Alfred Deanclos | |
---|---|
fr. Alfred Desenclos | |
Datum narození | 7. února 1912 |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 3. března 1971 [1] [2] (ve věku 59 let) |
Místo smrti | |
Země | |
Profese | skladatel , vysokoškolský pedagog |
Ocenění | Římská cena |
Alfred Desanclos ( francouzsky Alfred Desenclos ; 7. února 1912 , Le Portel - 3. března 1971 , Paříž ) je francouzský skladatel .
Z finančních důvodů se začal hudbě věnovat profesionálně poměrně pozdě, v roce 1929 vstoupil do klavírní třídy na konzervatoři ve městě Roubaix , od roku 1932 pak na pařížské konzervatoři . Ve třicátých letech 20. století také řídil sbor pařížského kostela Notre-Dame-de-Lorette . V roce 1942 mu byla udělena Prix de Rome . V letech 1943 - 1950 . řídil konzervatoř v Roubaix, poté učil v Paříži. Přátelil se s Arthurem Honeggerem , který ho nazýval „výborným hudebníkem“ [3] .
Nejslavnější díla pro saxofon ve skladatelově dědictví Desanclos jsou: Kvarteto pro čtyři saxofony („Quatuor pour saxophones“ [4] , 1964 , napsáno pro kvarteto Marcela Mulea ) a Preludium, cadenza a finále ( 1956 ) pro saxofon a klavír (existuje řada úprav pro saxofon s různými orchestrálními skladbami). Kromě toho je významné Deanclos Requiem ( 1961 ), které bylo v centru skandálu v roce 2001 , kdy jej Francouz Tristan Foison, který se usadil ve Spojených státech, vydal za vlastní skladbu, a Capitol Hill Chorale , se sídlem ve Washingtonu slavnostně provedl „americkou premiéru“ tohoto díla, načež byl plagiát odhalen jedním z posluchačů [5] .
Deanclosův syn je varhaník Frederic Deanclos , který natočil první nahrávku Requiem svého otce s komorním sborem Elements .
![]() | ||||
---|---|---|---|---|
|