Hnutí svobodných princů ( arabsky : حركة الأمراء الأحرار ) bylo saúdské liberální politické hnutí aktivní od roku 1958 do roku 1964. Členové hnutí byli známí jako Young Nejdians , Liberal Princes , Free Princes nebo Free Emirs .
Hnutí založil Talal ibn Abdul-Aziz Al Saud kvůli napětí mezi korunním princem Faisalem a králem Saudem . Silně idealizovala postavu egyptského prezidenta Gamála Abdela Násira a jeho ideologii panarabského nacionalismu . Členové hnutí volali po politických reformách a vytvoření ústavy [1] .
Hnutí Free Princes čerpalo podporu od relativně liberální (a v té době relativně malé) střední třídy v Saúdské Arábii, ale obecně nemělo velkou základnu podpory mezi širší populací [2] [3] . Podporovali ji také Talalovi bratři Navvaf , Fawvaz a Badr [3] [4] . Jeho další bratr, princ Abdul-Musin , slovně podporoval hnutí a nabídl zavedení konstituční monarchie v zemi [5] . Kromě toho se mezi princi z postranních větví saúdské dynastie našlo i mnoho příznivců hnutí [6] . Dalším významným spojencem reformátorů byl ministr ropy a nerostných zdrojů Saúdské Arábie Abdullah Tariqi [6] .
Princ Talal navrhl vytvoření Národní rady v roce 1958 [3] . Jeho skupina navrhla svou vlastní ústavu, která dala vládě větší moc, odstranila většinu královské moci a vytvořila částečně zvolený poradní výbor . Většina členů královské rodiny byla zásadně proti myšlenkám hnutí a král Saúd, stejně jako korunní princ Faisal, zpočátku reformy opustil. Saud také obvinil členy hnutí z „kryptokomunismu“ [2] .
V květnu 1960 řekl princ Talal egyptskému listu Al Gomhuria o postupném trendu směrem k „ ústavujícímu shromáždění , první ústavě, nejvyššímu soudu a nejvyšší plánovací komisi“. Dále poznamenal: "Problém je, jak tento experiment provést [2] [3] ."
V prosinci 1960 však Talalovi příznivci vytvořili koalici se Saudem, aby podkopali Faisalův rostoucí vliv [2] [3] . Saud přesunul Talala z pozice ministra dopravy na post ministra financí [3] , ale naopak Hnutí svobodných princů začalo podporovat mnoho reforem korunního prince Faisala [2] .
Koncem roku 1961 začal král Saúd ztrácet významnou podporu v královské rodině. Je ironií, že se stal stále více závislým na několika zastáncích Násirových myšlenek v jeho kabinetu. Saud se smířil s Faisalem pod podmínkou, že Faisal zcela odstraní členy hnutí svobodných princů z kabinetu [8] , kteří byli deportováni do Libanonu. Během několika příštích let se princ Talal neustále stěhoval z Bejrútu do Káhiry a zpět [3] .
Na konci roku 1962 vytvořili Arabskou frontu národního osvobození ( Saúdské svobodné hnutí ) v Káhiře, běžně označovanou jako Hnutí svobodných princů [9] .