Goltz, Colmar von der

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 18. října 2021; kontroly vyžadují 5 úprav .
Colmar von der Goltz
Němec  Colmar von der Goltz
Datum narození 12. srpna 1843( 1843-08-12 )
Místo narození Labiau , Východní Prusko
Datum úmrtí 19. dubna 1916 (72 let)( 1916-04-19 )
Místo smrti Bagdád
Afiliace  Prusko Německá říše Osmanská říše
 
 
Druh armády Pruská armáda a Osmanská armáda
Roky služby
  • 1861-1871
  • 1871-1911, 1914
  • 1914-1916
Hodnost polní maršál generál
přikázal
  • 5. pěší divize
  • 1. armádního sboru
  • 1. armáda
  • 6. armáda
Bitvy/války
Ocenění a ceny
Řád černého orla - Stuha bar.svg Velký kříž Řádu červeného orla Objednávka "Pour le Mérite"
D-PRU Hohenzollern Objednávka BAR.svg Železný kříž I. třídy Železný kříž 2. třídy
Velitel Řádu koruny 1. třídy (Prusko) Rytíř (Dame) velkokříž Řádu svatých Michaela a Jiří
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Baron Wilhelm Leopold Colmar von der Goltz ( německy  Wilhelm Leopold Colmar Freiherr von der Goltz , Goltz Pasha ; 12. srpna 1843 , Labiau , Východní Prusko  - 19. dubna 1916 , Bagdád , Mezopotámie ) - generál maršál Pruské pole.

Životopis

Goltz se narodil do zchudlé šlechtické rodiny , Goltz[1] . Odchovanec kadetského sboru byl v roce 1861 propuštěn jako poručík 41. pěšího pluku.

Člen rakousko-pruské války , byl zraněn u Trautenau.

V roce 1867 absolvoval Pruskou vojenskou akademii , poté sloužil na vojenském topografickém oddělení generálního štábu.

Během francouzsko-pruské války byl na velitelství 2. armády. Účastnil se bitev u Vionville, Gravelotte , Orleans , Le Mans a obléhání Met [2] .

Od roku 1871  byl učitelem na vojenské škole v Postupimi. Od roku 1878 sloužil na vojensko-historickém oddělení Velkého generálního štábu a zároveň učil na Vojenské akademii [3] .

Od roku 1883 , po sblížení císařského Německa s Osmanskou říší , byl Goltz ve službách osmanských sultánů. Řídil vojenské školy. Po přijetí konstantinopolské vojenské školy se 450 studenty zvýšil Goltz za 12 let jejich počet na 1700 a celkový počet studentů v tureckých vojenských vzdělávacích institucích na 14 tisíc. Goltz, který byl v roce 1886 jmenován zástupcem náčelníka tureckého generálního štábu, společně s Muzarefem Pašou vypracoval návrh zákona, který změnil nábor do armády. Potom vydal:

Turecká armáda, reorganizovaná Goltzem, vyhrála v roce 1897 válku s Řeckem . Poté byl Goltz paša povýšen na mušíra (maršála)... Goltz sponzoroval německého námořního malíře Franze Herpela , kterého v roce 1885 pozval do Turecka a představil sultánovi (Padišovi) Abdul-Hamidovi II .

V roce 1896 se Goltz vrátil do Německa , kde byl povýšen na generálporučíka a jmenován velitelem 5. pěší divize. Od roku 1899  byl náčelníkem ženijního a pionýrského sboru a generálním inspektorem opevnění. Uspořádal řadu pevnostních a vyloďovacích manévrů. Od roku 1902 velitel 1. armádního sboru. Od roku 1907 generální inspektor vojenských vzdělávacích institucí v Německu, poté generální inspektor 6. armádní inspekce.

V letech 1909-1912 byl Goltz místopředsedou Nejvyšší vojenské rady Turecka . V roce 1911 mu byla udělena hodnost pruského generála polního maršála; von der Goltz brzy odešel do důchodu. Vrátil se do služby na začátku první světové války. Sloužil jako generální guvernér Němci okupované Belgie .

Od listopadu 1914 do dubna 1915  - pobočník sultána Mehmeda V. Ve skutečnosti vedl vojenské operace turecké armády. Od 14. dubna 1915 - velitel 1. turecké armády, dislokovaná v oblasti Konstantinopole. Od října 1915 - velitel 6. turecké armády, sjednotil ve svých rukou vedení německých a tureckých jednotek v Mezopotámii . 23. prosince 1915 porazil anglického generála Charlese Townsenda u Ctesiphonu , načež byl nucen odejít s vojáky do El Kut , kde následně  - pár dní po Goltzově smrti - kapituloval.

Na začátku roku 1916 vedl Goltz jednání s odbojnými Armény v Edesse . Goltz slíbil, že Arméni nebudou deportováni, pokud okamžitě složí zbraně. Arméni se vzdali a brzy byli deportováni a zmasakrováni. Goltz přitom s jistotou věděl, že turecké úřady nesplní žádné sliby. .

Goltz zemřel na tyfus (podle oficiální verze) nebo na jed (podle neoficiální verze). Pohřben na jeho žádost v Konstantinopoli .

Sborník

V Rusku

Poznámky

  1. Goltz, von der Archivováno 7. března 2016 na Wayback Machine  (německy) .
  2. s:en:1911 Encyclopædia Britannica/Goltz, Colmar, Freiherr von der
  3. Goltz, Colmar // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.

Odkazy