Hnutí továrních komisařů je protibolševické dělnické hnutí v Rusku v lednu až červenci 1918 [1] .
V zimě 1917/1918 dosáhla dávka chleba v Petrohradě 20-80 gramů na osobu a den. Kvůli kolapsu dopravy a přerušení dodávek paliva a surovin dosáhla nezaměstnanost v petrohradských továrnách do května 1918 87-88 %.
Začal masový exodus hladovějícího městského obyvatelstva na venkov. Do dubna 1918 se počet dělníků v Petrohradě ve srovnání s lednem 1917 snížil na polovinu. Ekonomický kolaps, kolaps struktur vymáhání práva a armády vedly k silnému nárůstu banditismu. Následně 6. ledna 1919 (24. prosince 1918) košhelkovská (kuzněcovská) parta dokonce omylem vykradla auto s Leninem [2] [3] na cestě k vánočnímu stromku v lesní škole v Sokolniki.
Prudký pokles průmyslové výroby je doprovázen stejně prudkým poklesem produktivity práce. Takže v roce 1917 byla produktivita práce 85 % předválečné úrovně, v roce 1918 už jen 44 %, do konce občanské války dosáhla 26 %.
Počínaje 5. (18. lednem) 1918 začaly schůzky „zplnomocněných zástupců“ petrohradských továren a závodů, které se od února 1918 staly pravidelnými. Hnutí zástupců továren bylo protibolševické, požadovalo opětovné svolání Ústavodárného shromáždění a odmítnutí brestlitevské mírové smlouvy. K prvnímu konfliktu dochází 31. března 1918, kdy bolševici zabaví dokumentaci Úřadu zmocněnců pracujících.
8. května se v největších petrohradských továrnách Putilov a Obukhov konala protibolševická shromáždění. 9. května došlo v Kolpinu ke střetu, nezaměstnanost dosáhla téměř 100 %, na dav demonstrantů byla zahájena palba; jedna osoba zemřela a šest bylo zraněno ( viz Poprava pracovníků závodu Izhora v roce 1918 ).
Na protest vstoupily továrny Obukhov a Putilov, stejně jako továrna Arsenal, do stávky. 28. května se protibolševické dělnické hnutí začíná šířit do Moskvy, Nižního Novgorodu, Oryolu, Tveru a Tuly.
Rada lidových komisařů vydává 20. května výnos o organizaci potravinových oddílů z řad dělníků, 30. května usiluje předseda Petrosovětu Zinovjev o zvýšení dávky chleba na 240 gramů na osobu a den. Tato opatření však nestačí: do poloviny června začíná spontánní pořádání opozičních „dělnických rad“ a „dělnických konferencí“.
13. června zahájili bolševici rozhodnou ofenzívu a v Moskvě zatkli 56 „zástupců továrny“. 16. června vyhlásili bolševici v souvislosti s blížícím se svoláním 5. sjezdu sovětů znovuzvolení všech sovětů a v souvislosti s pokusem o Leninův život vylučují menševiky a esery ze vše- Ruský ústřední výkonný výbor a Sověti na všech úrovních. Voleb se tak mohli zúčastnit pouze bolševici, leví sociální revolucionáři a nestraníci.
Volby do Sovětů v červnu 1918 však provázela řada konfliktů. 16. června se tovární komisaři rozhodli svolat celoruskou pracovní konferenci. V červnu byl Zinověv vypískán v továrnách Putilov a Obukhov, dělníci nadále volí menševiky a socialisty-revolucionáře, ignorujíce dekret o jejich vyloučení z voleb. Odpůrci bolševiků je obviňují z podvodů s volebními postupy.
Podle oficiálních výsledků voleb vyhlášených 2. července bylo z 650 delegátů Petrohradského sovětu zvoleno 610 bolševiků a levých eserů a 40 menševiků a eserů. Nový Sovět se rozhodl Sovět dělnických zástupců rozpustit. Rada dělnických zástupců se rozhodla vyhlásit na 2. července generální stávku. Zúčastnilo se jí však jen do 20 000 petrohradských dělníků. V červenci byl Sovět dělnických zástupců Čekou konečně rozpuštěn. Obecně za květen až červen 1918 eviduje Čeka až 70 „incidentů“ (protibolševických dělnických demonstrací a stávek) souvisejících s činností hnutí „zástupců továren“ a zatýká až 800 „podněcovatelů“.
V Dálném východě jsou schůze delegátů orgány místní samosprávy.
| Časová osa revoluce z roku 1917 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||