1917 [1] (ve věku 84 let) |
| Místo smrti |
|
| Země | |
| obsazení | soudce , fyziolog |
| Otec | John Herschel [3] [2] |
| Matka | Lady Margaret Brodie Stewart [d] [3][2] |
| Manžel | Emma Hardcastle [d] [2] |
| Děti | Margaret Eliza Emma Herschel [d] [3][2], Emma Dorothea Herschel [d] [3][2], Sir John Charles William Herschel [d] [3][2]a Arthur Edward Hardcastle Herschel [d] [ 3][2] |
William James Herschel , 2nd Baronet Herschel ( Eng. William James Herschel , 2nd Baronet Hershel ; 9. ledna 1833 – 24. října 1917 ) – anglický koloniální úředník, vnuk a syn (v tomto pořadí) slavných astronomů a matematiků Williama a Johna Herschela , jeden ze zakladatelů snímání otisků prstů .
Narozen v Anglii. Od roku 1857 působil v britské správě v Bengálsku (Indie) v okrese Hooghly. Od roku 1858 začal v praxi používat otisky prstů k ověřování pravosti smluv psaných v bengálštině. Místo podpisu nebo po podpisu Indové po namočení prstu do inkoustu vložili otisk prstu. Zpočátku se zdá, že Herschel pouze těžil z mystické myšlenky, běžné mezi hinduisty i Číňany, že otisk je mnohem závaznější než podpis. Když se však začal zajímat o studium otisků prstů, zjistil, že otisky prstů jedné osoby nebyly nikdy totožné s otisky prstů jiné osoby. Naučil se je rozlišovat kresbou a mnoho lidí poznával podle „obrázku otisků prstů“. Z jedné učebnice anatomie se Herschel dozvěděl, že se jim říká papilární linie , a použil tento název.
Herschel platil 15 let velkému počtu indických vojáků žold. Všichni byli na Evropana podobní, jejich jména se často opakovala. Když vojáci dostali žold, často přicházeli a tvrdili, že peníze ještě nedostali. Někdy byli přátelé nebo příbuzní posláni, aby znovu dostali své platy. Herschel zavedl praxi, kdy je nechal umístit dva otisky prstů na seznamy jmen i na účtenky. Podvod byl ukončen.
V dalších letech došel k závěru, že vzor čar na prstech se nemění ani po 5 letech, ani po 10, ani po 19. Svědčil o tom zápisník s jeho otisky. Člověk mohl zestárnout, navenek se hodně změnit, ale vzor na prstech zůstal nezměněn. Byl to osobní, neměnný znak člověka, podle kterého se dal vždy poznat, i po smrti, i když z něj nezbylo nic než kus kůže z prstu.
5. srpna 1877 poslal Herschel dopis generálnímu inspektorovi věznic v Bengálsku, kde psal o nové metodě identifikace osoby a možnosti jejího použití k evidenci vězňů. O deset dní později dostal odpověď. Dopis byl napsán vlídným tónem, ale ukázal pouze, že generální inspektor, vědom si Herschelova špatného zdravotního stavu, vzal jeho návrh za plod choré fantazie.
Na konci roku 1879 se Herschel vrátil do Anglie, aby si obnovil zdraví. Svůj výzkum v oblasti otisků prstů formalizoval ve své práci „Původ otisků prstů“.