call girl | |
---|---|
call girl | |
Josefin Asplund , Sverrir Gudnason a Sofia Karemür na předávání cen Golden Beetle Awards, leden 2013 | |
Žánr | drama |
Výrobce | Mikael Marsimain |
Výrobce | Mimmi Spang |
scénárista _ |
Mariette von Waumgarten |
Operátor | Hoyte van Hoytema |
Skladatel | Mattias Barjed |
Filmová společnost | Mezinárodní společnost Garagefilm |
Distributor | Nordisk Film a Vertigo Media [d] [1] |
Doba trvání | 140 min. |
Země | Švédsko |
Jazyk | švédský |
Rok | 2012 |
IMDb | ID 1977739 |
Call Girl je švédské drama z roku 2012.
Film je fiktivní verzí skutečných událostí – tzv. skandálního „ Případu nevěstince“ – který se odehrál v roce 1976 ve Švédsku, kdy údajně existoval ve Stockholmu nevěstinec s nezletilými prostitutkami pro vysoce postavené politiky.
Švédsko, 70. léta 20. století. Dvě 14leté dívky, Iris a Sonya, utíkají ze sirotčince. Ve městě skončí v nevěstinci madame Dagmar Glansové, jehož klienty jsou vysoce postavení švédští politici, soudci, státní zástupci, poslanci a velvyslanci spřátelených států. Činnost instituce rozvíjí vyšetřovatel John Sunberg, vyšetřování ale brzdí jeho nadřízení. Policii se podaří nevěstinec uzavřít, ale madame Dagmar Glansová vyvázne s podmíněným trestem. Žádný z klientů nevěstince se navzdory skandálu nezodpovídá za vztahy s nezletilými, protože tuto skutečnost nelze prokázat - vyšetřovatel za podivných okolností umírá a Iris nemůže u soudu vypovídat. Vláda skandál ututlává a materiály případu jsou tajné. Film končí oznámením, že Iris opět utekla ze sirotčince a její osud je neznámý.
Po premiéře filmu došlo ke skandálu, když si všiml, že jedna z postav, mající sex s nezletilou prostitutkou, se podobala Olofa Palmeho , premiéra Švédska v letech 1969-1976. Rodina Palmeových protestovala, a ačkoli tvůrci řekli, že podobnost byla náhodná, došlo po prohlášení prokuratury k dohodě mezi rodinou Palme a režisérem filmu, že takzvaná „hotelová scéna“ bude z filmu vystřižena.
Navzdory spoustě nahoty a občasné (neradostné) sexuální scéně není vyznění filmu nikdy senzační. Přetrvává stálá (někteří by řekli bezcitná) nálada, za zavřenými dveřmi se vysmívali politikům viděným v talk show a na stopě předvolební kampaně, gratulovali si k osvícené politice vlády osvobozování žen a rozvíjejícím se sexuálním mravům.
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] Navzdory značnému množství nahoty a občasným (neradostným) sexuálním scénám není Marcimainův tón nikdy senzační. Přetrvává ustálená (někteří řeknou suchá) nálada, akce za zavřenými dveřmi se vysmívají politikům, kteří jsou vidět v diskusních pořadech a na stopě kampaně, jak si gratulují k osvícené politice vlády týkající se osvobození žen a rozvíjejících se sexuálních zvyklostí. . — The Hollywood Reporter
Je snadné pochopit, proč "The Call Girl" vyvolala v jejím rodném Švédsku tolik kontroverzí. Zkorumpovaných politiků je tucet, sexuální náklonnost je běžná. Ale hej, dokonce i Bill Clinton to udělal nelegálně . Obvinění, že jedna z hlavních politických postav v respektované zemi je vinna ze znásilnění – a to vše v rámci zákona, přimělo k zamyšlení i toho nejzavilejšího cynika. A výsměch k pobouření přidalo i tvrzení, že byl premiérem kryt. Film otevřel staré rány, přestože je fikcí. I když to nepřiznají, zdá se, že Švédsko by na tento skandál nejraději zapomnělo. Ale ne režisér a jeho tým. Chtějí, aby veřejnost byla pobouřena, i když je to v době, kdy se baví.
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] Je snadné pochopit, proč Call Girl vyvolalo tolik kontroverzí v rodném Švédsku. Zkorumpovaní politici jsou desetník, sexuální indiskrétnost je samozřejmost. Ale hej, dokonce i Bill Clinton to udržoval legálně na ulici. Obvinění, že hlavní politická osobnost v respektovaném národě byla vinna ze zákonného znásilnění, zadržela i toho nejunaveného cynika. A tvrzení, že to tehdy premiér kryl, přidalo urážku až pobouření. Uvedení filmu otevřelo staré rány, přestože jde o fikci. Ačkoli to nepřiznají, zdá se, že Švédsko by na tento skandál rádo zapomnělo. Ale ne Marcimain a jeho posádka. Chtějí, aby veřejnost byla pobouřena, i když je to během jejich zábavy. — Screen Anarchy
Call Girl je anachronický film s pevným dějem, vyžadující od diváka aktivní práci, vyčerpávající, ale zároveň přinášející očistu. Styling za éry je skvěle slyšitelný podle zvuku plošin na chodníku a způsobu, jakým si postavy kouří vychutnávají v rámu. Detaily jako červené gumičky na stole, plynule vyslovované zákony „pro sex s osobami mladšími 10 let – ne více než dva roky ve vězení“, červený odštípaný lak na nehty Iris – se v pozadí vědomí usazují prachem...
— Art-časopis "O" ![]() |
---|