Hofje (rozsvícený dvůr ; holandsky Hofje ) je komunitní osada pro chudé starší lidi, druh chudobince v Nizozemsku . Typický hofje je architektonický celek skládající se z malých domků obklopujících nádvoří. Největší z nizozemských hofjes, Niukop hofje ( nizozemsky Hofje van Nieuwkoop ) v Haagu , sestával ze šedesáti domů. Hofje komunikoval s vnějším světem jednou nebo dvěma branami , které byly obvykle na noc zamykané. Architektonický celek hofje je velmi blízko k beguinages .
Navrženo pro chudé, hofje se objevilo v Nizozemsku ve 14. století. Za nejstarší dochovaný hofier je považován Bakenesserkamer ( nizozemsky Bakenesserkamer ) v Haarlemu , založený v roce 1395.
Na rozdíl od různých typů chudobinců ( holandský. Godshuis , Niderl. Oudemannehuis , Niderl. Proveniershuis ), spravovaných církevními či obecními úřady, byla většina hofierů vytvořena a udržována na náklady soukromých dobrodinců. Zakladatel zpravidla ve své závěti vyčlenil peníze na vznik hofje, takže mnoho hofje vzniklo de facto až po smrti jejich zakladatelů. Za údržbu hofje odpovídali správci, kterým se říkalo regenti ( holandština. regenten ). Obvykle se správní rada hofje skládala ze čtyř regentů. První regenti byli jmenováni zakladatelem hofje. V případě smrti jednoho z regentů jmenovali zbývající zbylí nového. Mnoho hofjes mělo zvláštní místnost pro činnost kuratoria, tzv. regentskou místnost ( nizozemsky. regentenkamer ).
Většina hofje byla vyhrazena pouze pro svobodné staré ženy (vdovy a přadleny), ačkoli existovaly i hofje pro staré páry a muže. Minimální věk obyvatel se v různých hofjes pohyboval od čtyřiceti do sedmdesáti let. Obyvateli hofje se mohli stát pouze lidé s bezvadnou pověstí, navíc existovala další omezení. Většina Hofje přijímala pouze lidi určité náboženské příslušnosti (například pouze kalvinisty, luterány, baptisty) a zástupce určitých sociálních skupin (například zástupce určitých profesí).
Obyvatelé Hofje neplatili nájem, ale jinak se museli živit sami. Regenti pravidelně dávali dary (jídlo, oblečení a/nebo peníze) obyvatelům Hofje, ale tyto dary samy o sobě nestačily k přežití. Chudí si tak nemohli dovolit žít v hofje.
Domy v hofje se obvykle skládaly z jedné malé místnosti, která zároveň sloužila jako kuchyně, skladu palivového dříví a/nebo rašeliny a podkroví. Domy neměly samostatné latríny, místo nich byly společné latríny pro celý hofje.
Dodnes se v Nizozemsku dochovalo asi sto padesát hofje, z nichž některé jsou stále využívány jako sociální bydlení . Mnoho hofjes pochází ze 17. a 18. století. Známí jsou zejména hofieři z Haarlemu (je jich tu asi dvacet) a Haagu.