Husarek, Karel
| Karel Husárek | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| čeština Karel Husárek | ||||||||||
| Ministr veřejných prací Československa | ||||||||||
| 4. října – 1. prosince 1938 | ||||||||||
| Předseda vlády | Sýr Yan | |||||||||
| Prezident | Emil Gaha | |||||||||
| Předchůdce | František Nosál | |||||||||
| Nástupce | Dominik Chipera | |||||||||
| Narození |
31. ledna 1893 Czechowice , Království české , Rakousko-Uhersko |
|||||||||
| Smrt |
26. července 1972 (79 let) Praha , Československo |
|||||||||
| Zásilka | bezpartijní | |||||||||
| Vzdělání | Vysoké učení technické v Brně | |||||||||
| Ocenění |
|
|||||||||
| Vojenská služba | ||||||||||
| Roky služby | 1914-1939 | |||||||||
| Afiliace | Rakousko-Uhersko → Rusko → ČSR | |||||||||
| Druh armády | pozemní jednotky | |||||||||
| Hodnost |
Plukovník Bílé armády divizní generál ozbrojených sil Československa |
|||||||||
| přikázal |
|
|||||||||
| bitvy |
První světová válka Druhá světová válka ( Pražské povstání ) |
|||||||||
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | ||||||||||
Karel Husárek ( česky. Karel Husárek ; 31. ledna 1893 , Czechowice- 26. července 1972 , Praha ) - generál čs.
Životopis
První světová válka
Narozen 31. ledna 1893 v Czechowicích ( okres Prostějov , Olomoucký kraj , Česká republika ). Vystudoval reálku v Prostějově , studoval na VUT v Brně na stavební fakultě. Za první světové války jako dobrovolník vstoupil do armády Rakousko-Uherska, vystudoval dělostřeleckou školu. V létě 1915 byl poslán na ruskou frontu jako součást sapérského praporu v krakovské posádce. Padl do ruského zajetí [1] . Po revolučních událostech roku 1917 vstoupil v srpnu do československého sboru , sloužil nejprve u 5. pěšího pluku a poté byl starším důstojníkem 2. ženijní roty samostatného československého sboru. Účastník řady bitev proti Rudým na Sibiři byl v srpnu 1918 povýšen na majora [1] .
Husarek působil v centrále tzv. východní skupiny, mimo jiné jako diplomat. V září 1918 byl jmenován náčelníkem štábu 2. čs. divize [1] . Počátkem roku 1919 oficiálně s generálem Radolou Gaidou přešel do ruských služeb, sloužil jako generál pro úkoly pod velitelem sibiřské armády [2] . Rozkazem sibiřské armády ze dne 26. ledna 1919 „Za dobytí Barnaulu a za rozdíly v bojích na východní frontě“ byl majoru Karlu Husárkovi udělen Řád svaté Anny II. stupně s meči. Rozkazem z 8. března 1919, „do schválení Nejvyšší mocí“, byl od 25. prosince 1918 povýšen na plukovníka s výsluhou . V listopadu 1919 byl jmenován náčelníkem štábu generála Gaida , který vyvolal povstání a prohlásil se vrchním velitelem všech ozbrojených sil na Sibiři, ale po potlačení povstání uprchl do Československa [1] .
Meziválečná léta
Od listopadu 1920 byl Husarek velitelem 4. ženijního pluku, v prosinci 1923 stál v čele 5. ženijního pluku. V září 1924 vstoupil na pařížskou vojenskou akademii a školu politických věd v Paříži, kterou absolvoval v roce 1926. V hodnosti podplukovníka byl jmenován náčelníkem štábu Velitelství pozemního vojska v Bratislavě (1927-1931). Později byl velitelem sapérského vojska v Bratislavě (1931-1932). Velel také 10. a 16. pěší brigádě (poslední obdržel v roce 1933). Od února 1933 brigádní generál. Divizní generál (generálmajor) od roku 1935 [1] .
Dne 31. prosince 1933 byl Husarek jmenován zástupcem náčelníka Generálního štábu GŠ ČSR, v této funkci působil do roku 1938. Od března 1935 - vrchní velitel Úřadu pro vojenské stavby. Od roku 1938 se výhradně zabýval organizací opevňovacích prací na hranicích Československa, autor opevňovacího plánu " Huzarkův program ". Kvůli napjaté politické situaci se snažil urychlit výstavbu opevnění na rakouských hranicích. Po vyhlášení mobilizace byl převelen do jurisdikce generála Ludwiga Krejčího, který hlásil svou připravenost zapojit se do boje proti Německu a Rakousku v případě ozbrojeného útoku.
Husarek byl později zapojen do jednání mezi Československem a Německem o revizi hranic mezi zeměmi po podpisu Mnichovské dohody . Snažil se zmírnit podmínky smlouvy, aby Československu poskytl nějaké přijatelné podmínky na budoucí hranici. Po návratu do země dosáhl rezignace Edvarda Beneše. Od 4. října do 1. prosince 1938 byl ministrem veřejných prací ČSR [1] . V lednu 1939 odešel do důchodu.
Druhá světová válka
Husarek byl v letech 1939 až 1941 ředitelem pobočky Škody-Werke v Dubnici nad Wach: tajně se snažil narušit dodávky zbraní do Německa a převézt jakoukoliv jejich část do SSSR, ale nedosáhl velkého úspěchu. V letech 1941 až 1945 pracoval jako zbrojní expert v továrnách Škoda [1] . V roce 1943 začal shromažďovat veškeré informace o činnosti československých vojsk v zahraničí, v květnu 1945 se přidal k vůdcům pražského povstání. Československý soud generála po válce obvinil z kolaborace s nacistickými okupanty, včetně spolupráce se Škodou. Vyšetřování se protahovalo a v prosinci 1948 byl přesto Husárek zproštěn viny. Přesto byl v říjnu 1950 na žádost ministra obrany Alexeje Čepichky degradován a zbaven penze [1] . V 50. letech začal pracovat ve státním nakladatelství jako překladatel technické literatury, přeložil mnoho děl z ruského jazyka. V 60. letech ukončil činnost pro vážnou nemoc.
Zemřel 26. července 1972 v Praze [1] . Ostatky byly znovu pohřbeny v Paříži v roce 1974. V roce 1991 byl posmrtně vrácen do hodnosti divizního generála.
Poznámky
- ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Simonov, 2010 .
- ↑ Sitnikov Michail. NA PERMY ADRESY SIBIŘSKÉ ARMÁDY ADMIRÁLA KOLČAKA Archivní kopie ze dne 15. srpna 2017 na Wayback Machine (ruština)
Literatura
- Josef Tomeš i kol. Český biografický slovník XX. století 1. - Praha, 1999. - ISBN 80-7185-245-7 .
- Simonov D. G. Příloha 1. Stručné životopisné údaje o vedení protibolševických ozbrojených sil (1918) // Bílá sibiřská armáda v roce 1918: monografie / Novosib. Stát un-t. Novosibirsk. - Novosibirsk, 2010. - 612 s. - ISBN 978-5-94356-904-3 .
Odkazy
- Divizní generál Karel Husárek (Czech) . armada.vojenstvi.cz. Staženo: 16. února 2012.
- Karel Husarek (Czech) . vlada.cz. Staženo: 16. února 2012.