Hoffmann, Heinrich (psychiatr)

Heinrich Hoffmann
Němec  Heinrich Hoffmann
Datum narození 13. června 1809( 1809-06-13 ) [1] [2] [3] […]
Místo narození
Datum úmrtí 20. září 1894( 1894-09-20 ) [1] [4] [3] […] (ve věku 85 let)
Místo smrti
občanství (občanství)
obsazení prozaik , psychiatr , dětský spisovatel , ilustrátor , básník
Jazyk děl německy
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource
 Mediální soubory na Wikimedia Commons
Logo wikicitátu Citace na Wikicitátu

Heinrich Hoffmann ( německy :  Heinrich Hoffmann ; 13. června 1809 ; Frankfurt nad Mohanem  – 20. září 1894 , Frankfurt nad Mohanem ) – německý lékař, psychiatr a spisovatel , známý především jako autor sbírky deseti dětských poučných „strašných“ básní. o neslušných dětech s názvem " Struwelpeter ".

Životopis

Narodil se v rodině architekta, brzy ztratil matku a byl vychován svým otcem a nevlastní matkou, kteří se k němu chovali dobře. Zpočátku se ve škole učil špatně, ale pak se pod vlivem svého otce začal zajímat o vědy. Po ukončení středoškolského vzdělání v roce 1828 nastoupil na univerzitu v Heidelbergu ke studiu medicíny , později se přestěhoval do Halle, kde studoval zejména u Petera Krukenberga a jako praktický lékař se podílel na likvidaci epidemie cholery. Po ukončení studií na univerzitě a získání diplomu v roce 1833 odjel do Paříže, kde plánoval rok dodatečně trénovat, ale kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu svého otce byl nucen vrátit se dříve.

V srpnu 1834 se vrátil do Frankfurtu, kde byl jmenován lékařem v márnici sachsenhausenského hřbitova a nějakou dobu zde působil jako praktický lékař a porodník a v letech 1835 až 1846 byl lékařem pro chudé na jedné z klinik. na okraji města; v letech 1844 až 1851 vyučoval anatomii na Senckenbergově škole, aniž by za to všechno dostal hodně peněz. Během povstání v roce 1848 byl členem frankfurtského předparlamentu. Když v roce 1851 odešel vedoucí lékař frankfurtské psychiatrické léčebny, který byl jeho přítelem, do důchodu, podařilo se Hoffmannovi zajistit si místo pro sebe, ačkoliv v té době neměl s psychiatrií žádné zkušenosti. Brzy však díky sebevzdělávání o ní vydal několik prací a proslavil se jako talentovaný a starostlivý psychiatr, který se zasazoval o zlepšení životních podmínek pacientů a léčbu většiny z nich bez speciální terapie; existují informace, že se mu podařilo vyléčit více než 40 % pacientů ze schizofrenie za dobu nepřesahující několik týdnů. V této funkci působil až do své rezignace 1. července 1888 a zejména se mu podařilo v letech 1859-1864 dosáhnout výstavby nové budovy nemocnice. Po svém odchodu do důchodu napsal své paměti. Zemřel na mrtvici.

Literární tvořivost

Své hlavní dílo, sbírku Styopka-razrepka, vydal již v roce 1845 na radu svého přítele nakladatele, zpočátku psal tyto básně pro svého syna; sbírka je považována za první dílo v historii v žánru „špatné rady“ nebo „dětské hrůzy“: hrdiny básní jsou děti, které se navzdory nabádání dospělých chovají špatně a v důsledku toho se buď dostávají do nepříjemných situací, nebo zůstat zmrzačený, nebo dokonce zemřít bolestivou smrtí. Mezi jeho další díla patří satirické komedie, dětské vánoční příběhy a několik fejetonů pro dospělé. Politicky Hoffmann obhajoval konstituční monarchii a připojení Frankfurtu k Prusku a napsal několik politických brožur proti republikánům.

Hlavní díla: "Gedichte" (1842); Die Mondzügler. Eine Komödie der Gegenwart“ (Frankfurt, 1843), „Lustige Geschichten und drollige Bilder für Kinder von 3-6 Jahren“ (1845, 4. vydání v roce 1847 pod názvem „Struwwelpeter“); Humoristische Studien (Frankfurt, 1847); „Handbüchlein für Wühler oder kurzgefasste Anleitung in wenigen Tagen ein Volksmann zu werden“ (Lipsko, 1848); Heulerspiegel. Mitteilungen aus dem Tagebuch des Herrn Heulalius von Heulenburg“ (1849); "Der wahre und ächte Hinkende Bote" (2 sv., 1850-1851); "König Nußknacker und der arme Reinhold" (1851); "Die Physiologie der Sinnes-Hallucinationen" (Frankfurt, 1851); "Das Breviarium der Ehe" (1853); "Bastian der Faulpelz" (1854); Im Himmel und auf der Erde. Herzliches und Scherzliches aus der Kinderwelt“ (Frankfurt, 1857); „Allerseelen-Büchlein. Eine humoristische Friedhofs-Anthologie“ (Frankfurt, 1858); "Beobachtungen und Erfahrungen über Seelenstörungen und Epilepsie in der Irrenanstalt zu Frankfurt, 1851-1858" (1859); "Der Badeort Salzloch, seine Jod-Brom-, Eisen und salzhaltigen Schwefelquellen und die tanninsauren animalischen Luftbäder, nebst einer Apologie des Hasardspiels" (Frankfurt, 1860); "Ein Liederbuch für Naturforscher und Ärzte" (1867); "Prinz Grünewald und Perlenfein mit ihrem lieben Eselein" (1871); Auf heiteren Pfaden. Gesammelte Gedichte“ (Frankfurt, 1873).

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Heinrich Hoffmann // Encyclopædia Britannica 
  2. ↑ 1 2 http://web.archive.org/web/20170323032139/http://jeugdliteratuur.org/auteurs/heinrich-hoffmann
  3. ↑ 1 2 Heinrich Hoffmann // RKDartists  (holandština)
  4. ↑ Heinrich Hoffmann // Internet Speculative Fiction Database  (anglicky) - 1995.

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
Genealogie a nekropole